Tyto tajné kódy letušky používají, když je na palubě opravdu zle. Nikdy byste je neměli ignorovat

Letušky si většina z nás spojuje s úsměvem, vlídností a ochotou pomoci při každém drobném problému na palubě. Jenže za tím příjemným vystupováním se skrývá i tvrdě nacvičená profesionalita. Jejich úkolem totiž není jen rozdávat deky a nalévat kávu. V krizových situacích musí jednat rychle, klidně, a hlavně nenápadně. Právě proto používají tajné kódy, které mají upozornit na nebezpečí, aniž by mezi cestujícími vyvolaly paniku.

Zazní-li mezi posádkou výraz „Angel“ nebo jen nenápadné „Tři sta“, znamená to, že některý z cestujících na palubě během letu zkonal. Je to zpráva, kterou si letušky předávají potichu, téměř šeptem. Cestující to neuslyší, a přesně tak to má být. S tělem zesnulého se většinou během letu nehýbe. Přikryje se, ponechá na místě. Nejde o necitlivost, ale o bezpečnost. A taky o respekt a úctu.

Letušky mají svůj tajný jazyk

Mnohem napjatější chvíle nastává, když se v rádiovém spojení objeví „Squawk 7500“. Tento číselný kód už nevysloví letuška, ale přístroj  a jde o jedno z nejvážnějších hlášení vůbec. Znamená pokus o únos. Pokud to zazní, posádka přesně ví, co dělat. Mají přísně nacvičený plán, který funguje bez ohledu na zemi, leteckou společnost nebo jazyk. Občas se používá i krycí jméno „Hotel“, pokud se o problému mluví mezi personálem ústně. Ale v obou případech jde o jediný cíl: zvládnout situaci, než si jí kdokoli všimne.

„Pan-Pan“ znamená, že něco je špatně, ale zatím ne katastrofálně. Může jít o technickou závadu nebo vážnější zdravotní problém, který ale neohrožuje let samotný. Většinou ho slyší jen dispečeři a piloti. Zvenku nic nepoznáte, protože letušky pokračují v obchůzce, jako by se nic nedělo. Ale jejich oči už sjíždějí každý detail.

Když se během letu ztratí dítě, neozve se výkřik ani zoufalý pláč, ale klidné, věcné „Adam“. Je to tichý poplach. Všichni z posádky rázem ví, co to znamená: okamžitě se uzavírají dveře, nikdo nesmí letadlo opustit, dokud se dítě nenajde. Nejde jen o ztrátu, je tu i riziko únosu. Název kódu odkazuje na smutný příběh z americké historie. A i když je to „jen slovo“, v posádkové řeči má váhu betonové zdi.

O poznání klidnější je situace označovaná jako „Yellow“. To bývá jen nevolnost, závrať, možná slabší kolaps. Není nutné měnit letový plán, přivolávat zdravotníky, přistávat na nejbližším letišti. Ale pořád je to signál, že se musí jednat tiše, klidně, pečlivě.

Cestující o ničem neví

A pak jsou tu pasažéři, kteří neohrožují bezpečnost, ale nervy. Označení VIP nemusí vždy znamenat slavnou osobnost nebo politika. Někdy to zkrátka znamená „velmi otravný pasažér“, což je někdo, kdo si neustále stěžuje, má přehnané požadavky, a letušky musí být obzvlášť trpělivé. Ne proto, že by byl nebezpečný, ale protože může narušit chod celé kabiny.

Tahle řeč tajných kódů není výmyslem filmů. Je to každodenní realita na palubě. Obyčejný cestující ji nejspíš nikdy nezaslechne, ale kdyby náhodou ano, měl by si uvědomit, že právě sleduje divadlo, ve kterém jde někdy o život. A že ti, kdo hrají hlavní role, to dělají s ledovým klidem, kterému tleskáme už jen tím, že jsme v pořádku doletěli.

Ačkoliv má mnoho lidí z létání strach, podle expertů se jedná o nejbezpečnější dopravní prostředek.

„Létání je nejbezpečnější způsob dopravy,“ potvrdil Anthony Brickhouse, profesor letecké bezpečnosti z floridské Embry–Riddle Aeronautical University.

O těchto kódech málokdo vyjma personálu ví. Pořád platí, že letušky by neměly dát najevo strach, paniku ani obavy, i když i pro ně je to mnohdy neskutečně těžké a náročné. Cestující tyto výrazy obvykle neslyší a je to tak správně. Ale pokud by je přece jen někdo zachytil, není od věci vědět, co znamenají. Každá aerolinka má své drobné odlišnosti, ale princip je stejný: klíčem je diskrétnost, efektivita a ochrana bezpečí všech na palubě.

Zdroj: tn.nova.cz, startitup.sk,