Ostuda století: Tohle Češi řekli turistovi z USA. Výsledek? Dodnes se na tom baví celá Evropa

Český humor? Suchý jak řízek bez oblohy. A přesně to bývá kámen úrazu pro návštěvy ze zahraničí. Ne vždy se s naší vtipností a pohostinností strefíme. Výsledkem je spousta trapasů a historky, které teď baví Evropu.

Američané, co se vydali do Česka objevovat s nadšením „evropský šarm“, se na diskuzích Redditu podělili, jak vypadala jejich návštěva. A pod tím vším? Tisíce reakcí. Smích, uznání i pobavení nad tím, jak moc se Češi snaží být pohostinní, jen to občas vyzní trochu… jinak, než bylo v plánu.

„Welcome to Prague! Dáš si tlačenku?“

Tahle scéna se objevuje v mnoha diskuzích na Redditu, kde americký turista popisuje, jak ho čeští hostitelé pozvali na „typickou českou večeři“. Těšil se, chtěl ochutnat vyhlášenou svíčkovou s knedlíky, o které slyšel už v Americe, ale realita byla nakonec někde jinde. Večeře byla z několika chodů, ale svíčková nikde. První chod: tlačenka s cibulí. Druhý: utopenec. Třetí: „Něco, co připomínalo kostku šedého tuku a hořčici.“

„Nikdy nezapomenu, jak se mě paní domu zeptala: Tak co, chutná ti to? a všichni čekali na odpověď. Polkl jsem, usmál se a zalhal. Ale pak jsem měl ještě tři dny žaludeční potíže,“ přiznal anonymně s tím, že se dnes směje, ale tehdy měl pocit, že je v gastronomickém hororu.

Pantofle jako kulturní past

Jedna z nejvtipnějších situací, které se často opakují, je klasická „zouvačka“ u vchodových dveří. Turista přijede na návštěvu a ještě než si sundá bundu, už mu v ruce přistane pár pantoflí. Často chlupatých, malých a dost opotřebovaných. Pro nás naprosto normální věc. Pro někoho zvenku? Naprostá záhada.

Někdo v komentářích trefně poznamenal, že se cítil jako dítě ve školce, přezůvky přidělené, odpor se neakceptuje. Ale vlastně proč ne, čím větší trapas, tím lepší historka po návratu domů.

Češi a jejich humor? Ne vždy je pochopen

Jedna Američanka sdílela na sociálních sítích moment, kdy se jí český kamarád při cestě vlakem zeptal: „Vy máte v Americe taky Vánoce?“ Než stihla zareagovat, dodal: „To je fór, jo?“ Nevěděla, jestli se má smát, nebo urazit.

„A pak začal vyprávět, že Češi nemají rádi small talk, ale tenhle druh suchého humoru ano. Jenže mně přišlo, že mi prostě nevěří, že nejsem z Texasu.“

Nejspíš nejčastější česká hláška směrem k Američanům je: „Tak co, kde máš zbraň, kovboji?“ I když ji říkáme s úsměvem, dost často si host z USA není jistý, jestli to je vtip, nebo narážka. Jeden cizinec popsal, že během prvního týdne v Praze slyšel tuhle otázku hned několikrát.

„Začal jsem si říkat, jestli si mám fakt něco pořídit, abych zapadl,“ napsal ironicky.

Ale zároveň přiznal, že zřejmě jde o národní sport, a je jedno, jestli je vám dvacet, nebo šedesát.

Češi se smějí Američanům, ale…

Aby to bylo fér, i Češi si rádi rýpnou. Třeba do turistů, co nechápou, proč je voda v restauraci za peníze nebo proč se na ulici tváříme, jako bychom byli na pohřbu. Zatímco Američani tápou v českém tichu a ironii, my nechápeme jejich nadšení z cizího úspěchu.

Jasně, někdy to skončí trapasem, jindy bolavým žaludkem. Ale většinou i dobrou historkou, na kterou se nezapomíná. A pokud si z Česka odveze turista vzpomínku na tlačenku, pantofle a divný vtip o pistolích, možná si řekne: „Bylo to divné… ale bylo to fajn.“