Sokol zažívá renesanci. Obrovský zájem mladých naplnil kapacity. Na přijetí se čeká i rok

Touha po zdravém životním stylu je dnes silnější než kdy dřív. Mladí lidé hledají způsob, jak se hýbat smysluplněji než jen u strojů v posilovnách. Chápou, že nestačí budovat svaly izolovaně, ale že tělo potřebuje všestranný pohyb, který formuje i psychiku a přináší radost. Zájem o tento typ cvičení roste tak prudce, že některé jednoty už mají zcela zaplněné kapacity a nové členy přijímají až po dlouhém čekání.

Úspěch není náhodný. V době, kdy je běžné sedět hodiny u počítače a pohyb redukovat na několik mechanických sérií v posilovně, působí komplexní trénink jako návrat k něčemu přirozenému. Nejde jen o tělo, ale i o pocit sounáležitosti, disciplínu a chuť překonávat vlastní limity. Tam, kde strojní cvičení končí, totiž začíná něco, co dokáže mladé opravdu strhnout.

Kořeny, které vysvětlují současný zájem

Tento způsob cvičení má v českém prostředí tradici delší než 160 let. Jeho zakladatelé Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner přišli s myšlenkou, že pohyb má formovat nejen svaly, ale i charakter. Už v 19. století zdůrazňovali, že tělesná výchova je také estetická, zdravotní a výchovná. Vznikl systém, který se neopíral jen o silové prvky, ale o vyvážený rozvoj celého těla. Tradice zakořenila v celé zemi a už rok po vzniku první jednoty v Praze byl založen také Sokol Plzeň, který se stal významným centrem tělovýchovy na západě Čech.

Právě tato komplexnost vysvětluje, proč má cvičení dodnes takový úspěch. Zatímco v posilovnách se často opakuje několik izolovaných pohybů, tady jde o pestrost zahrnující gymnastiku, atletiku, míčové hry i cvičení s hudbou. To vše v kombinaci s jasnou metodikou, kterou Tyrš kdysi vytvořil. Moderní mladí lidé tak objevují systém, který je překvapivě aktuální i v 21. století.

Všestrannost místo monotónnosti

Velký rozdíl oproti posilovnám spočívá právě ve všestrannosti. Každá hodina kombinuje prvky, které rozvíjejí sílu, rychlost, vytrvalost i koordinaci. Tělo se učí fungovat jako celek, nikoli jen jako soubor svalových partií. To je důvod, proč se cvičenci nemusí bát jednostranného přetížení, které je častým problémem u strojového tréninku.

Důležitá je i psychická stránka. Pohyb není vnímán jako povinnost, ale jako radost. Už od prvních generací se mluvilo o tom, že cvičení je také estetické a kulturní. I dnes se proto spojuje s hudbou, rytmem a kolektivním prožitkem. Tento rozměr posilovny nabídnout nemohou.

Když kapacity nestačí zájmu

Právě díky těmto přednostem je zájem o cvičení obrovský. V některých městech se mladí lidé zapisují s nadšením, ale na první hodinu musí čekat i rok. Oddíly často nemají dostatečné prostory a trenéry, aby pojaly všechny zájemce. Situace, kdy musí být přihlášky zastaveny, už není výjimkou.

Jednoty proto hledají způsoby jak rozšířit nabídku. Někde přibývají nové hodiny, jinde se cvičí online nebo se využívají venkovní prostory. Cílem je, aby se na každého zájemce dostalo. I to ukazuje, že nejde o módní vlnu, ale o skutečný návrat ke kořenům, které dnes znovu oslovují masy.

Komunita, která táhne

Dalším rozdílem oproti posilovnám je silný komunitní rozměr. Cvičení není jen individuální dřina, ale sdílená zkušenost. Děti, rodiče i senioři se scházejí na společných hodinách, pořádají výlety, kulturní akce nebo tábory. Tím vzniká prostředí, kde nejde pouze o výkon, ale i o vztahy a vzájemnou podporu.

Právě proto má hnutí tak pevnou základnu. Dobrovolní cvičitelé věnují čas bez nároku na odměnu, aby mohli vést hodiny a připravovat program pro všechny generace. Tato nezištnost je pro mladé lidi překvapivá a inspirující. Ukazuje jim, že pohyb může být mnohem víc než jen cesta za svaly. Může být životním stylem a hodnotou, která se dědí z generace na generaci.

Zdroje: hradec.rozhlas.cz, idnes.cz, dtest.cz