Senioři nad 70 objevili sport, ve kterém válcují i vlastní vnoučata. Vydrží déle a ještě se u toho smějí

Mohlo by se zdát, že s přibývajícím věkem se energie vytrácí a kondice klesá. Jenže realita je úplně jiná – senioři po sedmdesátce dokazují, že mohou překvapit nejen sebe, ale i mladší generace. A v některých sportech dokonce oproti nim excelují.

Česká společnost je už delší dobu zvyklá dívat se na stáří jako na období útlumu a úbytku energie. Jenže opak je pravdou – mnozí lidé, kteří už dávno sfoukli sedmdesát svíček na narozeninovém dortu, mají víc elánu než jejich vnoučata. A co je zajímavé – nepředhánějí se ve zvedání vah ani v běhu na dlouhé tratě. Přesto jim v tomto sportu mladí jen těžko stačí. Tajemství jejich úspěchu se skrývá ve volbě vhodného typu pohybu pro jejich životní období.

Jemné pohyby, skrytá síla

A který sport si tedy tito senioři zvolili? Jejich zálibou je taj-či, staré čínské cvičení, které je někdy označováno za „meditaci v pohybu“. Nepotřebujete k němu činky, stroje ani speciální vybavení. Stačí pohodlné volné oblečení a chuť se hýbat. Na rozdíl od mnoha sportů, kde jde o rychlost a výkon, se tady pracuje s pomalými a plynulými pohyby, které propojují dech, rovnováhu a koncentraci. A právě to je důvod, proč v něm senioři často excelují.

Mladší lidé mají tendenci spěchat a tlačit na výkon. Vidět okamžité výsledky a moct se pochlubit na sociálních sítích kolik zvedli na bench nebo kolik spolykali kilometrů na kole. Senioři si ale umí vychutnat každý pohyb a vydrží se déle soustředit. Tím pádem mají v taj-či často navrch, protože disciplína není o rychlosti, ale o trpělivosti a pravidelnosti.

Zdraví místo soupeření

Taj-či (tchaj-ťi) není sportem, kde by šlo o získávání medailí nebo lámání rekordů. Je to především cesta k lepšímu zdraví a vyrovnanosti. Pomalé pohyby pomáhají posilovat klouby, zlepšují rovnováhu, a jsou tak prevencí před pády, které jsou v pozdějším věku častou hrozbou.

Navíc toto cvičení přináší i psychickou pohodu – stres a napětí se při pravidelném praktikování vytrácí, dech se zklidňuje a člověk se cítí lehčí.

Není náhodou, že lékaři taj-či doporučují jako ideální aktivitu pro starší jedince. Nezatěžuje srdce ani klouby jako třeba běh, a přesto působí na celé tělo. Studie dokonce ukazují, že lidé, kteří taj-či cvičí pravidelně, mají lepší koordinaci než lidé i o desítky let mladší.

Musíte jet do Číny?

A kde si vůbec můžete taj-či zacvičit? Nebojte, do Číny za ním jezdit nemusíte. I přesto, že má kořeny tak daleko, dnes se už cvičí po celém světě – v parcích, tělocvičnách i na rehabilitačních odděleních nemocnic.

Některé lekce jsou navíc volně dostupné pro veřejnost za dobrovolný příspěvek – často ty v parcích ve větších městech. Pro seniory je to „značka ideál“. Nemusejí sáhnout hluboko do kapsy, posílí svoje tělo i mysl, a navíc se ještě dostanou mezi lidi. Komunita okolo taj-či pro ně může být osvěžující, pokud jsou třeba v životě už sami nebo moc nemají s kým se setkávat.

Na své si ale přijdou i vlci samotáři – cvičení se dá totiž praktikovat i doma. Stačí si pustit některé z řady videí, která jsou dostupná na internetu, a můžete začít. A to klidně hned. Základy zvládnete už za pár dní, a pak už můžete pilovat své umění taj-či z pohodlí domova, bez lidí a ve svém vlastním tempu.

Senioři jako inspirace

Čínské cvičení přitahuje hlavně ty, kdo chtějí najít harmonii a nezávodit. A právě senioři mu dávají nový rozměr. Na vlastní kůži dokazují, že věk nemusí být limitem, ale spíš výhodou.

Je až symbolické, že to, co se kdysi učilo jako bojové umění, se dnes stalo cestou k dlouhověkosti a vitalitě. A zatímco mladí často zápasí s přetížením a stresem, senioři si při pomalých pohybech hledají svůj klid a energii, kterou mnozí dvacátníci a třicátníci v tomto uspěchaném světě nemají.

Není to tak, že by každý člověk po sedmdesátce musel hned začít s taj-či. Ale ti, kteří se odhodlají, často rychle poznají, jak jim cvičení prospívá. Získají nejen větší pružnost, ale i sebevědomí. Obojí v takové míře, že by jim to řada mladých lidí mohla závidět.

Zdroje: jogadnes.cz, zdravopedie.cz, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, bbc.co.uk