Kvíz: Pochopíte řeč Ostraváků? Kdo dá 10/10, je borec jak cyp. Ostatní to zabalí už u 2. otázky

Čeština je jazyk plný barev, nuancí a zvukových chutí. Zatímco spisovný jazyk najdeme v učebnicích a na úřadech, po hospodách, na vesnicích i ve městech zní čeština obecná.

Ať už zavítáte mezi lidi v jakékoliv části českého území, zjistíte, že se jejich čeština alespoň z části liší od té spisovné. Existuje totiž celá řada různých nářečí, a když člověk nemluví přímo nářečím, používá jistě výrazy hovorové nebo nespisovné. Pokud zůstaneme u nářečí, některá jsou natolik odlišná, že mají návštěvníci daného kraje problém některá slova pochopit. Do této skupiny patří nepochybně i řeč Ostraváků.

Čeština nemá jen jednu tvář

Mluvit o českém jazyce jako o jednotném celku je trochu jako říkat, že existuje jen jedno české pivo. Máme samozřejmě spisovnou část jazyka, která se učí ve školách, používá se ve formální konverzaci, na úřadech nebo v psaném textu. Co se týče hovorové češtiny, zde už je forma velmi odlišná. Jednotlivá nářečí se liší podle krajů, jejich historie a lidí, která je udržují. Tato nářečí vznikala během staletí a ovlivňovaly je například jazyky sousedních států a další faktory. 

Lingvisté dnes rozlišují čtyři hlavní české nářeční skupiny, které se pak ještě mohou dělit podle konkrétní oblasti. Mezi tyto skupiny pak patří nářečí česká, kterými se mluví v Čechách. Určité rozdíly zde najdeme v jižních Čechách, na Plzeňsku nebo v Praze. Další jsou nářečí středomoravská, kam patří především hanáčtina. Východomoravská nářečí najdeme na Valašsku a Slovácku. A poslední nářeční skupina je slezská, kam patří právě Ostravsko.

Každá oblast má svá specifika, od slovní zásoby až po výslovnost. Například zatímco v západních Čechách „jdem“, na Hané řeknou „ideme“ a ve Slezsku zase „iděm“. Dnes už bohužel nářečí splývají s obecnou češtinou a člověk se tak většinou při návštěvě jiného kraje s tím skutečným nářečím ani nesetká. Dříve však byly odlišnosti tak výrazné, že by Pražák Hanákovi v některých případech ani nerozuměl.

Za vytrácení nářečí mohou nejen média nebo celková mobilita obyvatel, ale třeba i centrální školství, které vyžaduje komunikaci ve spisovném jazyce.

Ostravština: drsná na první poslech, srdečná na ten druhý

Ostravské nářečí patří do slezské nářeční skupiny. Nese však silné stopy hned několika jazyků. Najdeme zde pozůstatky němčiny, část slov pochází z polštiny a jiná zase ze slovenštiny. Toto nářečí se formovalo v oblasti uhlí, železa a hutí, a přesně tak i zní. Je tvrdé, drsné a bez zbytečné omáčky a zdržování.

Ostraváci mluví krátce, souhlásky vyslovují tvrdě a celkový projev je často velmi rychlý. Mezi další typické znaky patří zkracování a zjednodušování slov, časté používání citoslovcí a hovorových zkratek a specifická intonace, které se podobá té polské. Pro Ostraváky není jejich nářečí jen způsobem, jak se dorozumět. Je to součást jejich hrdosti a v celém Česku jde o určitý fenomén, který baví i lidi pocházející z jiných částí naší země.

Vyhodnocení kvízu: Jak moc mluvíš jak Ostravak?

0–30 % správné odpovědi

Ostravština pro tebe asi zní jako jazyk z jiné planety. Nezoufej, každý nějak začíná. Možná je čas si dát pivo v Porubě a poslouchat místní borce, jak to „fest dávajú“. A nebo si přečti Denik Ostravaka, jazyková praxe zaručena!

40–70 % správných odpovědí

Něco ti říká „kajsyk“, víš, že „cyp“ není jméno psa, a když někdo řekne „fest zima“, tak nečekáš festival. Máš našlápnuto, ještě pár šicht v Ostravě a budeš mluvit jak mistni. Pokračuj, bo to de!

80–100 %

Seš jak dělaný z dolu Hlubina! Mluvíš jak rodilý Ostravak, víš, co je „kobzole“ i „škarpa“ a do hospody nejdeš, ale „skačeš na jedno“. Gratulujem – mluvils, mluvíš a budeš mluvit jak správný borec z Ostravy!