Nemáte v peněžence poklad z ciziny? Šance tu je, na benzinkách to dávají lidem ve velkém

Jestli občas platíte hotově nebo z dovolené přivezete drobné, možná máte v peněžence poklad z ciziny, aniž byste to tušili. Mezi obyčejnými euromincemi se mohou ukrývat kousky, které mají pro sběratele hodnotu několika tisíc korun. Šance, že se k vám taková mince dostala, tu rozhodně je, zejména pokud často platíte na benzinkách, kde podobné kousky lidé dávají ve velkém.

Nejde přitom jen o staré mince nebo nějaké speciální edice pro sběratele. I zcela běžná dvoueurovka, která se tváří naprosto nenápadně, může být vzácná kvůli chybě v ražbě, malému množství vydaných kusů nebo původu z některého z mikrostátů, které mají vlastní emisi. Ať už jste zvyklí eura hromadit na příští výlet, nebo je máte jen jako „zbytek z pumpy“, teď je možná ideální čas projít si peněženku.

Drobné mince, které mají hodnotu tisíců

Na první pohled vypadají jako obyčejné centy nebo eura. Přesto mohou mít některé z nich násobně vyšší hodnotu, než jakou udává jejich nominál. V numismatickém světě se totiž nejvíc cení vzácnost, a ta může mít různé příčiny. Jednou z nich je chyboražba, tedy technická chyba, která způsobí, že se například dvoucent vyrazí s jednocentovým označením. Taková chyba z roku 2002 vedla k vydražení jedné jednocentové mince za 6600 eur.

Kromě chyb ve výrobě zvyšuje hodnotu mincí i jejich původ. Některé země eurozóny vydávají mince v malých sériích nebo jen do sad určených pro sběratele. Mezi typické příklady patří Vatikán, San Marino, Monako nebo Andorra. Tyto státy nejsou členy EU, ale mají dohodu, která jim umožňuje vydávat vlastní euromince. V oběhu se objevují vzácně, což z nich činí sběratelsky vyhledávané artikly.

Vzácné centy z Finska, Belgie nebo Slovenska

I větší státy mohou vydávat vzácné kousky. V zemích jako Finsko, Nizozemsko nebo Itálie se nákupy v obchodech běžně zaokrouhlují na pět centů. Centové a dvoucentové mince se proto v těchto státech razí jen v omezeném množství a zpravidla míří výhradně do sběratelských sad. Zároveň však platí jako oficiální měna a občas se dostanou i do běžného oběhu, především prostřednictvím turistů nebo zaměstnanců z jiných zemí.

Například finský jednocent vydaný po roce 2014 už má mezi sběrateli vyšší hodnotu než jeho nominál. Kompletní sběratelská sada osmi mincí z Finska může stát až 400 eur. A i jednotlivé kusy, pokud jsou ve velmi dobrém stavu, lze prodat za stovky korun.

Pamětní dvoueurovky

Každý stát eurozóny může dvakrát ročně vydat vlastní pamětní dvoueurovou minci se speciálním motivem. Na rozdíl od běžných sběratelských mincí nejsou tyto kousky určeny jen pro vitríny, běžně obíhají mezi lidmi. Často připomínají významná výročí nebo historické osobnosti. Nejvyhledávanější dvoueurovka pochází z Monaka, s portrétem monacké kněžny Grace Kelly. Její hodnota se podle odborníků pohybuje kolem 1500 eur.

V běžném oběhu se mohou objevit i dvoueurové mince ze San Marina nebo Vatikánu. Jejich design se pravidelně mění, například po smrti papeže nebo při výměně hlavy státu. Pokud se taková mince dostane do běžného placení, její cena může několikanásobně převyšovat nominální hodnotu.

Na co se zaměřit při kontrole mincí

Nejjednodušší způsob, jak rozpoznat potenciálně vzácnou minci, je sledovat neobvyklé motivy, chyby v ražbě nebo státy, které se na běžných mincích objevují jen vzácně. Sběratelské weby pravidelně zveřejňují přehledy cenných kousků a jejich orientačních cen.

Významným vodítkem je i rok vydání. Například některé pamětní mince z období 2004 až 2010 byly vydány v tak omezeném množství, že jejich hodnota v aukcích vzrostla i na několik tisíc korun. Cenné mohou být i mince s netypickými vadami, například nestejnoměrně vyraženými okraji, špatným materiálem nebo dvěma rubovými stranami.

Poklady mezi centy i eury

Mnoho lidí má doma krabičku, kde si schovává drobné z dovolené, nebo je běžně dostává zpět při platbě hotovostí na čerpacích stanicích. Právě zde se mohou mezi běžnými mincemi skrývat kousky, které se do oběhu dostaly omylem, nebo jen velmi omezeně.

Za raritu bývá označena i dvoueurovka s velkými hvězdami, vyražená v roce 2009 při příležitosti desátého výročí měnové unie. Kvůli chybě při prvních dnech ražby vznikla varianta s jinou velikostí hvězd. Obě varianty se dostaly do oběhu, ale právě ta s většími hvězdami je nyní považována za sběratelskou.

Zdroj: penize.cz, tn.nova.cz, ecb.europa.eu