Nejčastější gramatické chyby, které vás mohou ztrapnit před ostatními

Žijeme v době, kdy jsme obklopení textem. Každý z nás ho na denní bázi přečte na sociálních sítích a dalších aplikacích mnohonásobně více, než průměrný člověk před dvěma sty lety přečetl i za celý život. Právě na sociálních sítích jsme však zaplavováni obrovitým množstvím neuniformně napsaných výrazů a člověk už mnohdy ani neví, co je správně a co ne. A nedej bože to začne přejímat.

Právě sociální sítě jsou místem, kde se na denní bázi objevuje obrovité množství textu, který je generován obrovitým množstvím různých lidí. Každý z nich může mít jinak dosažené vzdělání, nebo zkrátka jen jiný přístup k psaní. Člověku pak ze všech těch novotvarů často jde hlava kolem. Na co si dávat pozor? A co je nejčastější chybou?

Nikdo není dokonalý

Pokud se věnujete psaní textů jen za účelem posílání textových zpráv, asi není úplně na místě, abyste sami sebe bičovali za nedostatečný gramatický výkon. Konec konců – český jazyk byl během národního obrození uměle formalizován, čerpal z lokálních dialektů, které se mnohdy výrazně lišily.

Tak je tomu dodnes – v různých částech republiky se mluví různými dialekty. Mnohá slova tak mají napříč zemí své tvary, z nichž každý se dá považovat za správný. V životě se ale objevuje celá řada situací, během nichž je rozhodně na místě se alespoň krátce zamyslet nad tím, jestli to co píšete dává smysl – a hlavně nad tím, jestli je to správně.

Proč si dávat pozor?

Psaný jazyk člověk využívá na denní bázi převážně v neformálním kontextu – textové zprávy s přáteli, psaní statusů, komentářů pod videa a tak podobně. Zároveň je však důležité umět svůj jazyk ovládat – to se pak hodí zejména v zaměstnání.

Ucházíte-li se o práci, rozhodně je ve vašem zájmu zaslat životopis, který by nebyl protkaný množstvím gramatických chyb. Pokud se na vás usměje štěstěna a vy svojí vysněnou práci získáte, čeká vás mnohdy častá a intenzivní emailová komunikace s nadřízenými, kolegy, případně zaměstnanci z jiných oddělení.

Pro všechny tyto případy je rozhodně vhodné mít gramatiku v malíku – nechcete se přece prezentovat jako někdo, kdo neví co dělá. Řádně upravený a dobře napsaný text vyjadřuje kvalitu vaší komunikační schopnosti. A právě třeba váš nadřízený jistě ocení, že jste schopni komunikovat dobře a srozumitelně. Na co si tedy často dávat pozor?

Shoda podmětu s přísudkem

Jednou z nejčastěji se objevujících chyb je zaměňování i a y, jejichž správné zapisování se taktéž nazývá jako shoda podmětu s přísudkem. Přitom je celá záležitost jednodušší, než se na první pohled může zdát.

Pokud vaše věta obsahuje podstatné jméno končící na i, tak sloveso na něj navazující musí nutně končit také na i. Pokud končí na y, sloveso pak taktéž končí na y. Tak tomu je v drtivé většině případů.

Pro příklad – „ženy by mohly, muži by mohli“. „Laňky skákaly, psi hopsali“. A tak dále. Pozor však na věty, kde není jasně daný mužský či ženský rod – pokud je rod smíšený, gramaticky je nadřazený rod mužský a proto se píše i.

Abyste x Abychom? Kdyby jste x Kdybyste?

Další z často se objevujících chyb je psaní abyste, případně kdyby jste. Takovéto patvary nevidí rád nejen učitel češtiny, ale nemusí zapůsobit ani na potenciálního zaměstnavatele, případně (možná až příliš) náročného partnera či partnerku.

V těchto případech je pravidlo jednoduché a jasné – jediný správný způsob zapisování je „abychom“ a „kdybyste“. Cokoliv jiného je zbytečné komplikování jinak poměrně jednoduché věty. Někdy se prostě vyplatí přemýšlet méně, než více.

Mě x Mně

Další často se objevující chybou – jakýmsi fantomem sociálních sítí – je pak špatné zapisování mě a mně. Pro toto pravidlo existuje také poměrně jednoduchá pomůcka – mě se zapisuje vždy ve 2. a 4. pádu, tedy „koho, čeho – mě“ a „koho, co – mě“. Mně se pak zapisuje ve 3. a 6. pádu – „komu, čemu – mně““ a „o kom, o čem – o mně“.

S touto konkrétní záměnou má často problém velká řada lidí – nehledě na vzdělání. Jakousi pomůckou vám v tomto případě může být vyjmenování si pádů v rychlosti v duchu. Někdo má pocit, že na takovéto věci nemá čas – zabere to však jen doslova pár vteřin, a výsledkem může být například kvalitní motivační dopis, který vám ulehčí kariérní růst.

Procenta občas potřebují prostor

Pravidlo, které si mnoho lidí neuvědomuje, je zapisování znamének u čísel – konkrétně se budeme bavit o procentech.

V případě, že konstatujete, že se něčeho někde nachází „sto procent“, číselně zapisujeme jako 100 % – tedy s mezerou. Pokud však chceme zaznamenat, že výkon byl „stoprocentní“, mezera se neobjevuje – píšeme tedy 100%.

Pomůckou pro zapamatování může být toto – podstatné jméno vyžaduje mezeru, přídavné jméno ji nevyžaduje.

zdroje: studentmag.cz studentify.cz mz.cz