Mladí přišli na geniální trik, jak cestovat a nezaplatit za ubytování ani halíř. Starší jen kroutí hlavou

Čím dál víc mladých lidí touží utéct od každodenního shonu a zažít něco opravdového – klid přírody, čerstvý vzduch a pocit, že jste součástí něčeho většího. V českých horách se objevují místa, která nabízejí přesně tohle. Jednoduchost, kouzlo přírody a trochu té surové romantiky. Víte, o jaká místa jde? Možná jste je už někde zahlédli.

V českých horách totiž vznikají útulny, jednoduché přístřešky, které nabízí útočiště úplně zdarma. Stačí si jen najít tu správnou trasu. Má to ale jeden háček, a ne každý je na to připraven…

Útulny, malé a nenápadné přístřešky v horách, jsou stále oblíbenější destinací pro milovníky přírody a dobrodružství. Nabízejí základní útočiště před nepřízní počasí a možnost přenocování v těsné blízkosti divoké krajiny. Bez elektřiny, tekoucí vody a moderních vymožeností lákají svou jednoduchostí a přirozeností.

Některé útulny jsou minimalistickými dřevěnými přístřešky, jiné jsou skutečným architektonických skvostem. Řeč je o útulnách čili odpočívkách s možností přespání, jež slouží turistům, kteří se vydávají třeba na trek českou přírodou a potřebují někde přespat. Za útulnu nic neplatí, ale v případě, je-li již obsazená, mají bohužel turisté smůlu. Zde platí pravidlo, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Pravidlem ale je, že se v útulně chováme a ubytováváme tak, aby se do ní vešlo co nejvíce lidí.

Architektonické dílo, i taková může být útulna

V roce 2020 studenti architektury ČVUT (České vysoké učení technické, pozn. red.) v Praze pro Krkonošský národní park navrhli a vlastníma rukama zkonstruovali přístřešky, které se setkaly s pozitivní odezvou u odborníků i široké veřejnosti. Studenti využili nejen klasické dřevo, ale například i staré ocelové silo. „Zvažovali jsme různé možnosti výroby a nejvhodnější nám připadá recyklace starých a dále nevyužitelných materiálů,“ uvedl v roce 2020 student Jakub Kochman, který je autorem útulny Silo na Slunečné stráni u Svobody nad Úpou.

Zajímavá je i útulna s japonskou úpravou dřeva, která je nejen estetická, ale také funkční. Zvyšuje odolnost dřeva a prodlužuje jeho životnost. Dřevo je imunní proti téměř všem povětrnostním podmínkám, plísním a škůdcům. Japonská úprava se vyznačuje opalovanými prkny, které se čím dál častěji objevují i na nových rodinných domech, chatách a chalupách. Ukázku této japonské metody úpravy dřeva najdete, když se vypravíte do áčkové útulny Atüln na Klínové cestě. Zajímavý je i přístřešek s názvem KØMEN u Bílého Labe. Fasádu tvoří falcovaný plech a má tvar jakéhosi krystalu.

Útulny napříč Českem

Útulny ovšem nenajdeme jenom v Krkonoších. Na Via Czechia najdete všechny pohromadě. Via Czechia čítá celkem šest značených dálkových turistických tras, které jsou zároveň nejdelšími turistickými stezkami v Česku. Do konce roku 2024 bylo státním podnikem Lesy České republiky postaveno dvacet osm útulen. Mapa s jejich rozmístěním ukazuje, že je turisté najdou v Krušných horách, Orlických horách a v Moravskoslezských Beskydech, pokud jde o takzvanou Severní stezku. Jižní stezka je vybavená útulnami například na Českomoravské vrchovině, v Novohradských horách, na Třeboňsku nebo Mikulovsku. Další útulny turisté naleznou na Brněnsku, na Šluknovské pahorkatině, Toulavě nebo na Českobudějovicku a Českokrumlovsku. Rozestupy mezi jednotlivými útulnami činí přibližně 25 až 30 kilometrů.

Přístřešky nejsou hotel

Obvykle se jedná o útulny o rozměrech 3 × 3 metry s celkovou výškou 4 metry. Útulna mívá spodní patro tvořené dřevěnou podlahou, přízemí je kryté ze dvou stran stěnami. Lidé zde mohou přečkat nepříznivé počasí, připravit si zde jídlo nebo jenom tak posedět. V horním patře se obvykle pohodlně vyspí čtyři dospělé osoby. Správci Krkonošského národního parku ale varují, že útulny neslouží k plánovanému přespání. K tomuto účelu slouží horské boudy. Problém je totiž i v tom, že v národních parcích na území Česka se nocovat nesmí. Ptáte se proč? Protože při kempování nebo i při přespání v útulně nám chybí hygienické zázemí. Nemáme kde vykonat potřebu, nemáme si kde vyčistit zuby a pastu pliveme všude po okolí. Lidé navíc, a není to žádná novinka, vydávají různé zvuky – často jsou však nadměrně hluční a plaší tamní faunu. „I když je nocležník potichu, nevaří, spí, příroda o něm dobře ví,“ říká Michal Skalka, vedoucí oddělení environmentální výchovy Správy KRNAP.

Tradiční horské boudy jsou tak vhodnější alternativou nejen k přespání, ale i občerstvení se. Nocleh v nich nebývá drahý, často se vejdete do pár stokorun. Závěrem je dobré zmínit, že útulny slouží bez rozdílu všem, mladým i starým. Ačkoliv starší generace nad takovým typem turismu občas jen nevěřícně kroutí hlavou, pravdou zůstává, že lidé čím dál častěji touží po dobrodružství. A to jim útulny rozhodně nabízejí.

Zdroj: viaczechia, krkonose.eu, krkonossky.denik.cz