Tahle omáčka ze socíku budí víc pozornosti než svíčková. Ve světě ji mají za kulinářský horor, my se jí cpeme

Jsou to vzpomínky na školní jídelny, společné obědy a typickou chuť, která spojovala celé generace. Jedno jídlo v české historii vyvolává nečekaně silné emoce, ať už pozitivní, nebo posměšné. Přesto se na něj vzpomíná dodnes a v mnoha domácnostech má stále své čestné místo.

Univerzální hnědá omáčka, známá pod zkratkou UHO, se zrodila v době, kdy byla potřeba levná, rychlá a použitelná omáčka k co nejširšímu spektru pokrmů. V období socialismu se objevovala téměř všude, od školních jídelen až po podnikové kantýny. Měla nenáročné suroviny, jednoduchou přípravu a dokázala zasytit obrovské množství strávníků bez velkých nákladů.

Základem byl silný vývar

Základem UHO byl vývar, hladká mouka, tuk a koření. Výsledkem byla hustá hnědá omáčka s univerzální chutí, která se mohla podávat téměř ke všemu. Nepředstavovala vrchol kulinářského umění, ale v dané době plnila svou roli spolehlivě a efektivně. Příprava univerzální hnědé omáčky byla jednoduchá a důsledně se držela základních pravidel.

Tuk se rozehřál, zasypal moukou a vytvořila se světlá jíška. Poté se postupně přiléval vývar a za stálého míchání se vařilo, dokud se nevytvořila hladká omáčka bez hrudek. Dochucovalo se solí, pepřem, někdy trochou octa a podle potřeby i dalším kořením. V některých jídelnách se přidával i drobný podíl cibule nebo majoránky. Výsledná chuť byla zamýšlena jako neutrální, aby se omáčka hodila k masu, knedlíkům, těstovinám i bramborám. Šlo o univerzální řešení pro různé typy pokrmů v masové výrobě.

S čím se UHO nejčastěji podávala?

Univerzální hnědá omáčka doprovázela celou řadu jídel. Nejčastěji šlo o vařené nebo dušené maso, například vepřové plátky, hovězí pečeni nebo sekanou. Oblíbenou přílohou byly houskové knedlíky, vařené brambory, někdy i těstoviny.

V některých školních jídelnách se UHO podávalo i k méně tradičním kombinacím, jako bylo kuřecí stehno, dušená mrkev nebo vařená vejce. Omáčka v podstatě sloužila jako pojítko, které spojovalo hlavní jídlo s přílohou a vytvářelo kompletní oběd.

Kulturní význam a nostalgie

I když byla UHO často terčem posměchu, stala se nedílnou součástí české gastronomické kultury. Pro mnoho lidí je dodnes symbolem dětských let, školních obědů a doby, kdy bylo jídlo jednoduché, dostupné a bez přehnaných nároků. UHO spojuje generace podobně jako jiné klasické pokrmy typu svíčkové, guláše nebo rajské omáčky. V paměti mnoha lidí zůstává nejen chuť, ale i atmosféra společných obědů v jídelnách a kantýnách, které byly nedílnou součástí každodenního života.

Kritika i přiznaná obliba

Ve světě je univerzální hnědá omáčka často považována za ukázku kulinářské chudoby východního bloku. Někteří cizinci ji označují za „kulinářský horor“ kvůli jejímu vzhledu a základní chuti. Přesto i ti, kteří se jí vysmívají, často připouštějí, že v určitém kontextu má své kouzlo a nostalgickou hodnotu. Některé restaurace se ale snaží tradiční UHO vařit ve svých podnicích, akorát si recept mění po svém.

V Česku si UHO drží své místo dodnes. Objevuje se v retro restauracích, školních jídelnách a někdy i v domácích kuchyních. Přes všechny posměšky existuje široká skupina lidí, která si na ní ráda pochutná a připomene si dobu, kdy jednoduchost a sytost byly hlavními hodnotami každého oběda. „UHO miluju už od dětství a mám to spojené s prázdninami u babičky,“ napsala například po diskuzi k receptu na stránkách Top receptů uživatelka Katka.

Diskuze na gastronomických portálech ukazují, že má UHO stále své místo v kuchyních, přičemž lidé sdílejí recepty, jak vylepšit klasický základ o červené víno, bylinky nebo kořenovou zeleninu.

Zdroje: forbes.cz, irozhlas.cz, apetitonline.cz, toprecepty.cz