Tady se nechce narodit nikdo. Město, které je oficiálně nejhorší, lidé opouštějí ve velkém

Prázdné lavičky na náměstí, tiché ulice, pomalu mizející světla domovů. Statistiky tvrdí, že tady život nemá ideální podmínky, ale příběh tohoto města má i jinou stránku, kterou čísla nevidí.

Čísla mluví jasně, ale když se tu zastavíte, realita má jiný rytmus. Mezi starými domy a opuštěnými dvorky se odehrává každodenní život lidí, kteří se snaží najít důvody proč zůstat. Statistiky sice ukazují nejhorší podmínky v Česku, jenže příběh tohoto místa má víc vrstev než tabulky a grafy.

Čísla, která městu nepřejí

Podle únorového Indexu prosperity regionů 2025, který hodnotí kvalitu života ve 206 českých mikroregionech, skončil jeden kout Ústeckého kraje na samém „dně“. Nízký podíl vysokoškoláků, vysoký počet lidí v exekuci, vyšší nezaměstnanost než jinde a horší demografické vyhlídky vytvářejí kombinaci, která tlačí místní dolů. Mladí odcházejí, děti se rodí méně často.

Ale když se do Podbořan vypravíte, obraz není jen černobílý. Mezi čísly žijí lidé, kteří se snaží o opak, dát městu nový dech a důvod, proč tu zůstat.

Co statistiky neřeknou

Podle odborníků se v tomto regionu sčítalo sedm klíčových oblastí života, od vzdělání přes ekonomiku až po občanskou vybavenost a dostupnost zdravotní péče. Výsledek je neúprosný. Jen velmi malá část místních má vysokoškolský titul, mnoho dospělých se potýká s exekucemi a nezaměstnanost se tu stále drží okolo šesti až sedmi procent. Navíc lidé žijí v průměru kratší dobu než obyvatelé jiných koutů Česka. Společně to vytváří začarovaný kruh, méně možností pro lepší budoucnost, menší chuť zůstávat a postupný odchod těch, kteří by mohli přinést změnu.

Město, které se brání nálepce

Místní radnice ale tvrdí, že samotný index ukazuje jen čísla, nikoliv skutečnou realitu každodenního života. Hodnocení totiž zahrnuje celou spádovou oblast s deseti obcemi, na které město nemá přímý vliv. A navíc, do výsledků se podle radnice nepromítlo to, co se tu v posledních letech opravdu změnilo. Nová sportovní hala za padesát milionů korun dnes přitahuje nejen děti, ale i sportovní kluby z okolních měst. Kulturní dům a kino prošly rekonstrukcí a nabízí filmy, koncerty i další živé akce. A díky spolupráci se zahraničními partnery sem přicházejí nové projekty a výměnné programy.

„Často nás navštěvují delegace z Walesu nebo Číny a obdivují, co jsme dokázali z evropských dotací vybudovat,“ připomíná vedení města.

Proč lidé odcházejí a proč se vracejí

Nedostatek práce s vyšší přidanou hodnotou, horší dopravní dostupnost a slabší školství tlačí mladé rodiny do větších měst. Statistiky ukazují, že velká část místních studentů, kteří odjedou na vysokou školu, se už nevrací.

Na druhé straně ti, kteří tu zůstanou nebo se po čase vrátí, často mluví o věcech, které se do čísel nevejdou.  Klidnější rytmus života, blízkost přírody, levnější bydlení a komunitní akce, kde se sousedé opravdu znají jménem.

Budoucnost není předem daná

Podle odborníků by se špatné umístění v žebříčku dalo postupně změnit, ale rozhodně to nebude otázka několika měsíců. Lepší dostupnost škol, větší podpora vzdělávání, nové příležitosti pro mladé rodiny a rozvoj podnikání či turistiky navázaný na místní tradici pěstování chmele, tradiční pivní festivaly – to všechno by mohlo zvrátit současný trend. A když se projdete místními ulicemi, je cítit, že město na samém dně tabulek je zároveň místem, kde lidé neztratili chuť bojovat o lepší podmínky. Možná právě proto se o něm jednou bude mluvit úplně jinak.