Psychologové určili věk, kdy by dítě mělo začít s vlastními financemi. 90 % Čechů dělá obrovskou chybu

Ovládat vlastní peníze, rozumět hodnotě drobných i větších částek a rozhodovat se, co si za ně dopřát, není dovednost, která přijde sama od sebe. Právě naopak, správný vztah k penězům začíná nabývat zásadního významu v době, kdy dítě poprvé dostane do ruky drobné, za které si může koupit něco podle svého. Psychologové a odborníci na finanční vzdělávání jsou v tom dnes překvapivě jednotní: Nejlepší věk, kdy začít děti učit hospodařit, je kolem šesti let.

Jenže právě zde Češi masivně chybují. Výuku financí často odkládají až do puberty. Výsledkem jsou nesamostatné děti i dospělí, kteří pak v dospělosti naráží na překvapení, dluhy i zklamání.

V čem je magický věk šesti let?

Dětský mozek se kolem šesti let mění velmi dynamicky. Dítě v této fázi začíná chápat základní matematické pojmy – rozumí, kolik je více a kolik méně, chápe pojem výměny, začíná si uvědomovat, že peníze nejsou bezedný zdroj. Právě tehdy je ideální okamžik začít je nenásilně učit, jak vypadá hospodaření v praxi – rozdíl mezi touhou a potřebou, nutností spořit a odolávat pokušením. Zatímco ještě v předškolním věku vidí peníze spíš jako „kouzlo“ z peněženky rodičů, prvních několik let základní školy staví mentální základy celoživotní finanční gramotnosti.

Podle odborníků je zásadní nabídnout dětem možnost, jak se svými prvními penězi zacházet samostatně. Neměla by to být jen hra, ale skutečné přenechání odpovědnosti. Psychologové na základě dlouhodobých pozorování potvrzují, že děti, které si prošly raným „finančním tréninkem“, mají později méně problémů s impulzivními nákupy, jsou méně náchylné k zadlužení i k zavádějícím marketingovým trikům.

Kapesné: klíč k samostatnosti i vztahu k hodnotě

Jedním ze základních pravidel je začít dávat dětem kapesné v pravidelném intervalu – ideálně každý týden u menších dětí, u starších pak měsíčně. Výše kapesného nemusí být nijak závratná; podstatnější je pravidelnost a transparentnost pravidel. Dítě musí rozumět, za co peníze dostává, za co ne, a co s nimi smí, či nesmí dělat. Ze zkušeností poradenských organizací plyne, že většina rodičů ve snaze „dětem přilepšit“ dělá dvě zásadní chyby: Buď peníze dává výjimečně (větší částky při dobrých známkách nebo svátcích), nebo je naopak dává nekontrolovaně bez jasného systému. V obou případech se děti pomalu, ale jistě učí, že peníze nejsou výsledkem pravidelné činnosti, ale spíš improvizace či „zasloužené odměny za mimořádný výkon“.

Odborníci doporučují fixovat kapesné například na den v týdnu. Pokud dítě například každý pátek dostane malou částku, se kterou samo rozhoduje, co koupit ve školním automatu nebo kolik si ušetří na vysněné hračky, učí se spořit, plánovat a rozhodovat. Ideální je, pokud rodič dítěti nezasahuje do rozhodnutí, co si za své peníze pořídí (samozřejmě v rámci bezpečně vymezených mantinelů). I neúspěchy a drobné chyby jsou cennější lekcí než doživotní zákaz vlastních nákupů. Finanční gramotnost je důležitá dovednost, kterou je dobré u dětí rozvíjet od raného věku. Můžete začít tím, že jim vysvětlíte, jak se peníze vydělávají, jak funguje placení a jaké jsou rozdíly mezi příjmy a výdaji. Důležité je také vést je k spoření a plánování.

Nejlepší způsob, jak děti naučit šetřit

Pokud rodiče umí s financemi zacházet, mohou tuto schopnost předat i svým dětem. Stejně tak pokud mají finanční problémy a nedokážou s penězi správně hospodařit, existuje pravděpodobnost, že tuto zkušenost předají další generaci. Vysvětlete dětem a názorně jim předveďte, že se práci s penězi učí kvůli sobě, nikoliv kvůli vám, aby vám udělaly radost. Pokud si dítě uvědomí, že se to učí pro sebe, daleko snadněji si hledá cestu k novým návykům. Sáhněte například po hrách nebo pořadech, které vám vysvětlování usnadní a zároveň budou potomky bavit.

Nemusí jít o složité finanční lekce. Stačí pravidelnost, důvěra, ochota nechat dítě zažít i chybu a společně se o penězích bavit. Kapesné není rozmazlování – je to investice do svobody a zodpovědnosti vašeho dítěte. Protože v penězích, stejně jako v životě, platí, že nejlepší cestou k vědomému užívání (i šetření) je prostě začít včas a s rozumem.