Tento babiččin recept málem upadl v zapomnění: Stačí ochutnat a všichni se o něj poperou. Nezbyde ani drobek

Vůně čerstvě upečeného těsta, jemná sladkost, která se rozplývá na jazyku, a vzpomínky, co se s každým soustem vracejí. Jsou jídla, která v sobě nesou kus rodinné historie, a přesto na ně časem zapomeneme. Možná jste je kdysi snídali u babičky, možná jste je ochutnali jen jednou a jejich chuť vám zůstala v paměti. A přestože dnes už nejsou na našich stolech tak často, stačí jediné sousto a rázem jste zpátky v teplé kuchyni, kde se na pečení nešetřilo máslem ani láskou.

Peciválky nejsou obyčejné buchty. Mají svůj původ v Bydžově, kde se pekly už od nepaměti, a v každém soustu je cítit poctivá pekařská tradice. Tajemství jejich nadýchané vláčnosti spočívá v jedné neobvyklé přípravě – těsto se nejprve nechá kynout, pak se smíchá s máslem a teprve poté se tvoří jednotlivé buchty. Tento krok zaručuje, že výsledná struktura bude jemná a přitom krásně pružná, takže se buchty netrhají a jejich střídka zůstane dokonale hebká.

Jak na to, aby byly buchty opravdu jako od babičky

Buchty peciválky, známé také jako bydžovské peciválky, mají tradici sahající až do 19. století. Recept na ně, který se dodnes předává z generace na generaci, se stal nejen rodinným pokladem, ale i součástí kulturního dědictví. Klasická náplň bývá tvarohová, povidlová nebo maková, ale fantazii se meze nekladou. Když je ochutnáte, pochopíte, proč si je všichni tak oblíbili. Při jejich přípravě se žádné složité techniky nevyžadují, naopak – celé kouzlo spočívá v trpělivosti a správném poměru ingrediencí. Kvalitní suroviny jsou základ –poctivé máslo, vejce, čerstvé droždí a mouka, která dokáže vdechnout těstu správnou strukturu.

Peciválky se pečou jednoduše, ale jejich příprava spočívá v preciznosti. Žádá si čas, což je v dnešní uspěchané době trochu neobvyklé. Je to jeden z receptů, u kterých není kam spěchat. Těsto se vykrájí a poté nechá trochu odpočinout, aby správně nakynulo. Když potom buchty skládáte na plech, měly by mít dost prostoru na to, aby si v troubě „odpočinuly“ a krásně se nafoukly. Až je z ní vytáhnete, rozlije se po kuchyni vůně, kterou nic nepřekoná.

Zlatý poklad z babiččiny kuchyně

Tento moment, kdy se buchty vyloupnou ze zlatavé kůrky, jsou pro mnohé z nás okamžikem, který nám připomíná dětství. Jak je báječné se vrátit do těch chvíl, kdy jsme seděli u stolu u babičky a mlsně jsme se nechali jejím domácím pečivem hýčkat. Voňavé, měkké a plněné tvarohem nebo povidly v nás probouzejí vzpomínky na klidné chvíle a rodinnou pohodu. A právě to je jejich kouzlo – nejen chuť, ale ty vzpomínky, které přinášejí.

Tento tradiční recept je skvělý nejen na víkendové snídaně nebo odpolední čaj, ale i na rodinné oslavy, kdy si společně sednete a sdílíte radost z domácího pečení. Může to být i zajímavá výzva pro mladší generace, které možná nemají možnost ochutnat domácí buchty připravené starými, osvědčenými metodami. Může to být i příležitost, jak jim ukázat, že pečení nemusí být o rychlých, moderních receptech s polotovary. Stačí mít čas, správné suroviny a především lásku k tomu, co děláme.

Když se podíváme zpátky do historie, zjistíme, že buchty peciválky byly považovány za pokrm, který spojuje generace. Dnes už nejsou tak běžné, přesto stojí za to se k nim vrátit a připomenout si kouzlo starých dobrých receptů. A možná se stane, že právě tento moučník, který jsme tak dlouho přehlíželi, znovu najde místo v našich kuchyních a na našich stolech.

Když si tedy někdy příště budete chtít udělat radost a potěšit srdce i žaludek, sáhněte po receptu na „babiččiny“ buchty. Ať už je jíte sami, nebo je sdílíte s rodinou, jistě vás jejich chuť přenese zpátky do babiččiny kuchyně, kde nic není důležitější než láska, čas a dobré jídlo.

Zdroje: toprecepty.cz, vennamesta.cz