Největší nevkus letošního léta: Tímhle teď Češi ve velkém ničí terasy i oči svých sousedů

Tento trend posledních let je při dokončování terénních úprav kolem domů, v zahradách, na dvorcích i verandách tak oblíbený, že už si prorazil cestu u mnoha Čechů. Zatímco jedni jej velebí, jiní jej o to více zatracují. I když přináší některé výhody, kritici poukazují na velmi nepřirozený vzhled a falešný dojem „zelené oázy“. Snadno se pod ním navíc hromadí vlhkost a nikdy nenahradí přirozený vzhled exteriéru. 

Dokončujete terénní úpravy kolem svého právě zkolaudovaného domku nebo jste dodělali bazén a chybí už jen krůček k tomu lehnout si do trávy a začít na ní chytat bronz? Potom dobře zvažte, zda se vydáte přírodní cestou, nebo zvolíte trend, který je podle mnohých kritiků tak trapný, že by měl být okamžitě zakázán. Přitom si už získal srdce mnoha Čechů. Nainstalovat si jej totiž zvládne bez problémů každý a nepotřebuje prakticky žádnou údržbu včetně sekačky a zahradní hadice. Jenže nepůsobí vůbec útulně, je rozhodně dražší než ten přírodní, nejde recyklovat a nevoní. A co víc? Představte si, že se při vystavení sluníčku umí ohřát až na teplotu 60 ° C.

Stále zelené a prakticky bezúdržbové? Ano, ale…

Čím se vlastně chlubí umělé trávníky, o kterých je řeč? Zatímco u těch živých si musíte dávat pozor, abyste je nesešlapávali, musíte je neustále dosévat a také po nich netancovat po deštích, u umělých nic podobného nehrozí. Nejenže se totiž po nich dá chodit za každého počasí, ale snesou i velmi intenzivní provoz. Netrápí je sucho, netvoří se na nich kaluže a chodníček v nich jen tak nevydupete. Navíc je můžete instalovat všude tam, kde by se živý trávník nikdy neuchytil. Třeba kvůli vlhkosti, zástinu, slunci, zimě či přílišnému suchu. Kvůli snadnější údržbě a zachování čistoty jej ocení i majitelé pejsků. Jsou nežíznivé, není je potřeba hnojit ani sekat. Tím ale výčet pozitiv nejspíš končí. Opravdu umělé trávníky trumfnou ve všem ty živé?

Neprostupná plastová deka

Travní koberce se syntetickými vlákny jsou spíše velkým průšvihem. Nejenže neposkytují živým tvorům žádnou potravu, omezují také přístup k povrchu půdy, a to z obou stran. Pod kobercem se snižují šance na přežití všech půdních bezobratlých, kteří půdu prokypřují, stejně jako žížal. Plastovou dekou nemají šanci proniknout ani hmyzáci, kteří do půdy kladou vajíčka. Umělá tráva má tendence se přehřívat, a to rozhodně víc, než přírodní tráva za stejných klimatických podmínek. Takže plastové trávníky sice mohou i během vlny veder zůstat hezky zelené, ale na chůzi, posezení nebo hraní se stanou nepoužitelnými. S umělým trávníkem si na dvorku můžete udělat pořádné vedro, do sebe naakumulované teplo bude sálat i v noci. Tím se podporuje efekt tepelných ostrovů. Navíc se rozlučte se zadržováním vody na pozemku a jejím přirozeným vsakováním. Umělá tráva totiž zvyšuje povrchový odtok po výrazných deštích, což může vést k přesycení kanalizační sítě, v horším případě až k lokálním povodním.

Dokonalý příklad mikroplastového znečištění

Umělá vlákna trávníku jsou zkrátka a dobře tak trochu jedovatý prevít. Jsou totiž vyrobená z polyethylenu, polypropylenu nebo nylonu. Jde tedy o plasty, které jsou považovány za zdroj znečištění. Dalším problémem některých výrobků může být vyblednutí barev. Ztráta barevnosti hrozí u těch, které jsou vystavené přímému slunci od rána do večera. Jak tomu výrobci předcházejí? Přidají opět „trochu“ chemie, v tomto případě barevných stabilizátorů. Podobné je to i s ochrannými nástřiky proti plísním.

Čím umělý trávník nahradit?

Existuje mnoho alternativ, které mohou být krásnou a praktickou náhradou za umělý trávník. Skalničky, stálezelené rostliny a dřeviny jsou jen některé z možností, které mohou vytvořit stejný kobercový efekt, a přitom i v tomto případě s minimální potřebou údržby. Mezi vhodné rostliny patří plaménky, rožec plstnatý nebo pryšce. Pokud preferujete dřeviny, můžete použít jako náhradu za trávník mikrobiotu křižmovstřícnou, jalovec chvojku nebo tlustonitník klasnatý. Tyto dřeviny jsou nenáročné na péči a vydrží mnoho let. Trendy jsou nyní v krajinném designu i přírodní dřevěné materiály, beton nebo kámen s vysokou odolností. Na různé větší plochy jsou vhodnější tvrdé povrchy z dlažebních desek, k výstavbě cestiček se používá dřevěná dlažba či odřezky stromů. Prostor zútulní i dekorativní zásypy, jako je drcený kámen, oblázky, mulčovací štěpky nebo kůra. Jsou krásné, odolné a nepodléhají pošlapání.