Myslela, že je to harampádí po babičce. Pak přišla aukce a z popelnicového krámu bylo 300 tisíc

Někdy se k člověku dostanou věci, které na první pohled vypadají naprosto obyčejně. Starý nábytek, nádobí, pár drobností po babičce. Věci, které roky jen tiše stály v koutě a nikdo jim nevěnoval pozornost. Přesně tak tomu bylo i u ženy, která po babičce zdědila vybavení celé domácnosti.

„U babičky jsem našla spoustu věcí, o kterých jsem si nemyslela, že budou mít nějakou hodnotu. Příbory, sklenice, staré ubrusy. Přesto jsem si nechala některé ocenit, ale většina z nich neměla žádnou cenu. Pak už jsem to přestala řešit a všechno rovnou vyhazovala. Až když jsem narazila na vitrínu s několika soškami, zastavila jsem se. Byly zaprášené a některé měly i odštípnutý okraj. Nedalo mi to a odvezla jsem je ukázat odborníkovi. Nakonec jsem je v aukci prodala za 300 tisíc korun,“ podělila se žena na jedné zahraniční diskuzi.

Chtěla jsem to všechno nechat odvézt. Ještě že jsem počkala

Žena se o svou zkušenost podělila také proto, aby ostatní neudělali stejnou chybu. Věci z pozůstalosti totiž původně chtěla opravdu do posledního kousku vyhodit do popelnice. Jenže jak její příběh ukazuje, nemusí mít jen sentimentální význam. Část z nich může mít i sběratelskou nebo tržní hodnotu.

Informujte se, zda starožitnictví ve vašem okolí nabízejí online posouzení zdarma. Další možností je nabídnout předmět v aukci bez vyvolávací ceny a sledovat, zda se o něj někdo zajímá. Nejvíc překvapí předměty, které působí bezcenně. Právě drobné dekorace nebo běžné domácí doplňky mohou mít vysokou hodnotu, pokud pocházejí z limitovaných sérií nebo zaniklých výrobních závodů.

Tohle byste v nabídce aukce nečekali. Nemáte to doma?

Na aukčních portálech se pravidelně draží porcelánové a keramické sošky, které v domácnostech stály celé roky bez povšimnutí. Jejich cena často překoná desítky tisíc korun. Většina pochází z továren jako Duchcov, Royal Dux nebo německý Rosenthal. Rozhoduje zachovalost, výtvarné provedení a původ. Figurky žen, andělů, zvířat nebo dětí patří mezi nejčastěji prodávané.

Sošky, které se dnes objevují v dražbách, jsou stejné jako ty, které si lidé schovávali po generace. Jsou to dárky z výročí, svateb nebo narozenin. V některých případech jde o ručně malované kusy z limitovaných sérií. Hodnotu má i výrobek bez značky, pokud odpovídá stylu a období. Kdo má doma vitrínu po babičce, měl by si její obsah důkladně prohlédnout.

Ve vitríně stály nepovšimnuty několik let

Příkladem cenné sošky, která se objevila v aukci, je sestava tří krajkových porcelánových figurín značky Volkstedt. Tato sada byla nabízena na Aukru za cenu 120 000 Kč. Jedná se o ručně malované figurky s detailní krajkovou výzdobou pocházející z německé porcelánky Volkstedt, která je známá svou precizní výrobou a uměleckým zpracováním.

Hodnotu mají tyto sošky i na zahraničních aukcích. Například na aukci Weschler’s byla prodána dvojice krajkových porcelánových figurín značky Volkstedt za 2 400 USD, přičemž původní odhad činil pouze 150–250 USD. Tyto příklady ukazují, že i zdánlivě obyčejné dekorace mohou mít vysokou sběratelskou hodnotu. Nemáte něco podobného doma i vy?

Doporučuje se proto pečlivě prohlédnout staré dekorace a v případě pochybností konzultovat jejich hodnotu s odborníky.

Historie porcelánky Volkstedt

Porcelánka Volkstedt byla založena v roce 1760 ve městě Rudolstadt v Durynsku, na území dnešního Německa. Jde o jednu z nejstarších manufaktur na porcelán v Evropě. Jejím zakladatelem byl Georg Heinrich Macheleid, alchymista a chemik, který zvládl výrobu tvrdého porcelánu nezávisle na drážďanské receptuře.

Výroba byla od počátku zaměřená na figurální porcelán. Manufaktura se specializovala na detailní postavy inspirované rokokem a barokem. Typickým znakem byly jemné rysy tváří, realistické držení těla a bohaté krajkové zdobení. Krajka byla vyráběna technikou máčení textilu do kaolinu, který se následně vypálil a zpevnil do pevného porcelánu.

Po druhé světové válce se podnik ocitl v sovětské zóně. Výroba byla znárodněna a začleněna do struktur východoněmeckého průmyslu. Po roce 1990 se značka krátce vrátila do soukromých rukou, část produkce ale zanikla. Dnes je porcelán Volkstedt vyhledávaný mezi sběrateli, a to především kusy ze starší produkce, z období 18. a 19. století, případně z meziválečného období.