Tahle dekorace byla zvolena jako největší kýč českých domácností. Češi k ní mají vztah už od socíku

Stačí otevřít staré rodinné album nebo zavzpomínat na návštěvy u prarodičů v malých panelákových bytech a hned vám v hlavě vyskočí obraz klasického československého obýváku: obří stěna na celou zeď, v ní broušená sada skleniček na kompoty, porcelánový slon pro štěstí, někde na pohovce typická oranžová deka a háčkované dekorativní polštářky. Vzpomínáte?

A co třeba přehoz na bytelnou obývákovou sedačku? Tento ochranný prvek, většinou z leskyma, byl neodmyslitelnou součástí strategie proti zašpinění gauče, na který se s přehledem u televize pohodlně uvelebila celá rodinka. A právě leskymo, synonymum pro syntetickou kožešinovou deku či přehoz, se zapsalo do kulturního povědomí jako bezkonkurenční národní kýč. A co je na tom nejzajímavější? Češi k němu chovají nejen ironický úsměv, ale pro mnohé je pořád symbolem domova, pohodlí a nostalgické pohody.

Syntetika tehdy byla v kurzu

Kořeny leskyma sahají do druhé poloviny 20. století, kdy Československo podlehlo trendu „moderního“ vybavení domácností. Původní kožešinové koberce a vyšívané deky střídaly huňaté syntetické přehozy, které měly navodit pocit luxusu. Navíc za pár korun.

V tehdejší době byla nabídka domácího textilu velmi omezená a sehnat leskymo tak představovalo jistý statusový symbol. Obvykle mělo bílou barvu, později smetanové, hnědé, šedé i tygří nebo růžové odstíny, a jeho místo bylo jasné: přesně napříč trojdílnou sedačkou, rozprostřený na křesle nebo rohové lavici v kuchyni. Češi věřili, že leskymo chrání čalounění před ušpiněním, zahřeje v zimě a vytváří útulno.

Leskymo symbolem tepla rodinného krbu

Leskymo se však neomezovalo jen na sezení. Vyniklo i na dvoupatrových postelích dětí, kde mělo představovat tu pravou oázu, kam se můžete zachumlat s dobrodružnou knihou nebo navzdory zákazu propašovat červenou limonádu. Prarodiče je obvykle využívali jako „sváteční“ přehoz, kdy při každé návštěvě slavnostně vytáhli leskymo, rukou pečlivě uhladili a srovnali tak, aby žádný roh nepřesahoval.

Touha po reprezentativním domově, vize luxusu a zároveň hřejivé pohodě přivedla československé domácnosti i k dalším skvostům domácího designu. Oranžová nebo harlekýnská deka, pověstné barevné koberečky, gobelíny s jelení či romantickou scenérií pověšené nad sedačkou a v lepších rodinách i na stěně za televizí. Kdo neměl v obýváku tapiserii s „exotickým šejkem na koni“, jako by nebyl. K tomu stylové lucerny na poličce, korálkové závěsy, předsíni dominoval osvěžovač vzduchu s vůní borovice nebo jablka.

Ke kýčovitým ikonám českých domácností neodmyslitelně patřily i dekorativní dřevěné sošky, skleněná těžítka ve tvaru koule, svítící sochy jelenů a umělé květiny z dovozu.

Přes všechny trendy, které pak do Československa postupně přicházely – od minimalismu přes ikeáckou invazi a s ní úzce související moderní skandinávský design – těch pár starých dekorací často žilo s rodinou dál. Leskymo zůstalo symbolem pohodlí, rodinného tepla.

Co je na celé věci fascinující? Když nějaký západní novinář popisoval estetiku socialistických interiérů, často s úsměvem poznamenal, že v českých domácnostech roste „láska ke kýčovitému hřejivému přehozu, který umí být stejně nevkusný, jako nekonečně příjemný“. Z pohledu mladší generace dnes vnímané trošku ironicky, z pohledu starší stále s nostalgií. Leskymo zůstává paradoxní ikonou – je vrcholem kýče i útulnosti, vzpomínkou na časy, kdy pohovka mohla být nevzhledná, ale s leskymem byla okamžitě o třídu vyšší. A pozor, dodnes jsou u nás přehozy z leskyma hojně k dostání – můžete si koupit hotové deky, ale i libovolný rozměr v metráži. Právě „největší kýč“ našich domácností totiž dnes začíná zažívat opatrný návrat v podobě retro stylu. Objevuje se na Instagramu, v designových kavárnách, dokonce i v luxusních hotelech, kde přehozy s chlupem a plédy na sedačky imitují pohodu dávných časů a navozují obyčejnou radost.

Navzdory tomu, že s postupnými proměnami designu často leskymo končilo na půdách nebo ve sklepích, se tak tento „dobový materiál“ znovu vrací na scénu. Protože kdo si jednou na huňatý přehoz zvykl, ten se k němu mnohdy rád a bezostyšně vrací v okamžicích potřeby opravdového tepla nebo duševního uklidnění – hrnek kakaa, plyšová deka, dobrý film a pocit, že svět je pořád ještě v pořádku, je totiž pořád k nezaplacení.

zdroje: poznatsvet.cz, novinky.cz, iDNES.cz