Na atletických závodech v Ostravě jsem se vyfotila s atletem. Druhý den už jsem jela zpátky a brečela

Bylo to jako by se zastavil čas. Hluk stadionu utichl a všechen ten spěch zmizel. Stál tam přede mnou, ve svém rozcuchaném účesu a s tím upřímným úsměvem, který ho proslavil po celém světě. Byla to otázka chvíle. Telefon jsem zvedla tak, abychom se vešli do záběru oba dva. Věděla jsem, že je to fotografie, která bude trvalou vzpomínkou na můj splněný sen. Rychle jsem ji nahrála na svůj profil a přidala emoji srdíčka. V tu chvíli jsem netušila, jak rychle se moje euforie promění v noční můru.

Tak začíná příběh Daniely, která se chvíli cítila jako princezna z pohádky. U fotky s jejím sportovním idolem přibývaly lajky, srdíčka a nadšené komentáře. Její příběh se ale brzy dostal do zpráv a k fotce začaly přibývat tisíce komentářů, tentokrát i od cizích lidí. První vlna byla plná závisti a posměšků, že si pozornost takového slavného sportovce nezaslouží. Říkali, že se na fotku jen „přilepila“ a není pravá.

Počáteční šok se proměnil ve smutek a bezmoc

Následovala druhá vlna, která byla ještě horší. Anonymové začali psát Daniele osobní urážky. Naváželi se do jejích vlasů, obličeje, postavy a do její rodiny. Byly to tak nenávistné zprávy, že je nedokázala číst. Nedokázala zastavit slzy a v hlavě jí zněla jediná otázka. Proč? Z fotografie, která měla Daniele přinést radost, se stal symbol určitého ponížení.

Tato zkušenost bohužel není ojedinělá. Naopak, podobné příběhy se na sociálních sítích objevují téměř denně. Sociální média jsou bezesporu úžasný nástroj, který dokáže spojovat lidi napříč kontinenty. Přesto mají také svou temnou stranu, která je plná anonymity, nenávisti a krutosti. Lidé jsou bez tváře, schovaní za anonymní profil, a právě to jim dává falešný pocit beztrestnosti. To vede k tomu, že jsou schopni psát věci, které by v reálném životě nikdy neřekli. Jedná se o jev známý jako online disinhibiční efekt.

O co přesně jde? Jedná se o psychologický jev, při kterém se lidé v online prostředí chovají volněji, impulzivněji a s menšími zábranami než v reálném životě. To znamená, že dělají nebo říkají věci, které by tváří v tvář nikdy neudělali.

Uvědomte si, že 99 % lidí, kteří na internet píšou zlé komentáře, by to nikdy druhému člověku neřekli osobně do očí. Foto: Shutterstock

Psychika vs. neoprávněné komentáře

Proč jsou lidé na sociálních sítích tak nenávistní? Důvodů je několik. Za prvním motivem stojí frustrace a závist. Lidé, kteří nejsou spokojeni se svým životem, se snaží svou nespokojenost přenést na druhé. Vidí někoho, kdo je šťastný a uspěl, a nedokážou to unést. Začnou tak psát nenávistné komentáře, aby dotyčného srazili. Získávají tak pocit moci a uspokojení. Dalším důvodem je psychika. Anonymní komentování slouží jako ventil pro jejich vnitřní zlobu a nejistotu. Místo toho, aby se s ní vyrovnali, vybíjejí si ji na druhých. To vytváří začarovaný kruh, kdy se z pocitu bezmoci stává agrese a z nenávisti se stává posedlost.

Danielin příběh s fotografií na atletických závodech je dalším z takových příkladů. Sociální sítě dokážou splnit sny, ale také je dokážou vzít. Je důležité si uvědomit, že to, co se děje na internetu, je bohužel součástí našich životů. Nelze se tomu úplně vyhnout, ale je nutné se bránit a nevnímat negativní komentáře jako osobní selhání. Pravdou je, že za těmito komentáři se skrývají jen lidé se svými vlastními problémy.

Jak zvládat strach z negativních reakcí?

„Schopnost přijímat a zdravě zpracovávat negativní reakce souvisí s již zmiňovaným sebevědomím a sebehodnotou. Člověk tedy u sebe může podporovat zdravý postoj k sobě – uvědomovat a připomínat si své úspěchy, silné stránky a přednost,“ tvrdí psychoterapeut PhDr. Václav Chytrý. 

Dle jeho slov je důležité vytvořit si zdravé hranice, a to hlavně ve smyslu omezit čas na sociálních sítích. Pokud už chceme sítě využívat smysluplně, můžeme využívat spoustu zdejších skupin zaměřených na podporu a empatii.

Konstantní porovnávání se s idealizovanými obrazy na sociálních sítích může vyvolat pocity neúplnosti, nespokojenosti a sociální izolace. Kromě toho neustálý tlak na získávání lajků a sledujících přispívá k podkopávání duševní pohody. Zkuste se nad tím příště zamyslet, až třeba na Facebook „postnete“ další fotografii ze svého života.