Nenáviděný symbol moderny, dnes pýcha Prahy. Z posměchu na vrchol světové slávy. Víte, o čem je řeč?

Praha je město, které se pyšní jedinečným kulturním a historickým dědictvím. Právem je považováno za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Nachází se zde nespočet památek, které kombinují různorodé architektonické styly. Některé jsou dokonce zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a přitahují miliony turistů ročně. A mezi nimi se tyčí jeden z nejznámějších, a zároveň nejkontroverznějších moderních architektonických počinů Prahy, který dodnes mezi lidmi vzbuzuje pozornost.

Tančící dům, známý také jako Tančící dům Ginger a Fred, se stal neodmyslitelnou součástí hlavního města. Přesto se o něm kdysi hovořilo spíše v negativech, protože mnozí lidé jej považovali za nevkusný. Jeho asymetrické tvary podle kritiků narušovaly historickou harmonii městského panoramatu. Pojďme si připomenout příběh Tančícího domu, který si postupně získal slávu i uznání.

Z nenáviděné stavby pýchou Prahy

Historie Tančícího domu sahá do 90. let 20. století, kdy po sametové revoluci začala obnova a modernizace městské krajiny. Na tomto místě původně stála stará budova, která byla zničena během bombardování v roce 1945. Po ní zůstalo prázdné místo, které bylo potřeba zaplnit. V roce 1992 byla vypsána architektonická soutěž, kterou vyhráli Vlado Milunić a Frank Gehry. Jejich návrh s netradičními, asymetrickými tvary připomínajícími tančící pár byl v české architektuře revoluční a výrazně se odlišoval od tehdejších běžných stylů.

Architekt Vlado Milunić, který v 80. letech navrhoval rozdělení bytu pro Václava Havla, se v souvislosti s Tančícím domem inspiroval myšlenkou, jak by mohl vypadat dům vedle něj. Chtěl, aby budova symbolizovala změnu československé společnosti z totalitní strnulosti k pohybu a dynamice. Proto navrhl kombinaci statické věže a dynamické části, kterou „vykloní“ nad křižovatku, což mělo vyjadřovat rozdělení a touhu po změnách v posttotalitní době.

Základní kámen budovy, oficiálně nazvané Nationale Nederlanden Building, byl položen 3. září 1994. Stavba je postavena na železobetonové desce, která je stabilizována pomocí soustavy vrtaných pilot. Veřejnosti se dům otevřel v roce 1996 a v tom samém roce se dočkal ocenění amerického časopisu Time v kategorii Design roku.

Na extravagantní stavbu si lidé stěží zvykali

Tančící dům se na první pohled odlišoval od ostatních staveb v Praze, na což si lidé zvykali jen stěží. Mnozí jej považovali za nevkusný a extravagantní. Kritici argumentovali, že budova neodpovídá historickému charakteru města a že její tvar narušuje rovnováhu a estetiku okolí. Někteří považovali Tančící dům za „zločin“ proti architektuře, jiní jej zařadili mezi moderní památky, které do Prahy přinášejí nový pohled na městský prostor.

I přes všechny tyto kontroverze se stavba stala nejen vyhledávanou turistickou atrakcí, ale i symbolem moderní architektury. Mnozí odborníci a architekti považují tuto budovu za mistrovské dílo, které perfektně spojuje tvarovou dynamiku s historickým kontextem. Vysoké hodnocení objektu potvrzuje i to, že Tančící dům byl mnohokrát nominován na prestižní ceny a získal celosvětové uznání.

Střešní terasa Tančícího domu nabízí dechberoucí výhled na celou Prahu – od majestátního Pražského hradu až po ikonický Karlův most a Staroměstskou radnici. V těchto prostorech se také pořádá mnoho kulturních a společenských událostí. Jen málokterý turista mine Tančící dům, aniž by si neudělal památeční fotografii.

Dnes je symbolem Prahy

Co se týče interiéru Tančícího domu, je stejně moderní a inovativní jako exteriér. V budově se nacházejí prostorné kancelářské prostory, galerie a restaurace. Jedním z nejzajímavějších míst uvnitř je právě galerie, která pravidelně hostí výstavy současného umění, fotografií, designu a dalších kulturních projektů. Dnes už není pouze symbolem architektury, ale i živým centrem kultury, kde se prolíná umění s obchodními aktivitami.

V roce 2021 byl Tančící dům oceněn jako devátá nejkrásnější stavba na světě v rámci analýzy provedené pomocí specializovaného software od společnosti Roofing Megastore. Tento software porovnával parametry padesáti nejznámějších architektonických děl, přičemž jako měřítko pro hodnocení použil zlatý řez, matematický poměr považovaný za symbol estetické dokonalosti. Tančící dům, známý svou neobvyklou, tanečně stylizovanou formou, se tak umístil mezi světovými ikonami architektury a získal uznání za svůj výjimečný design. A nutno podotknout, že i Pražané si na tuto stavbu zvykli a přijali ji za svou.

zdroj: magazincestovatel.cz, kudyznudy.cz, idnes.cz