Prvňáci dostali za úkol nakreslit rodinu. Učitelka nevěřila vlastním očím a musela zasáhnout

Prvňáci dostali jednoduchý úkol – nakreslit svou rodinu. Učitelka se těšila na veselé obrázky plné barev, kde budou děti zachycovat maminku, tatínka, sourozence a třeba i domácí mazlíčky. Jenže když si začala kresby prohlížet, nestačila se divit. Na některých obrázcích chyběli rodiče, jinde se objevila pouze babička nebo sourozenec. Některé děti se nakreslily samy, bez dalších členů rodiny. To ji zarazilo a rozhodla se zjistit, co za tím stojí.

Postupně se ukázalo, že důvody těchto kreseb byly úplně jiné, než by se mohlo na první pohled zdát. Jeden chlapec nakreslil jen babičku, protože ji považoval za nejdůležitější osobu ve svém životě – byla to ona, kdo ho nejvíce rozmazloval. Další dítě nakreslilo pouze maminku, protože s tatínkem trávilo méně času a nepřipadalo mu přirozené ho do obrázku zařazovat. Jiný žák prostě zapomněl přidat sourozence, protože se soustředil na kreslení postavy maminky. Učitelka si oddechla, že za těmito výtvory nestojí žádné závažné rodinné problémy. Přesto ji to přimělo zamyslet se nad tím, co všechno mohou dětské kresby prozradit o jejich emocích a vztazích.

S dětskými kresbami pracují psychologové

Psychologové se shodují, že i zdánlivě obyčejný obrázek může skrývat hlubší význam. Každý detail – od velikosti postav po jejich rozmístění a barevnost – může naznačovat, jak dítě vnímá svou rodinu a okolní svět. Například když dítě kreslí rodinu, obvykle vyjadřuje své pocity a vztahy s jednotlivými členy. Pokud se nakreslí uprostřed mezi rodiči, může to znamenat, že se cítí v rodině jistě a bezpečně. Naopak pokud se nakreslí stranou nebo mimo hlavní skupinu, může to naznačovat pocit osamělosti nebo nejistoty.

Záleží na velikosti postav

Děti mají tendenci kreslit ty, kteří jsou pro ně důležití, větší než ostatní. Když se například tatínek objeví na obrázku jako největší postava, může to znamenat, že jej dítě vnímá jako autoritu. Pokud je naopak maminka dominantní postavou, pravděpodobně má v jeho očích v rodině klíčové postavení.

Také rozmístění postav hraje roli. Postavy, které jsou blízko u sebe, symbolizují pevné vztahy. Pokud je však některý člen rodiny umístěn dál nebo je mezi ním a ostatními větší mezera, může to signalizovat určitou emocionální vzdálenost nebo napětí v rodinných vztazích.

Psychologové se zaměřují i na volby barev

Světlé a veselé odstíny jako žlutá nebo modrá často ukazují na radost a spokojenost. Naopak tmavé a pochmurné barvy mohou signalizovat smutek, úzkost nebo strach. Pokud dítě často používá například černou nebo červenou barvu ve znepokojivém kontextu, může to být signál, že něco řeší nebo prožívá.

Při interpretaci dětských kreseb je důležité nevnímat jednu kresbu jako definitivní ukazatel problémů. Pokud se určité barvy opakují pravidelně a dlouhodobě, může to být signál, který stojí za pozornost. Psychologové proto vždy berou v úvahu nejen samotnou kresbu, ale i věk dítěte, jeho osobnost a okolnosti, za kterých obrázek vznikl.

Například pokud dítě nakreslí jen jednoho rodiče, nemusí to nutně znamenat, že má s druhým rodičem špatný vztah. Možná se mu jen nevešel na papír nebo si na něj při kreslení nevzpomnělo. Proto je vždy nejlepší s dítětem o jeho kresbách mluvit a zjistit, co tím chtělo vyjádřit.

Kresby se u dětí liší i kulturou

Děti kreslí nejen to, co vidí kolem sebe, ale i to, co cítí uvnitř. Jejich obrázky jsou často plné fantazie a mohou obsahovat věci, které ve skutečnosti neexistují – třeba imaginárního kamaráda, který se pro ně stal součástí rodiny. Opakující se motivy jako slunce nebo květiny zase mohou naznačovat, že dítě vnímá svět optimisticky.

Způsob, jakým dítě zobrazuje svou rodinu, může být ovlivněn i kulturou, ve které vyrůstá. Zatímco v Evropě je běžné kreslit rodiče vedle sebe, v jiných částech světa mohou být postavy uspořádány podle odlišných pravidel, například podle věku či společenského postavení.

Kresby mohou také odhalit, jaké situace dítě prožívá. Například dítě, které zažilo rozvod rodičů, může kreslit rodinu jinak než dříve – někdy vynechá jednoho z rodičů, jindy postavy rozmístí daleko od sebe nebo použije tmavší barvy. Psychologové proto nezkoumají jen samotný obsah kresby, ale i to, jak je vytvořená – zda jsou čáry pevné, přerušované nebo třeba nejisté a roztřesené.

Zdroj: motherclub.cz, equazen.cz, sancedetem.cz