Nejdivnější socha v Česku: Tento bizarní výtvor si vysloužil výsměch i zděšení po celém světě

Socha Pocta hornictví patří mezi nejdiskutovanější sochy v Česku. Své místo našla před radnicí v Karviné, místní, ale ani občané z přilehlých měst ji však příliš pozitivně nevnímají. Kombinace důlního vozíku a koňské hlavy zaujala i odborníky a veřejnost ze vzdálenějších oblastí Česka či zahraničí, i odsud se ozývají spíše smíšené emoce – někteří ji považují za geniální, u jiných sklízí posměch.

Umění má být nejen estetickým zážitkem, ale i prostředkem vyjádření hlubších myšlenek. Některá umělecká díla vzbouzejí větší emoce než jiná, vyvolávají diskuze a dělí společnost na dva tábory. Mezi taková díla patří i socha Pocta hornictví, která má být připomínkou bohaté historie hornictví v Karviné a jejím okolí. 

Od svého odhalení se však stala nejen terčem obdivu, ale i ostré kritiky. Ačkoliv je symbolem těžké práce a někdejšího bohatství regionu, její finální zpracování budí rozpaky. Tento monument byl totiž vytvořen jako pocta horníkům i jejich koním, kteří se na práci podíleli – a právě jejich ztvárnění dělá sochu tak kontroverzní.

Socha s přezdívkou Vlakokůň

Socha Pocta hornictví byla slavnostně odhalena již v roce 2013. Své místo našla před budovou karvinské radnice. Na první pohled zaujme svou neobvyklou kombinací prvků – masivní důlní vozík ze železa nese ještě větší koňskou hlavu s vyceněnými zuby, kterou podpírají přední nohy koně. Celá instalace je několik metrů vysoká a dominuje tak celému prostranství. Od roku 2021 je socha umístěna pod Svinovskými mosty u kruhového objezdu.

Podle autorů má plastika symbolizovat tvrdou práci horníků, ale také důležitou roli tažných koní. Ti byli v minulosti neodmyslitelnou součástí důlních operací. Právě kůň tak má vyjadřovat sílu a odvahu všech dělníků, zatímco důlní vozík připomíná produkt – tedy těžbu uhlí, která po dlouhá desetiletí formovala Karvinsko.

Navzdory ušlechtilému záměru si socha vysloužila hned několik přezdívek jako „Vlakokůň, Ostravský kentaur nebo Koňovlak”. Tyto názvy odkazují na neobvyklý tvar, kterým připomíná jakéhosi „hybrida” mezi vlakem a koněm. Kritici si stěžují na její nevzhlednost, která údajně kazí ráz celé radnice, zatímco jiní oceňují její originální zpracování.

Za Poctou hornictví stojí čtyři kováři, získala i prestižní ocenění

Autoři této netradiční sochy jsou celkem čtyři – Stanislav Holík, Ondřej Géla, Jan Braunš a Jan Balner. Jedná se o absolventy umělecké školy AVE ART, kteří se spojili právě při příležitosti vytvoření unikátního díla, které má charakterizovat region. Socha vznikala ve spolupráci s městem a byla tak financována z veřejných zdrojů.

I přes vlnu kritiky má své příznivce. Důkazem je především její úspěch v prestižní kovářské soutěži Hefaiston, která se pravidelně pořádá na hradě Helfštýně. Socha Pocta hornictví si v roce 2016 odnesla ocenění „Volná tvorba a komorní plastika“. Odborníci ocenili především technické provedení i nápad spojit historii s moderním uměním.

Místní ji příliš nevítají

Ačkoliv má socha mnoho příznivců, především z řad odborníků, většina místních v Karviné nebo Ostravě ji s otevřenou náručí nepřivítala. Někteří obyvatelé Karviné, kde socha původně stála, ji považovali za zbytečně drahou a nevkusnou.

Pochybnosti o estetické kvalitě díla měli i někteří odborníci. Například galerista Výstavní síně Sokolská 26 o ní pronesl následující: „Socha, která se v sobotu objevila na rondelu před ostravskou Novou radnicí není uměleckým dílem. Má jen řemeslnou úroveň a rozhodně nepatří do takto exponovaného městského prostoru, který přímo devastuje.”

Socha Pocta hornictví je dokonalým příkladem toho, jaké diskuze může umění vyvolat a jak umí rozdělit veřejnost. Zatímco jedni na ní mohou oči nechat a obdivují její estetiku a náročné zpracování, jiní tvrdí opak – a že nejde jen o laickou veřejnost, ale i odborníky, je o to zajímavější. Jedno je však jisté, málokterá socha v Česku upoutala takovou pozornost jako „Vlakokůň“.