O této stavbě v Česku mluví celý svět. Američané jsou z ní na větvi a považují ji za vrchol architektury

Praha je městem, které milují a vyhledávají turisté z celého světa. Česká metropole má věhlasnou pověst i v Americe, a proto tvoří Američané velké procento všech zahraničních návštěvníků. Kromě klasických historických památek v podobě Pražského hradu, Karlova mostu, Staroměstského orloje nebo třeba Václavského náměstí je enormně zajímá i poměrně mladá architektonická stavba, která je v mnoha směrech unikátní, nadčasová a fascinuje nejen Američany.

Možná je to náhoda, možná ne, ale jedním z autorů proslulého objektu je právě americký architekt Frank O. Gehry. Svým vlivem velmi pomohl tomu, aby se návrh českého architekta chorvatského původu Vlada Miluniće skutečně zrealizoval, a mohl tak budit rozruch mezi obdivovateli a kritiky, kterých se za dobu jeho existence objevily doslova zástupy.

Tančící dům – český skvost moderní architektury

Tančící dům je ozdobou Prahy již od roku 1996, ale jeho příběh je mnohem starší. Začal se psát už v roce 1986, kdy dvě významné osobnosti, Václav Havel a známý architekt Vlado Milunić, společně snily o tom, že by měl na tehdy zcela volném stavebním místě v zajímavé pražské lokalitě spojující Rašínovo nábřeží a Jiráskovo náměstí vyrůst dům, který bude ztělesněním kultury. Oba muže spojovala nejen společná záliba v umění a architektuře, ale také místo jejich pobytu. Shodou náhod totiž oba bydleli v činžovním domě těsně sousedícím s prázdným pozemkem, na němž stával dům omylem zničený bombou za 2. světové války.

Chod dějin nakonec v poměrně rychlém sledu převrátil celé politické uspořádání tehdejšího Československa, totalitu nahradila demokracie a české hranice se konečně otevřely. Naše země se rázem stala zajímavým a neprobádaným územím, které přitáhlo pozornost velkého množství investorů. Prahu si jako objekt zájmu vybrala i Nationale Nederlanden, nizozemská pojišťovna, která u nás plánovala postavit jedinečnou stavbu.

Příležitosti se chopil Milunić a své návrhy vystavěl v unikátním stylu a nakreslil dům, který se měl stát symbolem toho, že se Česko po mnoha letech konečně pohnulo z místa a vyrazilo vstříc svobodnému světu. Návrh nebyl přijat s nadšením, spíš naopak. Proto investor povolal architekta, který měl ve světě jméno, a tak se Frank O. Gehry zasadil o to, že u nás stojí něco tak významného a obdivovaného jako je Tančící dům.

Původní Milunićův návrh tak rozvinuli a výsledný koncept nese významné Gehryho zásahy. Od té doby získal Tančící dům mnoho světově uznávaných ocenění. Celá stavba je vystavěna ve stylu destruktivismu, přičemž v sobě spojuje statickou část představující pevnou mužskou základnu a rozevlátou skleněnou část ve stylu tanečnice přizpůsobující se při tanci mužskému vedení. Nahoře Tančící dům zakončuje kovová konstrukce přezdívaná Medúza.

K čemu slouží Tančící dům dnes

Dnes v sobě Tančící dům spojuje dva světy, obchodní a kulturní. Sídlí zde umělecká galerie pořádající výstavy moderního umění, v horních patrech jsou pravidelně využívané kancelářské prostory. Veřejnosti a návštěvníkům je volně přístupná střešní restaurace nabízející nejen dobré jídlo, ale hlavně nevšední a nezapomenutelnou vyhlídku na historickou část Prahy. Tančící dům v sobě ukrývá i skvěle situovaný hotel nabízející luxusní ubytování s dokonalým výhledem na pražskou scenerii.

Nemusíte být nutně obdivovatelem moderního umění, ale Tančící dům byste při procházce Prahou v žádném případě neměli minout. Nejen architekti, i široká laická veřejnost dokáže ocenit nevšední vzhled, sympatickou symboliku, zajímavý historický příběh i odvahu tvůrců vystavět v památkově proslulé Praze moderní stavbu nemající široko daleko konkurenci, kterou po právu obdivují lidé z celého světa.