Tato znamení sejdou ve stáří jako povadlá růže. Jen jedno zraje jako víno a i v devadesáti bude stále švihákem století

Stáří v nás vyvolává směsici pocitů od respektu přes obavy až po zvědavost. Co nás čeká, až se vlasy zbarví do stříbrna a vrásky začnou vyprávět naše životní příběhy? Astrologie nám dává nahlédnout pod pokličku osudu a naznačuje, že zatímco některá znamení zvěrokruhu s přibývajícími lety ztrácejí jiskru, jedno se zdá být proti času imunní. Kdo se promění v nerudného staříka, a kdo bude i v devadesáti tančit na stole?

Všichni stárneme, to je prostě fakt. Ale jak stárneme, to už je jiná písnička. Někdo se s grácií přehoupne přes padesátku a s každým dalším rokem jako by kvetl do krásy, zatímco jiný se už ve čtyřiceti cítí jako vymačkaný citron. Proč tomu tak je? Prsty v tom samozřejmě mají geny, životní styl a trocha toho štěstíčka. Ale co když velkou roli hraje i datum našeho narození? Hvězdy prý mají jasno. Některým znamením zkrátka není dáno stárnout s lehkostí. Jsou jako květiny, které rychle rozkvetou v plné síle, ale jejich krása je pomíjivá a s prvními podzimními plískanicemi se jejich okvětní lístky začnou kroutit a opadávat.

„Je to všechno o energii,“ říká vědma Hana Matějková, která s redakcí Sportdeníku spolupracuje.

„Některá znamení vydají všechnu svou vitalitu v mládí. Žijí naplno, a pak jim ve stáří prostě nezbývá síla. Jsou unavení, zahořklí a těžko se vyrovnávají s tím, že už nejsou těmi, kým bývali. Uzavřou se do sebe a svět venku pro ně přestává existovat.“

Na druhou stranu pak podle ní existuje znamení, které je pravým opakem. Jeho energie s věkem neklesá, naopak se transformuje. Je jako kvalitní víno, které potřebuje čas, aby se rozvinula jeho plná chuť a buket. Čím je starší, tím je lepší, cennější a charismatičtější. Komu hvězdy do vínku nadělily poněkud náročnější podzim života, a kdo bude i s devadesátkou na krku hvězdou každého večírku?

Rak (22. června – 22. července)

V mládí jsou Raci ti nejlepší přátelé, oddaní partneři a starostliví rodiče. Jejich život je jedno velké album plné fotografií, vzpomínek a sentimentálních pokladů schovaných v krabici od bot. A právě v tom tkví ten největší kámen úrazu, který jim stáří připraví. Rak totiž nežije v přítomnosti. Žije v minulosti. S každým dalším rokem se propast mezi tím, co bylo, a tím, co je, prohlubuje. Zatímco ostatní plánují dovolenou na příští rok, Rak listuje zažloutlými fotkami a vzpomíná, jaké to bylo, když byly děti malé, když ještě žili rodiče, když svět byl tak nějak jednodušší a barevnější. Ta nostalgie, která byla v pětatřiceti roztomilá, se v sedmdesáti mění v těžkou, dusivou deku melancholie. Najednou jsou všichni mladí drzí, hudba je příliš hlasitá a jídlo nechutná jako od maminky. Jejich tělo možná stárne přiměřeně, ale jejich duch chřadne uvězněný ve zlaté kleci včerejšků. Mají pocit, že to nejlepší už prožili a teď už mají jen čekat na konec. Často se upnou na své neduhy, protože fyzická bolest je pro ně hmatatelnějším nepřítelem než abstraktní stesk po časech minulých.

Vědma Hana Matějková k tomu dodává:

„Rak nosí svůj krunýř nejen na zádech, ale hlavně v duši. S věkem ten krunýř těžkne a Rak se do něj zavírá čím dál víc. Bojí se nových věcí, protože každá taková věc znamená, že se musí vzdálit od těch starých, dobře známých a bezpečných. Jeho největším úkolem ve stáří je naučit se ten krunýř otevřít a nechat slunce prohřát i ty dny, které teprve přijdou.“

Beran (21. března – 20. dubna)

Beran je zrozen k tomu, aby dobýval. Jeho život je jedno velké bojiště, kde on je neohroženým válečníkem. Od mládí je plný energie, elánu a ohně. Je to on, kdo první zvedne hozenou rukavici, kdo se nebojí rizika a kdo věří, že svou vůlí dokáže pohnout horou. Celý život soupeří, závodí a tlačí se dopředu. Jeho identita je postavena na síle, rychlosti a schopnosti vítězit. A teď si představte, co se stane, když tohle všechno začne pomalu, ale jistě mizet. Stáří je pro Berana ten nejtěžší soupeř. Je to nepřítel, kterého nelze porazit hrubou silou, nelze ho předběhnout ani přechytračit. A Beran to nechápe. Tělo, které mu vždycky tak skvěle sloužilo, ho najednou zrazuje. Klouby bolí, dech se krátí a energie, která kdysi připomínala jaderný reaktor, teď sotva stačí na zapálení svíčky. A to Berana neskutečně frustruje. Stává se z něj podrážděný, netrpělivý a často i jízlivý stařík, který komanduje své okolí, protože už nemůže komandovat vlastní tělo. Kritizuje mladší za jejich neschopnost, ale ve skutečnosti jim závidí jejich sílu. Je to generál, kterému se rozprchla armáda a on stojí sám uprostřed prázdného pole a nechápe, proč už nikdo neposlouchá jeho rozkazy. Těžko hledá novou náplň života, protože všechny jeho dosavadní koníčky byly spojeny s fyzickou aktivitou a adrenalinem.

„Beranův oheň nevyhasíná, on se mění v jedovatý dým,“ vysvětluje Matějková.

„Když nemůže svou energii nasměrovat ven, začne ho sžírat zevnitř. Ta obrovská síla se promění v hněv a hořkost. Pokud se nenaučí bojovat jinak, třeba moudrostí, radou nebo humorem, stane se z něj karikatura sebe sama. Bude to starý válečník, který neustále bojuje bitvy, které už dávno skončily.“

Panna (23. srpna – 22. září)

Panny jsou od přírody puntičkáři, analytici a tak trochu hypochondři. Už v mládí se úzkostlivě starají o své zdraví, čtou příbalové letáky a při každém píchnutí v boku už si v hlavě malují ty nejčernější scénáře. Jsou to mistři v sebepozorování. Jenže co se stane, když tělo opravdu začne stárnout a sem tam se nějaký ten neduh objeví? Pro Pannu je to začátek konce. Zatímco mladá Panna se svými obavami o zdraví působí spíš úsměvně, stará se mění v nesnesitelného společníka. Každé setkání začíná detailním výčtem všech jejích bolestí, nemocí a diagnóz. Zná nazpaměť všechny své léky, jejich vedlejší účinky a interakce s jinými léky. Její noční stolek vypadá jako malá lékárna a její hlavní téma k hovoru je návštěva u lékaře. Ta neustálá kritičnost, kterou dříve směřovala na nepořádek v kuchyni nebo chyby v práci, se teď plně soustředí na selhávání vlastního těla. A nejen vlastního. Stará Panna neomylně diagnostikuje i všechny nemoci u svých blízkých a neustále jim dává nevyžádané rady, co by měli a neměli jíst, pít a dělat. Její touha po kontrole a dokonalosti se v kombinaci se strachem ze stárnutí a smrti stává toxickou směsí, která otravuje život jí i všem okolo. Její tvář je plná vrásek od neustálých starostí.

„Panna touží po čistotě a dokonalosti, ale stáří je z podstaty nedokonalé a tak trochu ‚špinavé‘. Je to proces rozpadu, a Panna se s tím nedokáže smířit,“ říká astroložka Matějková.

„Její mysl, která by mohla být ve stáří největším pokladem plným moudrosti, se stane jejím vězením. Zacyklí se v nekonečném analyzování každé bolístky a zapomene, že život je o něčem víc než jen o bezchybném fungování tělesné schránky.“

Kozoroh (22. prosince – 20. ledna)

A teď konečně k tomu, na co všichni čekáme. Kdo je tím vyvoleným, kterému čas přidává na kráse, šarmu a charismatu? Je to zemský, cílevědomý a trochu sucharský Kozoroh. Možná vás to překvapí. Vždyť Kozorozi jsou v mládí často ti největší suchaři a patroni. Jsou vážní, zodpovědní, nemají smysl pro humor a zdá se, že se narodili už jako čtyřicetiletí. Málokdy si umí užívat, protože neustále myslí na budoucnost, na budování kariéry, na zajištění rodiny. Jsou to ti, co na večírku sedí v koutě a přemýšlí o hypotéce, zatímco ostatní tančí na stole.

Jenže právě tohle je jejich tajná zbraň. Kozoroh si totiž všechnu tu dřinu, starosti a zodpovědnost odbyde v mládí. Zatímco ostatní si užívali a plýtvali energií, on stavěl pevné základy. A když přijde stáří, role se obrací. Kozoroh má splněno. Má postavený dům, zajištěné finance, vybudovanou pozici a respekt. A najednou jako by z něj spadla obrovská tíha. Ten vážný a upjatý mladík se v šedesáti letech začíná uvolňovat. Objevuje v sobě smysl pro humor, který je sice suchý a ironický, ale o to trefnější. Získává nadhled a moudrost, kterou mu ostatní mohou jen závidět. Už nemusí nikomu nic dokazovat. Z nerudného patrona se stává elegantní švihák s šibalskými jiskřičkami v očích. Jeho vrásky nejsou mapou starostí, ale důkazem prožitých bitev, ze kterých vyšel jako vítěz. Lidé k němu vzhlížejí pro rady a on je s klidem a přehledem rozdává. Najednou má čas na koníčky, cestování, na to, aby si prostě jen tak sedl s pohárem dobrého vína a pozoroval svět.

Upozornění redakce: Podobné články slouží především k pobavení. To, zda a do jaké míry se jednotlivé věštby nebo předpovědi vyplní, záleží na mnoha různých faktorech.