Místo češtiny blábol? Moraváci si z těchto pražských výrazů dělají legraci už roky. Zvládnete je rozklíčovat?

Mnoho z nás má ve svém okolí alespoň jednoho Pražáka, který občas používá poněkud zvláštní výrazy. Praha má totiž stejně jako jiná města v ČR svůj specifický slovník. Některé výrazy jsou už každému známé, jiné vás možná překvapí a bez jejich použití v jasném kontextu nebudete moc tušit, o čem je vlastně řeč. 

Pražský dialekt jako takový v podstatě neexistuje. Jedná se spíše o obecnou češtinu. Nicméně i tak v naší metropoli lze narazit na slova, která se buď jinde moc nepoužívají, nebo jsou upravená do jiné podoby. Podstatné rozdíly je pak samozřejmě možné pozorovat mezi pražskou mluvou a moravským dialektem. Podobně to vnímají i někteří rodilí Pražáci na sociálních sítích:

„Myslím, že my, rodilí Pražáci, nemáme typické výrazy. Naše nářečí mi přijde stejné jako středočeské, severočeské. Trochu jinak zní čeština na Plzeňsku (taková zpěvná) a ve východních Čechách (dej to tátoj, pojedeme ke strejdoj). Nejvíc kontrastně zní severomoravské nářečí, to je jak pěst na oko (teda na ucho), ale v Praze spatřit rodilého Pražáka je jako najít jehlu v kupce sena.“

Ípák, Mírák, Jižák a další

Mezi nejznámější specifické pražské výrazy patří zkrácená označení některých pražských lokalit. Každý, kdo někdy navštívil hlavní město ČR, tak nejspíše tuší, že Ípák je zkratka pro náměstí I. P. Pavlova. Stejně tak Mírák označuje zkráceně náměstí Míru a Jižák nebo Jižňák je zase pražský výraz pro Jižní Město.

Že se Václavskému náměstí říká Václavák, vědí snad i ti, kdo v Praze nikdy nebyli. Takový Synkáč už je ale záludnější. Jedná se o náměstí Bratří Synků, které se nachází v centrální části Nuslí na Praze 4. A co teprve Budějárna, Kačák, Arbesák nebo třeba Želivárna? Pražáci se prostě vyžívají ve zkratkách, což dokazuje i komentář jednoho uživatele Facebooku:

„Jsem Pražák a v mojí bublině se používá: socka, emhádéčko, tramka, Buďka, Ipák, obchoďák, hlavák, Smícháč, Jižňák i Jižák, sherwood pro náplavu, náplavka, Florenc, Karlín, Kačák, bezďáč i bezďák, Želva atd.“

Žvejka, vejška, vokno

Nejspíše jste postřehli, že Pražáci na rozdíl od Moraváků nemluví zrovna spisovně. Jedná se přitom o znak obecné češtiny, který je běžný prakticky pro celé Čechy. V některých oblastech, jako je právě Praha, ale také v jiných městech, se však používá výrazně častěji než jinde.

Nejčastěji přitom jde o charakteristické používání hláskové změny „ý“ na „ej“. Pražák tedy moc často nepoužije slova jako výška, sýr nebo třeba žvýkačka, ale místo toho řekne vejška, sejra a žvejkačka. Někdy se to navíc týká i výrazů obsahujících měkké dlouhé „í“, někteří obyvatelé Prahy tak například nemají vozík, ale vozejk.

Dalším typickým znakem je používání protetického „v“ na začátku slov začínajících na „o“. Tato úprava je však běžná nejen pro Pražáky, ale také třeba pro východní Čechy. Typickým příkladem jsou slova okno nebo otevřít, která by v pražském pojetí zněla jako „vokno“ a „votevřít“.

Dopravácký slang

Pokud jste se někdy v Praze přesouvali městskou hromadnou dopravou (respektive sockou nebo mastnou tyčí), možná jste zaslechli zvláštní výrazy a slovní spojení, které jste v použití ve větě úplně nechápali. Pražští dopraváci mají totiž svůj vlastní slang, o kterém byla dokonce vydaná kniha.

Víte například, komu tramvajáci říkají kaštani, dráteníci nebo kde byste v Praze našli Turecko? Vezměme to hezky popořadě. Pokud vás napadlo, že pojem kaštani by mohlo být označení pro cestující, tak jste na to kápli, je tomu skutečně tak. Dráteníci jsou pak osoby, které udržují a spravují tramvajové vedení. No a Turecko v Praze představuje garáž pro autobusy na Kačerově.