Nejvíc matoucí jména v Česku: Pošlete e-mail a ostuda je na světě. Tipněte si, kdo je dívka a kdo chlapec

U některých jmen máte jasno hned. Martin je Martin. Petra je Petra. Ale pak přijde e-mail od Nikity, přistane zpráva od Rudi nebo máte napsat e-mail, jehož adresátem má být Jindra, a nevíte, jak oslovit – žena, nebo muž?

Právě tahle jména dnes matou nejvíc. V občance může být cokoli. A v životě taky. Zkuste si tipnout. Možná vás překvapí, jak často to vyjde úplně obráceně. A pokud si myslíte, že se to stává jen občas, zkuste si projít školní seznam, inbox nebo účastníky videohovoru. Stačí pár jmen, a hned si nejste jistí.

Univerzální jméno, univerzální zmatek

Začneme klasikou. Alex. V Česku se běžně používá pro Alexandra i Alexandru. Jenže jak poznáte, jestli si píšete s mužem, nebo ženou? Nepoznáte. Profilovka často nic nenapoví, a pokud vám chybí příjmení nebo fotka, hádáte naslepo.

Je to jméno, které zní moderně, mezinárodně a vypadá dobře v e-mailu. Jenže oslovení „vážená paní Alex“ nemusí být úplně trefa do černého.

Jindra, Rudi, René… a kdo ví?

Další jméno, které Čechům komplikuje život už desítky let, je Jindra. Kratší verze pro Jindřišku i Jindřicha. Přesně polovina lidí čeká ženu, druhá muže. A obě se často mýlí. Podobně Rudi. Retro jméno, které si znovu hledá cestu do rodných listů. Může to být Rudolf. Ale taky Rudolfa. A na základě jména to nepoznáte. Stává se, že třeba účetní oddělení pošle dopis s oslovením „paní“, a odpověď přijde s poznámkou, že adresát je muž. Není to záměrná neúcta, jen ukázka toho, jak snadno může jméno zmást i rutinní systém.

René? Přísně vzato muž. Ale v zahraničí (a někdy i u nás) se používá i pro ženy, především pokud jde o zkráceninu nebo cizí státní občanství. Anebo třeba Dominique.

Když nás poplete film i cizina

Jméno Nikita většina Čechů automaticky přiřadí k ženě, možná kvůli filmu Brutální Nikita, možná proto, že to tak „zní“. Jenže realita? V Rusku je to běžné mužské jméno. A díky migraci, otevřenosti světa a výměnným pobytům můžete dnes na Nikitu narazit ve třídě i v kanceláři. A klidně to bude vysoký blonďák.

Ještě větší zmatení přináší jméno Andrea. V Česku typické ženské jméno. V Itálii? Běžné mužské. Takže pokud si píšete s Andreou z Milána, možná vás překvapí, kdo přijde na schůzku.

Proč je těch jmen čím dál víc?

Zčásti za to může globalizace, dnes chceme jméno, které funguje i v zahraničí. Zčásti taky trend unisex jmen a celkově otevřenější pohled na gender a identitu. Rodiče hledají jméno, které nebude nikoho limitovat. A někdy zkrátka jen chtějí něco neobvyklého.

Díky tomu přibývá jmen, která nejsou jednoznačná. Sam, Kris, Charlie, Sasha, Robin, Nicky… Zní dobře, moderně, krátce, a jsou to jména, která neprozrazují nic.

Prostě se zeptejte

Když si nejste jistí, je lepší se prostě zeptat. Anebo zvolit neutrální oslovení. Protože časy, kdy jméno rovnou napovědělo pohlaví, už jsou pryč. A možná je to tak v pořádku.

Jedno ale platí, než někomu pošlete e-mail s oslovením „Vážená paní Nikito“ nebo „Milý pane Rudi“, možná si to radši ještě jednou ověřte. Anebo počítejte s tím, že se občas spletete, a budete se omlouvat. Není na tom nic špatného. Možná je to jen připomínka, že jazyk, a jména obzvlášť, se mění stejně jako lidé. A někdy rychleji, než bychom čekali.