Tohle málokdo ví: Pražské metro ukrývá zapomenutou stanici: Vlaky tu nikdy nezastavily. Dodnes to vzbuzuje spoustu otázek

Pražské metro je fascinující podzemní svět plný historie, technických vymožeností a příběhů, které sahají daleko za hranice běžného cestování. Denně ho využívají statisíce lidí, a přesto málokdo tuší, že pod povrchem města existují místa, kam se žádný běžný cestující nikdy nedostal. Jedním z nich je stanice, která sice měla sloužit veřejnosti, ale nikdy se jí to nepoštěstilo. Má svůj vestibul, vchody i napojení na síť tunelů – přesto je pro běžné vlaky nedostupná a její skutečný účel je zahalený tajemstvím.

Tato stanice, která leží v samotném srdci Prahy, měla být běžnou zastávkou na trase A, ale nakonec se jí nikdy nestala. Oficiální důvody hovoří o technických problémech, nepříznivém geologickém podloží nebo změně plánů. Ale jak už to v podobných případech bývá, skutečnost je mnohem zajímavější.

Klárov: Stanice, která se nikdy neotevřela

Řeč je o stanici Klárov, která se měla nacházet mezi Malostranskou a Staroměstskou. Pokud by byla dokončena, mohla dnes sloužit jako strategická přestupní stanice a usnadnit cestování mezi Hradčany a centrem města. Jenže její osud se vyvíjel jinak.

Výstavba probíhala v 70. letech, kdy se pražské metro dynamicky rozvíjelo. Trasa A se plánovala jako klíčová spojnice mezi sídlišti na východě města a historickým centrem. V rámci těchto plánů se uvažovalo i o stanici Klárov. Ovšem už během výstavby se začalo spekulovat, že se zde pracuje na něčem mnohem tajnějším než jen na běžné stanici metra.

Tajný objekt K-111: Kryt, který neměl být odhalen

Namísto klasické stanice zde totiž vznikl objekt, který dnes známe pod označením K-111. Oficiální mapy ho nezmiňují, běžně přístupné informace o něm téměř neexistují, a přesto je jeho existence dobře zdokumentovaná mezi historiky i nadšenci do podzemních staveb.

Podle dostupných zdrojů měl K-111 sloužit jako protiatomový kryt a krizové centrum pro vedení státu v případě jaderného konfliktu. V období studené války nebylo neobvyklé, že podobné stavby vznikaly pod rouškou civilní infrastruktury. Podzemní prostory měly být dostatečně zabezpečené, aby vydržely útok a umožnily pokračování řízení státu i v případě katastrofy.

Celý objekt měl vlastní energetické i komunikační systémy a byl navržen tak, aby v něm mohla přežít vybraná skupina lidí po delší dobu v izolaci. Podobné podzemní komplexy existují i v jiných městech, ale v Praze je K-111 jedním z nejutajovanějších.

Proč se Klárov nikdy neotevřel veřejnosti?

Existuje několik teorií, proč se ze stanice Klárov nikdy nestala běžná součást pražského metra. Jedním z často uváděných důvodů byly údajné geologické problémy – podloží v této oblasti prý nebylo stabilní a nevyhovovalo plánované stavbě. Další možností je, že projekt nakonec doplatil na nedostatek financí, kdy byly prostředky přesměrovány na důležitější úseky metra. Někteří badatelé se domnívají, že velkou roli mohlo sehrát i komunistické vedení, pro které nebyla prioritou jen doprava, ale také strategické obranné plány. To by mohlo souviset s další teorií, podle níž měl objekt od začátku primárně sloužit jako tajný vojenský komplex, přičemž plánovaná stanice metra byla jen zástěrkou. Ať už byla skutečnost jakákoli, jedno je jisté – Klárov se nikdy nedočkal běžného provozu a zůstal jedním z nejzáhadnějších míst pražského metra.

Co se tam děje dnes?

Stanice Klárov je pro veřejnost nepřístupná a její přesné využití zůstává nejasné. Čas od času se objevují spekulace, že objekt stále slouží jako krizové centrum státu nebo že ho využívají bezpečnostní složky. Jiné teorie tvrdí, že je dávno opuštěný a pouze chátrá.

Oficiální vyjádření jsou skoupá na informace. V některých starších dokumentech se K-111 uvádí jako „speciální podzemní objekt“, ale bližší detaily nejsou k dispozici. Přesto se mezi nadšenci do pražského podzemí objevují zvěsti o chodbách vedoucích k neznámým místnostem, zamčených dveřích a tajných vchodech, které jsou ukryté před zraky veřejnosti.

Klárov zůstává jedním z nejzajímavějších neznámých míst Prahy. Jeho příběh ukazuje, jak se v době studené války prolínala běžná městská infrastruktura s obrannými plány a tajnými projekty.

Až někdy pojedete metrem mezi Malostranskou a Staroměstskou, zkuste se zaposlouchat. Možná uslyšíte ozvěny z míst, která měla být dávno zapomenuta. Nebo alespoň zamčená tak, aby se nikdo neptal, co se za nimi ukrývá.

zdroje: novinky.cz, idnes.cz