Sousedka mi nabídla pomoc při vaření. Když jsem zjistila, co dává do jídla, volala jsem na sociálku

Byl to obyčejný den, spíš už pozdní odpoledne. Katka nebyla ještě ani na nákupu, a na vaření jí nezbývalo moc času ani energie. A tak přišlo vhod, když potkala na chodbě sousedku, která jí s úsměvem nabídla pomoc.

„Já to znám, Kačko, dneska jsem toho ale uvařila víc, ráda se s tebou rozdělím. Aspoň to nebudeme jíst týden,“ řekla sousedka. Katce to nejprve připadalo nevhodné, ale pak si řekla, proč ne. Pomůže jí to a už jí několikrát sama pomohla, když byla v nesnázích. Sousedka s voňavým hrncem v ruce zazvonila za pár minut. Omáčka, maso, rýže, zelenina, všechno na první pohled vypadalo v pořádku a lákavě. Děti se během chvilky pustily do jídla, ale hned po prvních soustech se ozval řev. Jeden z kluků se rozkašlal, druhý zrudl v obličeji a začal si mnout pusu. Jídlo bylo ostré. Ne jen lehce pikantní, ale výrazně pálivé.

„Dáváš tohle dětem?“ běžela Katka za sousedkou, poté co ochutnala první lžíci. Odpověď ji zarazila. „Ano, mají to tak nejraději. Jsou na to zvyklé odmala. U nás se pálivé vždycky jedlo, to je normální. Maďarská krev,“ dodala s úsměvem. První impulz byl upřímně řečeno šílený, měla by snad volat sociálku? Ne proto, že by děti vypadaly zanedbaně, ale protože se v Katce něco zlomilo. Představa, že někdo vědomě dává malým dětem něco tak ostrého, ji v ten moment naprosto vykolejila. Jenže jak to tak bývá, realita není černobílá.

Bez smetany to nejde

Po pár dalších větách a trochu klidnější debatě vyšlo najevo, že sousedka přímo na talíř přidává ještě zakysanou smetanu, která pálivost zjemňuje. Ta zůstala ale stát vedle hrnce na kuchyňské lince. Děti jsou na ostré jídlo zvyklé, reagují normálně, jí s chutí. Nepláčou, nedusí se, neodmítají. Není tedy na místě, aby se dál Katka celou situací znepokojovala, a ještě jednou se omluvila.

Pálivé jídlo pro děti? Pozor na hranici

Celá situace otevřela otázku, která je aktuální pro mnoho rodičů. Jak vyvážit chutě dospělých a dětí u jednoho stolu, aniž by člověk musel připravovat dvě večeře? Malé děti mají citlivější chuťové buňky, jejich žaludek i trávicí trakt si teprve zvyká na pestrost a sílu některých surovin. Silně pálivé koření, jako chilli, kajenský pepř, feferonky nebo pepř ve větším množství, může být pro malé děti nevhodné nejen kvůli špatnému pocitu v ústech, ale také kvůli podráždění sliznic nebo zažívacím potížím. Některé děti navíc reagují podrážděně i na česnek, zázvor nebo výrazné orientální koření.

Na druhou stranu není důvod držet děti pouze na mdlých, sladkých chutích. Postupné rozšiřování spektra vůní a chutí je důležité. Lze začít bylinkami. Petržel, bazalka, majoránka nebo tymián jsou jemné a přitom zajímavé. Později může přijít na řadu i trocha kari, sladká paprika, římský kmín nebo skořice. Z praktického hlediska se vyplatí při vaření myslet na jednoduchý trik: jídlo připravit bez pálivých příměsí a ty případně přidat až na talíři. Tak se dá uvařit jedno jídlo, které vyhovuje celé rodině, a nikdo netrpí. Pokud už chcete děti na trochu ostřejší chutě zvykat, je potřeba postupovat velmi opatrně, začít s minimálním množstvím, sledovat reakce a vnímat, co jim sedí a co ne.

Každý máme jiné hranice

Situace, která se zpočátku zdála alarmující, byla nakonec jen otázkou kulturního zvyku a osobních preferencí. Děti sousedky nevypadaly, že by trpěly, ba naopak. Na jídle záleží, ale často víc než samotné ingredience hraje roli způsob, jak o jídle mluvíme a jak ho sdílíme. A taky schopnost přiznat si, že to, co nás vyvede z míry, nemusí být nutně špatně. Možná jen jiné, než na co jsme zvyklí.

Zdroje: autorský text, maminka.cz, rostemeschuti.cz, emimino.cz, madreshoy.com