Pracuji jako zedník a vydělávám víc než top manažer. Celé mě to stojí jen 40 minut cesty autem

Když jsem před pár lety dokončoval rekvalifikaci na zedníka, rozhodně jsem nečekal, že jednou budu mít na účtu víc než někteří vysokoškoláci v oblecích s manažerskou vizitkou na stole. Vlastně jsem byl v té době rád, že budu mít práci, která mě uživí. Jenže pak přišla nabídka, která mi otevřela oči, a hlavně peněženku.

Bydlím kousek od hranic s Německem, ve vesnici nedaleko Domažlic. Většina lidí tady jezdí na nákupy do Německa, ale málokdo uvažuje o tom, že by tam mohl i pracovat. Přitom když se člověk jen trochu porozhlédne, narazí na pracovní pozice, o kterých se u nás skoro nemluví, a to i v oborech, které mnozí považují za „obyčejné“. Jako třeba zedník.

Stačilo se porozhlédnout

V Česku jsem bral něco kolem 35 tisíc čistého, podle sezóny. Byla to dřina a peníze tomu ne vždycky odpovídaly. Pak mi kamarád ukázal inzerát jedné německé stavební firmy, hledali zedníky do oblasti mezi Weidnem a Regensburgem. Rozhodl jsem se zkusit štěstí. Uměl jsem jen základy němčiny, ale ukázalo se, že to vůbec nevadí. Co rozhoduje, jsou ruce. A ochota makat.

Dneska si mě firma nechává nastálo a vydělávám 4000 eur měsíčně hrubého. To je v přepočtu něco kolem 100 tisíc korun. Když vezmu víkendy, které občas beru dobrovolně, a příplatky za přesčasy, dostanu se klidně i na 120 tisíc. V zimě je práce méně, ale celkově se to pořád drží. A co mě to celé stojí? Jen 40 minut denně v autě.

Příležitost, kterou málokdo vidí

Do Německa jezdím každý den. Cesta mi zabere stejně jako dřív do Plzně. Výhoda je, že přes hranice tu skoro nikdo nejezdí za prací, takže silnice jsou prázdné. A když se člověk domluví s kolegy, dá se i střídat nebo využít spolujízdy.

Nejvíc mě překvapilo, kolik lidí u nás vůbec netuší, že takové možnosti existují. Všichni řeší, jak ušetřit na rohlících nebo jak přežít s hypotékou, ale málokdo se podívá jen pár kilometrů za čáru. Přitom stačí základní znalost jazyka, řidičák, trocha odvahy a otevřená mysl. A přiznejme si, pracovat za dvojnásobek platu za tu samou práci je prostě fajn.

Díky tomu, že mám stabilní německý příjem, si doma můžu dovolit věci, o kterých jsem dřív jen snil. Po letech jsme s partnerkou koupili dům, který rekonstruujeme podle vlastních představ. Synovi platíme kroužky, jazykovku a ještě zbyde na dovolenou. Přitom pořád žiju v Česku, kde jsou náklady na život nižší než v Německu. Z pohledu financí je to ideální kombinace.

Zkuste překročit hranici

Jasně, není to pro každého. Ne každý má to štěstí, že bydlí u hranic. Ale pro spoustu lidí je tahle možnost reálná. Firmy navíc často hledají lidi dlouhodobě, a i bez perfektní němčiny mají šanci. Zedníci, elektrikáři, řemeslníci, kuchaři, všechno jsou profese, které jsou v Německu stále potřeba. A platy jsou tam úplně jiné než u nás.

Když se dnes ohlédnu, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Ne kvůli penězům samotným, ale kvůli svobodě, kterou mi dávají. Už nemusím počítat každou korunu, mám čas na rodinu a konečně mě moje práce opravdu baví. A stačilo jen sednout do auta a projet hranice.

Možná to zní jako reklama na nový život, ale je to prostě realita. Stačí jen trochu vykročit z komfortní zóny a rozhlédnout se kolem. Příležitosti jsou blíž, než si myslíme. Jen jsme o nich často nikdy neuvažovali.

Zdroje: jakdonemecka.cz,pracujvesvete.cz, cs.y-axis.com