Nikdy jsem nechodila do práce a ani to neplánuji. Peníze mi chodí každý měsíc a můj život je jako v pohádce

Tohle není věta rozmazlené dědičky z Instagramu, ale realita stále větší skupiny lidí, kteří objevili kouzlo práce na dálku. Ivana pracuje v marketingu, nikdy se nezdržuje v kanceláři déle, než je nezbytně nutné, a šéf ji v životě neviděl sedět za stolem.

„Stačí mi notebook, dobré připojení a klid. Když jsem unavená, lehnu si na gauč. Když potřebuji inspiraci, jdu do kavárny nebo si odjedu k moři. Tohle by mi žádná kancelář neumožnila,“ vysvětluje Ivana. A podobných lidí přibývá. Podle průzkumu agentury Grafton Recruitment by skoro polovina českých uchazečů chtěla ve svém zaměstnání alespoň částečně pracovat na dálku. Realita je ale zatím trochu jiná: Takovou možnost aktuálně nabízí jen menšina inzerovaných pracovních pozic. Přitom pandemie jasně ukázala, že to jde, a lidem se to zalíbilo.

Práce na dálku

Studie OECD potvrzuje, že během covidu si práci na dálku oblíbilo přibližně 63 % manažerů a 74 % pracovníků, z nichž část v ní pokračuje, a většina by v ní ráda pokračovala i do budoucna. Proč také ne? Úspora času, peněz, méně stresu z cestování a možnost spojit pracovní život s tím osobním, to všechno totiž zní jako ideální scénář.

„Nemusím ráno vstávat v šest, abych byla v osm v kanceláři. Ušetřím minimálně dvě hodiny denně, které můžu věnovat sobě,“ pochvaluje si Petra, copywriterka a digitální nomádka, která pracuje střídavě z Čech nebo Portugalska.

Digitální nomádi

A právě digitální nomádi tvoří nejdynamičtější skupinu lidí pracujících na dálku. Život jako v pohádce? Pro ně skoro ano, mají možnost pracovat odkudkoli na světě, podmínkou je jen připojení k internetu. Podle platformy Nomads.com nejčastěji pracují v profesích jako IT specialisté, grafici, marketingoví experti, jazykoví lektoři nebo lidé zabývající se zákaznickou podporou.

České firmy jsou v tomto směru trochu zdrženlivější, i když některé už svým zaměstnancům povolily tzv. „work from anywhere“, tedy práci prakticky odkudkoliv. Jiní zaměstnavatelé se zatím drží spíš hybridního modelu: pár dní doma, pár dní v kanceláři. Podle Martina Mala z Grafton Recruitment totiž mnoho firem naráží na legislativní a daňové komplikace, hlavně pokud chtějí umožnit práci ze zahraničí:

„Nejtypičtější je práce z  domova, která je v  ČR v  současnosti asi nejrozšířenější. Rostoucí počet zaměstnavatelů však začíná do svých strategií zahrnovat i možnost přeshraniční práce na dálku, kdy zaměstnanec po individuální dohodě se zaměstnavatelem pracuje z  dovolenkové destinace, ovšem ne déle než 90 dnů v  roce. I když tato možnost s  sebou nese řadu daňových otázek, které musí zaměstnavatel řešit, pro zaměstnance představuje velmi lákavý benefit,“ uvádí v tiskové zprávě.

I tak se firmy budou muset přizpůsobit. Výzkumy totiž ukazují, že více než polovina zaměstnanců už flexibilitu považuje za tak zásadní, že kvůli ní klidně změní práci. Ignorovat tento trend znamená riskovat odliv lidí. „Buď se firmy přizpůsobí, nebo začnou přicházet o talenty,“ shrnuje Malo.

Stinné stránky práce z domu

Samozřejmě, home office není jen jako z pohádky. Má i stinné stránky, jako pocit izolace, náročnější komunikaci v týmu, občasná technologická omezení nebo omezenou schopnost oddělit pracovní a soukromý život. „Musím se hlídat, abych neseděla u práce do dvou hodin ráno. Člověk se snadno nechá pohltit,“ přiznává digitální nomádka Petra.

Jak najít práci na dálku

Podle personalistů vedou v nabídkách stále profese z IT, marketingu, grafiky, kreativní obory, média, ale také třeba zákaznická podpora nebo HR. Hledat lze na pracovních portálech specializovaných na pracovní trh, jako jsou startupjobs.cz nebo jobs.cz, prostřednictvím facebookových skupin, ale i na globálních platformách jako třeba Upwork nebo Freelancer. „Když někdo jednou ochutná svobodu práce na dálku, těžko se pak vrací do kanceláře,“ uzavírá Ivana s úsměvem. A je na ní vidět, že návrat opravdu neplánuje.

zdroje: grafton.cz, ceskatelevize.cz, fakturaonline.cz, businessinfo.cz