Chyba, kterou dělají i sportovci: Proto zůstává břicho vypouklé, i když dřete jako blázen. O cvičení vůbec nejde

Někdy se snažíme ze všech sil. Cvičíme, potíme se, držíme se tréninkového plánu. Jenže zrcadlo ukazuje něco jiného, než bychom čekali. Výsledek se nedostavuje, i když pro to děláme všechno. Kde se stala chyba?

Každý, kdo někdy zkoušel posílit břicho, ví, že to není jen o vůli. Mnoho lidí, dokonce i sportovců, dře poctivě, ale pořád vidí vypouklé břicho, které se ne a ne zpevnit. A není to tím, že by cvičili málo. Problém je v tom, že cvičí špatné věci.

Když břicho maká, ale neztuhne

Spousta lidí si myslí, že cesta k pevnému břichu vede přes stovky sedů-lehů a sklapovaček. Ve skutečnosti to ale často funguje přesně obráceně. Tímto způsobem se totiž zapojují hlavně povrchové svaly, které umí jen ohnout trup dopředu.

Ty hlubší, které mají za úkol držet tělo pohromadě, zůstávají většinou nečinné. A když nepracují ony, břicho sice bolí, ale nevypadá pevně, zůstává vypouklé a měkké, i když pod ním jsou svaly.

Zní to zvláštně, ale klíč není ve cvičení, ale v dechu. Když dýcháme mělce, jen do hrudníku, břicho se začne tlačit ven. Správně by se měl nádech rozprostřít i do boků a zad, aby se tlak rozložil.

Zkuste si leh na záda, ruce na boky a zhluboka se nadechněte tak, aby se vaše boky lehce rozšířily. Při výdechu nechte břicho jemně „vtáhnout“, ne silou, ale přirozeně. Právě tenhle pohyb, nádech do boků a výdech s jemným zpevněním, dělá zázraky. Pomalu se tím učíte, jak má střed těla opravdu fungovat.

Silné břicho 

Místo stovek opakování zkuste tréninky, kde se tělo učí držet stabilitu. Pomáhá třeba „mrtvý brouk“ (ležet na zádech a pomalu střídavě spouštět ruce a nohy), farmářská chůze s činkou v jedné ruce nebo krátké prkno s klidným dechem.

Všechny tyto cviky spojuje jedno – břicho neohýbáte, ale učíte ho odolávat. Tím vzniká opravdová síla, která zpevní trup i záda.

Cvičit hodinu denně a zbytek dne se hrbit? To je jako byste se snažili plavat s batohem plným kamení. Držení těla hraje obrovskou roli. Dlouhé sezení, prohnutá záda, předsunutá hlava, to všechno posílá signál, že tělo má „povolit“. Stačí změnit pár drobností, občas vstát, zhluboka se nadechnout do žeber, jemně narovnat záda a představit si, že kolem pasu utahujete opasek o jednu dírku. Nepřehánět, jen tak, aby se tělo lehce aktivovalo.

Když to nejde ani poctivě

Někdy za vypouklým břichem nestojí lenost ani trénink, ale stres, únava nebo trávení. Tělo prostě reaguje na tlak. U žen může hrát roli i cyklus nebo hormonální změny. A kdo má po porodu oslabené svaly kolem pupíku, potřebuje jít ještě jemněji, ideálně s pomocí fyzioterapeuta.

Síla břicha není v tom, kolik uděláte sedů-lehů, ale jak dýcháte a jak se tělo drží pohromadě. Když začnete vnímat svůj dech, postoj a to, jak se při pohybu cítíte, začne se měnit i břicho, pomalu, ale jistě. Najednou zjistíte, že nejde jen o vzhled, ale o to, že se cítíte lehčeji, jistěji a máte víc energie. A to je pocit, který vydrží déle než jakýkoli six-pack.

Pevný střed totiž není cíl, ale výsledek těla, které funguje přirozeně, bez přepínání, bez boje, s lehkostí, která se časem stane samozřejmostí.

zdroje: pmc.ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, sk.pf.jcu.cz, bodyworkmovementtherapies.com, novinky.cz