Nejste v Chorvatsku za hlupáka? Místní mají jasno: Takovou trapnost vymyslí jen Češi

Tradice trvající několik generací. Dovolená v Chorvatsku. Odpočinek, na který se Češi těší celý rok. Často se ale dopouštějí několika chyb, díky kterým jsou i v této oblíbené destinaci za blázny. Budete překvapeni, o obvyklé ponožky v sandálech se totiž nejedná.

Chorvaté se na ně těší, každý rok je vyhlížejí jako návštěvníky a každý rok je čeká to samé překvapení. Češi totiž v tomto nikdy nezklamou. I po třiceti letech, kdy se všechno kolem mění, Češi zůstávají věrni svým zvykům. A díky nim je Chorvaté spolehlivě poznají. Vždy, na sto procent. České zvyky se už za ty roky staly v Chorvatsku legendárními.

V Chorvatských kempech se nestačíte divit

Západ slunce, moře, zpěv cikád a vůně pinií. To vše k Chorvatsku patří. V době letních dovolených je to ale mnohem víc. Kromě klasického zvuku, kdy si Češi v kempu otvírají dovezené lahvové pivo, protože přeci nebudou pít to místní, vás ale mohou překvapit i další zvyky, které jsou pro nás na dovolené typické. A které nás od ostatních turistů odlišují hned na první pohled. A poznat nás umí nejen místní, ale i další Češi, kteří v zahraničí tráví svou dovolenou. A podle pana K. Remeše, který do Chorvatska jezdí každý rok, právě zjištění, že vedle vás je další Čech, není vždy pozitivní.

„Chorvatsko by mi nevadilo, vadil by mi kontakt s Čechy, kteří, když je kdekoliv v cizině potkám, nevím proč, stydím se za jejich chovaní. Málokdy jsou v pohodě, pořád mají nějaký problém. Bud je studený moře, nebo špatný jídlo, nebo vedro, nebo já nevím co….“

Pokud zavítáte do Chorvatského kempu, českého turistu poznáte na první pohled. Má totiž vše. Vše vlastní. Tak, aby na dovolené nemusel utratit ani o korunu víc. A vlastní jídlo z konzervy je jen vrcholem pomyslného ledovce. Češi na dovolenou vyrazí s vlastním stanem, rychlovarnou konvicí, stolkem, toaletním papírem, ale i pytlíky na odpadky. Vybaveni jsou tak, jako by měla následovat apokalypsa. Mnohdy nechybí ani vlastní voda z vodovodu, s jejíž pomocí si ráno nejen čistí zuby, ale také připravují čaj, aby si nemuseli zakoupit ten z kempu.

Český přístup ke stravě často připomíná přípravu na vojnu

Mnoho lidí ale tento trend stále překvapuje. Člověk by řekl, že když se chystáme na dovolenou do zahraničí, chceme ochutnat i místní kuchyni. U Čechů to tak ale není. Na dovolené to kolem nich voní polévkou z pytlíku, gulášem z konzervy a všudypřítomným Maggi. A důvod? Ten je velmi jednoduchý.

„Aspoň vím, co jím,“ dozvíte se z úst místního turisty.

Na sociálních sítích se tento fenomén neobejde bez trefných komentářů, ve kterých zaznívá například:

„Divím se, že si s sebou Čech na dovolenou nepřiveze i vlastní moře.“

A pokud si myslíte, že se tento jedinečný úkaz týká jenom zahraničních kempů, divili byste se. Obdobné chování je totiž typické i pro Čechy, kteří pro svou dovolenou vyberou hotel. Překvapivé v tomto případě je, že si Češi vybírají dovolenou u moře, ke kterému nakonec vůbec nedorazí. Tomuto se udivuje paní M. Babičková:

„Jíst na dovolené mraženou pizzu a pečivo z obchodu. Koupat se v bazénu, když vedle je moře. To byl vždy můj sen. Ale třeba lidem z paneláku to stačí.“

Spořivost, nebo bizarní zvyk, který je typický jen pro Čechy

A koho by ani výše zmíněné nepřekvapilo, měl by se Čechům někdy podívat do cestovního kufru. Není totiž neobvyklé, že mnohdy obsahuje dokonce vlastní příbory, talíře nebo rum v PET lahvi. To vše proto, aby ušetřili. A dovolenou si užili tak, jak jsou zvyklí. Jakoby seděli doma v obýváku. Nejedná se ale o něco, čeho si nejsme vědomi. Často se v internetových diskuzích objevují komentáře, kde se Češi předhánějí v tom, co si s sebou na dovolenou balí. Český národ je unikátní v tom, že si dokáže poradit i s omezeným rozpočtem. Pokud nemáte na hotelový bazén, stačí si vedle auta nafouknout bazének. Děti jsou spokojené, tatínek s českou vychlazenou desítkou v lahvi také.

A i když tato vynalézavost může působit zvláštně a pro některé až trapně, stále se najdou lidé, kteří ji dokáží ocenit. V každé této vymoženosti, v každém kanystru s vodou a označením pitná, v každé ruličce toaletního papíru, který cestuje přes hranice, se skrývá jedno. Česká duše a srdce. Provozovatelé kempů se mnohdy dokonce shodnou, že bez vůně guláše z ešusu a bramboračky z pytlíku by to nebyly ty správné letní prázdniny. Češi jsou možná zvláštní, jsou ale slušní a vždy usměvaví.