Největší česká záhada: Tento most je postaven proti všem pravidlům fyziky. Co za tím stojí?

Architektura je disciplína, která vždy vyžadovala nejen velkou dávku kreativity, ale i hlubokého porozumění technickým principům. Když se stavitelé pustí do výstavby, často čelí výzvám, které si ani nedokážou představit. Každý nový projekt je ve své podstatě pokusem o vyřešení složité hádanky – jak zkombinovat estetiku s pevností a stabilitou, jak vytvořit strukturu, která vydrží staletí. A i když si dnes již architektura a inženýrství podávají ruce, dříve tomu tak nebylo. Stavebníci minulosti museli využít instinkt, tradici a zejména spoustu pokusů a omylů, aby se přiblížili k ideálnímu výsledku.

Ale co se stane, když se vědecké principy, které ve stavitelství platí, z nějakého důvodu neaplikují, nebo když určité jevy zůstávají nevysvětlené po staletí? Když se něco postaví, a přesto to vypadá, že to nemůže fungovat? To je příběh, který se ukrývá za jedním z nejznámějších českých mostů, jenž byl již po staletí symbolem pevnosti a stability – stavbou, která ustála staletí a přitom zůstává záhadou, pokud jde o některé technické aspekty.

Tento most, postavený ve 14. století, je pro mnohé nejen historickým skvostem, ale i jedním z nejvýznamnějších stavebních počinů gotické architektury. Přesto, ačkoliv se jeho vzhled stal doslova synonymem pro stabilitu, u něj neplatí všechny zákony, jak je dnes chápeme. A právě to je na něm fascinující – jak je možné, že něco, co bylo postaveno bez moderních technologií a vědeckého zázemí, stále stojí a překonává i ty nejtvrdší zátěžové testy času?

Stavba zdárně čelí povětrnostním podmínkám i pochybnostem kritiků

Most, jenž dnes spojuje Malou Stranu se Starým Městem, je nejen architektonickým zázrakem, ale i geologickým a technickým, v němž se ukrývá celá řada neobvyklých řešení. Jak je to možné, že konstrukce, která byla postavena před více než 600 lety, si dodnes drží svou stabilitu a pevnost, přestože byla postavena bez dnešních stavebních pomůcek a přísných předpisů stavebního inženýrství? Jakým způsobem byly vyřešeny problémy s materiálem, které se i dnes ukazují jako klíčové pro stabilitu mostů?

Vraťme se na začátek stavby Karlova mostu, kdy si tehdejší stavitelé museli vystačit s materiály, které v moderní době považujeme za těžkopádné. Most byl postaven z kamene, ale kromě něho byly použity i takové materiály, které dnes nepatří mezi běžně používané. Jedním z nich byla vápenná malta, do které bylo přidáváno vejce, což je technika, která byla v té době běžná, ale dnes se o ní již moc nemluví. Vápno v kombinaci s vejci vytvářelo malty, které měly vysokou pevnost a schopnost přizpůsobit se měnícím se klimatickým podmínkám. „Tyto látky byly od dávných dob přidávány do omítek a malt pro zlepšení jejich vlastností,“ vysvětluje biochemička Štěpánka Kučková z VŠCHT v Praze. „K našemu velkému překvapení se nám skutečně podařilo prokázat přítomnost vaječných bílkovin,“ dodává pro web iDnes.cz.

Ale to není vše. Vědci, inženýři i historici se dodnes snaží objasnit, jak se podařilo stavitelům vyřešit složité problémy, které vznikly při stavbě mostu přes Vltavu. Když se na most podíváme z hlediska techniky, jedno z nejvíce fascinujících témat je samotná konstrukce oblouků. Karlův most má 16 oblouků, což není v evropském měřítku ničím výjimečným. Avšak způsob, jakým byly oblouky postaveny, je stále považován za záhadu. Vytvořit pevný a stabilní most v těchto podmínkách nebylo jednoduché, protože jakmile začnete stavět příliš vysoko, riziko, že se most zhroutí, roste.

Neskutečný držák!

A zde přichází něco, co mnozí odborníci označují jako „zázrak konstrukce“. Most je totiž výrazně zakřivený, přičemž toto zakřivení není typické pro tehdejší mosty, které byly stavěny v mnohem přímějších liniích. Důvodem tohoto zakřivení byla snaha snížit tlak na středovou část mostu a rovnoměrněji rozložit váhu celého jeho tělesa. Jak je možné, že toto zakřivení bylo udrženo a je stabilní po staletí, když v té době neexistovaly moderní „stavařské“ technologie? To je otázka, na kterou dodnes neexistuje jasná odpověď. Někteří odborníci se domnívají, že to byla kombinace vysoce kvalitní malty a naprosté preciznosti stavebníků, kteří s neobyčejnou trpělivostí a zkušenostmi pracovali na tom, aby most vydržel. Jiní tvrdí, že samotná konstrukce byla tak dokonale navržena, že její stabilita vycházela z optimálního rozložení materiálů a důvtipného propojení kamenných bloků.

Vědecký svět se také často zaměřuje na fakt, že Karlův most odolává častým povodním, které ohrožovaly jeho stabilitu po celá staletí. Most měl spoustu příležitostí k tomu, aby byl zničen nebo vážně poškozen – povodně, vojenské útoky, přírodní živly. Všechny tyto faktory mohly mít fatální důsledky pro jeho existenci. Toto všechno most ustál. I v době, kdy na něj byly aplikovány moderní testy zátěže, prokázal neuvěřitelnou pevnost.

Tento most, postavený na přelomu 14. a 15. století, se stal skutečnou historickou záhadou. Je jasné, že nejen stavební materiály, ale i způsob, jakým byl most navržen, tvoří unikát, který nemá v historii české architektury obdoby. A ten nám stále připomíná, jací mistři svého řemesla byli v té době stavitelé i bez pokročilých nástrojů a výpočtů.

Možná to není zázrak, ale skutečně vynikající kombinace dobového know-how, poctivého řemeslného přístupu a výjimečné znalosti materiálů. Ať už za jeho stabilitu vděčíme čemukoliv, Karlův most je dodnes nejen technickým zázrakem, ale také historickou památkou, která statečně překonává nejen staletí, ale i současné vědecké předpoklady.

zdroje: autorka, prazskezkratky.cz, denik.cz, iDNES.cz