Jen málo lidí má koule se do něj pustit: Tenhle sport je rentgen na mozek. Hlupáky odhalí během pár minut 

Zvládli byste se rychle pohybovat a přitom se ještě neustále rozhodovat a dívat se do mapy? Pak můžete vyzkoušet sport, který vyžaduje nejen výbornou fyzičku, ale i chytrou hlavu. 

V Česku má za sebou téměř stoletou historii a dodnes sbírá spoustu příznivců. Rozhodně ale není pro každého. Velmi rychle odhalí, kdo „na to má“ – a kdo měl raději zůstat sedět doma. Když se mu ale jednou poddáte, pravděpodobně se zrodí zápal, který vás jen tak neopustí. 

Rozloží vás na kousky a poskládá zpět 

Můžete sice trénovat, ale každý závod vždy přinese výzvu, na kterou se není možné předem připravit. Na startu dostanete do ruky mapu a budete znát cíl a několik málo bodů po cestě. Pak vás čeká běh, který vás důkladně otestuje. Budete se muset zorientovat v terénu, vybírat vhodnou trasu a současně stále držet co nejrychlejší tempo.  

Každá vteřina je drahá, takže každé rozhodnutí musíte udělat co nejrychleji, a pokud bude špatné, může se vám později vymstít. Orientační běh je jako běžet maraton a zároveň hrát strategickou hru. Potřebujete zkrátka oboje – rychlé nohy i bystrou mysl. Kdo má jen jedno, skončí v atletickém oddíle nebo na šachovém kroužku. 

V Česku jde o tradiční disciplínu 

Historicky se první závody v orientačním běhu konaly v roce 1897 v Norsku. V naší zemi se běžci poprvé vydali vstříc běhu propojenému s myšlením až skoro o půl století později. Pak se ale sport rapidně šířil. Už v roce 1952 se uskutečnil první závod v noci a také závod na lyžích. Dokonce jsme byli mezi 10 státy, které založily Mezinárodní federaci orientačního běhu IOF.  

První mistrovství se v Československu pořádalo u Máchova jezera v roce 1972. A popularita orienťáku dál rostla – možná i proto, že je to jeden z mála sportů, který láká všechny věkové kategorie. Věnují se mu děti, dospělí i senioři. Stačí mít rychlé nohy a „fištrón“. 

Není to jen běh a mapa 

Pokud chcete při sportu vypnout hlavu, běžet jen po rovném asfaltu nebo vyznačených trasách, asi pro vás orienťák tím pravým ořechovým nebude. Jestli ale rádi žijete přítomným okamžikem, lákají vás fyzické výzvy a milujete přírodu i logické souvislosti, může se pro vás stát životní láskou.  

Orientační běh vždy překvapí něčím novým. Nikdy se neběží jedna trať dvakrát, takže nuda rozhodně nehrozí. Jednou poběžíte v parku, podruhé na louce, a potřetí třeba v lese. Navíc nemá jen jednu podobu: Můžete začít s během, a až zatoužíte po dalším dobrodružství, přeřadíte na lyže nebo třeba horské kolo. Běhá se dokonce i s hendikepy, a to ve speciální disciplíně nazvané trail-O. Jedná se o nejmladší typ orientačního běhu, kde roli nehraje rychlost, a tak je přístupný i pro lidi s omezenou hybností.

Pokud byste se chtěli zapojit, příležitostí najdete víc než dost. V Česku funguje asi 220 klubů, do nichž se můžete přidat a stát se členy komunity, která má tuhý kořínek, spoustu energie a mimo závody pomáhá tam, kde je potřeba.  

Orientační běh si můžete vyzkoušet také na vlastní pěst díky 60 areálům takzvaných pevných kontrol. Na webu zacitorientak.cz si stačí vybrat areál, který máte blízko, stáhnout si k němu mapu a cestou plnit úkoly podle zadání. Vyhodnocení najdete opět na zmíněném webu. 

Zdroje: ceskyorientak.cz, idnes.cz, run-magazine.cz, idnes.cz