Tahle rostlina byla zvolena jako největší ostuda všech zahrad. Většina Čechů ji má na záhoně

Nevypadá nijak ušlechtile. Na rozdíl od pivoňky nebo levandule si její fotku na Instagram nikdo asi nedá. Roste tam, kde se jí zachce, prorazí i tu nejtvrdší hlínu, a místo aby kvetla do krásy, šíří se jako nezvaný host. I tak ji většina Čechů zná, a dokonce ji má i na zahradě. V anketě mezi zahrádkáři získala tato rostlina nelichotivý titul největší ostudy záhonů.

Přitom tahle nenápadná rostlina má pozoruhodnou minulost. Naši předci ji sbírali s respektem, v některých zemích se jí dnes dokonce říká „královna kořenů“ a její listy i kořen se znovu objevují v přírodní kosmetice i léčbě. A to není všechno, dá se i jíst.

Už tušíte? Není to kopřiva, není to pampeliška. Je to lopuch. Ano, ten bodlákovitý velikán, kterého se většina z nás snaží zbavit co nejdřív.

Vypadá jako plevel, ale…

V nedávné anketě na zahrádkářském fóru byla právě tato rostlina zvolena jako „nejméně oblíbená zahradní květina“. Tedy pokud ji vůbec někdo označí za květinu. Většina ji má za plevel. A není se čemu divit, její listy připomínají sloní uši a kořen má sílu prorazit si cestu všude. Ale právě tady, v tom, co nás na lopuchu nejvíc rozčiluje, spočívá jeho skutečná síla.

Zatímco my lopuch odhazujeme stranou, generace před námi ho s úctou sbíraly. Kořen lopuchu (latinsky Arctium lappa) byl ceněný především v lidové medicíně. Podle článku na webu Národní knihovny zahrádkářů byl sběr kořene běžnou jarní a podzimní aktivitou. Sušil se, vařil, nakládal do octa nebo medu a používal se jako prostředek na očistu krve a podporu trávení. Bylinkářky věděly, že lopuch umí pomoct s ekzémy, mastnou pletí nebo i padáním vlasů. Dnes se jeho extrakt běžně přidává do šamponů, i když o tom většina lidí nemá tušení.

Dá se i jíst

Zní to možná překvapivě, ale v některých zemích, například v Japonsku, je lopuch běžnou součástí jídelníčku. Tamní kuchyně využívá jeho kořen, známý jako gobō, podobně jako u nás mrkev nebo celer. Kořen se dusí, fermentuje nebo smaží v těstíčku a jeho chuť připomíná něco mezi artyčokem a topinamburem. Navíc obsahuje inulin, který prospívá střevní mikroflóře.

Pokud tedy máte lopuch na zahradě, nemusíte se stydět. Můžete ho naopak s klidem využít. Stačí vykopat mladý kořen (ideálně na jaře nebo na podzim), důkladně ho očistit a třeba si z něj připravit vývar s mrkví a zázvorem. Nebo z něj udělat domácí tonikum na pleť. Když k tomu přidáte pár listů máty, máte přírodní kosmetiku téměř zadarmo.

Z lopuchu je novodobý hipster

Se vzrůstajícím zájmem o přírodní léčbu a udržitelnost se lopuch začíná pomalu rehabilitovat. Bylinkové farmy ho pěstují cíleně, v bio kvalitě. Na Instagramu se objevují recepty na gobō chips, lidé si z kořene vaří čaj na jarní očistu těla a dokonce vznikají malé městské projekty, které se snaží využívat divoké rostliny, jako je právě lopuch, v komunitních zahradách.

A že ho máte za domem příliš? To možná není na škodu. Lopuch má totiž i ekologický přínos, jeho hluboký kořen pomáhá narušovat utuženou půdu a připravuje ji tak pro jiné rostliny. Je to přírodní „průkopník“, který ukazuje, že ne vše, co je divoké, musí být zlé nebo špatné.

Možná se lopuch nikdy nestane hvězdou katalogu zahradní inspirace, nicméně ostuda to také nebude. Místo divokého vytrhávání zkusme letos změnit úhel pohledu. Možná zjistíme, že ta „ostuda“ je vlastně nejvěrnější spojenec, odolný, nenáročný a plný překvapivých darů. Jen jsme ho možná celá léta špatně vnímali.

Zdroje: nkz.cz, bylinkyprovsechny.cz, sciencedirect.com