Největší český trapas: Kvůli tomuto nás cizinci zesměšňují na internetu. 100× horší než ponožky v sandálech

Snad každý národ má své zvláštní zvyky, které zbytku světa připadají naprosto nepochopitelné. Češi v tomto ohledu nejsou žádnou výjimkou. Také my máme své drobné hříchy, kvůli kterým nás všude po světě bezpečně poznají už z dálky.

Češi jsou národem cestovatelů. Tím, že milujeme výlety, turistiku v přírodě i zájezdy, jsme skutečně velmi známí. Ať už jedeme na dovolenou k moři, do hor, nebo do některé z evropských metropolí, pokaždé si to pořádně užijeme.

Má to ale jednu drobnou vadu na kráse. Většina z nás si s sebou totiž přibalí kromě dobré nálady také pár zlozvyků, nad kterými v cizině každý jen nevěřícně kroutí hlavou. Zdaleka se přitom nejedná jen o notoricky známé poznávací znamení Čecha, tedy ponožky v sandálech. 

Nejhorší gastronomický zločin – kečup na všechno

Následující zlozvyk je snad nejznámější český hřích nejen v očích Italů, ale také Francouzů. Když na pizze, těstovinách nebo dokonce steaku přistane červená hromádka kečupu, místní hostitelé často nevěří vlastním očím. 

Vnímají to jako absolutní znesvěcení jídla, pro nás je to ale zvyk, který se nejen v restauracích, ale i domácnostech, drží už desítky let. Na sociálních sítích se dokonce objevují fotky, jak někteří turisté z Česka vytahují kečup z batohu, když ho nenajdou v restauraci na stole vedle slánky a pepřenky.

Sportovní oblečení málem i do divadla

Písečná pláž, slunce, 35 stupňů a uprostřed toho stojí Čech v trekových botách, sportovní kšiltovce, ledvince a s batohem, do kterého by se vešel i proviant na celodenní výšlap na Sněžku. Je vám to povědomé?

Místní obyvatelé i turisté z jiných zemí nás tak mohou opravdu snadno rozpoznat. Zatímco ostatní dorazí v žabkách a lehkých šatech, my působíme dojmem, že se po koupání půjdeme ještě proběhnout po hřebenech.

Tento nešvar je mimochodem typický nejen na dovolené, ale také v každodenním životě. Snad nikde jinde na světě nepotkáte dokonce i ve městě tolik lidí, kteří vypadají jako by si kompletně celý šatník zakoupili v levném řetězci se sportovním vybavením. Pravděpodobně zkrátka stále dáváme přednost praktickým kouskům před estetikou.

Červené nosy už první den po příjezdu

Další častý terč vtípků? Naše „opalovací strategie“. Místo postupného zvykání si na slunce totiž často podceníme použití ochranného krému a hned první den se na celé odpoledne vystavíme ostrému záření. 

Výsledek? Druhý den se u hotelového bazénu objevují Češi rudí od hlavy až k patě, kteří vypadají, jako by se spíše vykoupali v kyselině, než že by si užívali dovolenou. Fotky spálených turistů kolují po internetu s ironickými popisky a bohužel mezi nimi nechybí ani mnoho našinců.

Kromě toho, že jsme kvůli tomu k smíchu, navíc riskujeme také své zdraví. Nejenže popálená kůže není nic příjemného. Pokud správně nepoužíváte opalovací krém, vystavujete se zvýšenému riziku rakoviny kůže. Řada studií navíc naznačuje, že právě pobyt na přímém slunci má velký vliv na předčasné stárnutí pokožky a tvorbu vrásek.

Selfíčka u každé památky

Zatímco jiní turisté si pochopitelně rádi udělají jednu nebo dvě fotky, Češi podle zahraničních diskusí fotí všechno. A to opravdu všude. Selfíčko u Eiffelovky, u mostu, u kašny, u restaurace a kdekoliv jinde vás zrovna napadne. 

Někdy to vypadá, že jsme na dovolené hlavně proto, abychom měli plný telefon fotek. V některých státech se dokonce v žertu říká, že Češi projdou kolem památek rychleji, než si stihnou přečíst jejich popis – zato se u nich rozhodně několikrát vyfotí. 

Úsměvné je, že to samé se u nás říká o turistech z Asie. Ti jsou fotografováním také doslova posedlí a kromě toho památky prosviští málem nadzvukovou rychlostí. Většinou je to ale proto, že nemají tolik dovolené, jako je zvykem v Evropě. Proto chtějí vidět co možná nejvíce zajímavostí.

Nejsme v tom sami

Přestože se cizinci nám Čechům často smějí, pravda je, že v tom rozhodně nejsme sami. Každý národ má své zvláštnosti a typické trapasy. Britové jsou pověstní svou bledostí, Němci obsazováním lehátek u bazénu už v šest ráno. O Američanech se zase říká, že jsou až příliš hluční. 

A my máme zkrátka svou kombinaci kečupu, trekových bot, spálených zad a nadšení pro focení. Možná si z nás občas někdo dělá legraci, ale rozhodně nemůžeme říci, že bychom byli málo autentičtí.