Kdo měl tenhle účes, ten ví, co je ostuda: Horor na hlavě, hanba v srdci. A všechno to začalo v kuchyni

Pamětníci osmdesátkách let si často vybaví, jak zásadní roli tehdy hrála v životě dětí i dospělých všední improvizace. V době, kdy na pultech obchodů chyběla většina moderních kosmetických přípravků a módní trendy se do Česka dostávaly s výrazným zpožděním, bylo běžné, že se o vizáž i účesy starala rodina doma.

Osmdesátá léta byla dobou, kdy výchova i styl dětí často vycházely z improvizace a nutnosti. Mnoho rodičů tehdy řešilo účesy svých potomků doma, nejčastěji s kuchyňským hrncem v ruce. Účes „na kastrol“ se stal symbolem celé generace a dodnes vyvolává u mnoha dospělých úsměv i lehké trauma. Zatímco dnes si děti mohou vybírat účesy podle vlastních představ, tehdejší mladá generace se musela spoléhat na tehdejší možnosti a osobní vkus rodičů.

Střihy, které vznikaly v kuchyni

V osmdesátých letech nebylo samozřejmostí vodit děti pravidelně ke kadeřníkovi. Nedostatek financí, volného času i dostupných služeb přiměl rodiče, aby se s nůžkami v ruce postavili do role domácího stylisty. Nejčastějším nástrojem se pak stal kuchyňský kastrol, podle kterého se obkresloval tvar budoucího účesu. Tak vznikl hrnec neboli kastrol, střih, kterému se tehdy jen málokteré dítě vyhnulo. Některé děti se styděly, jiné braly situaci s hrncem na hlavě s humorem, ale málokdo vzpomíná na tento trend s nadšením. Dětské vzpomínky na domácí stříhání jsou většinou podobné.

„Táta mě postavil ke stolu, nasadil mi na hlavu hrnec a začal stříhat. Když jsem si hrnec sundala, vlasy byly všude a výsledek připomínal spíš houbu než účes,“ líčí dnes čtyřicetiletá Klára.

Ikona doby, které se dnes většinou smějeme

Účes na kastrol není český vynález, v různých obměnách se nosil už ve středověku. V osmdesátých letech však zažil svůj vrchol. Mnoho rodičů dnes s odstupem říká, že jiné možnosti často nebyly.

„Stříhali nás všichni. Máma, táta i babička. Všichni používali stejný kastrol a na všech fotkách z dětství vypadáme stejně,“ vzpomíná Petr, který se i po třiceti letech nerad dívá na své třídní fotografie.

Psychologové dnes potvrzují, že tyto zážitky mohly ovlivnit vnímání vlastního vzhledu. Děti neměly možnost rozhodnout o tom, jak budou vypadat, a často se stávaly terčem posměchu spolužáků.

„Po takovém střihu jsem dva dny nechtěla vyjít z domu. Dodnes si pamatuju, jak jsem se styděla ve škole,“ svěřuje se čtenářka Iveta.

Tato zkušenost však zároveň posilovala schopnost brát věci s nadhledem a časem se jim i zasmát.

Další retro účesy

Kastrol nebyl jediný účes, který formoval podobu dětských hlav v osmdesátkách. Vedle něj frčely i další střihy. Oblíbený byl například mullet, vpředu krátké vlasy, vzadu dlouhé. Tento účes proslavil hokejista Jaromír Jágr a v různých podobách se vrací do módy dodnes. Dívky zase nosily vysoké culíky nebo domácí trvalé neboli kudrliny na pudla. V domácnostech navíc chyběla vlasová kosmetika, tužidlo nahradilo pivo nebo cukrová voda. A nejen to, rtěnku suploval nasliněný krepový papír, řasenku zase černý krém na boty. Praktičnost a vynalézavost se promítaly do všech oblastí života, nejen do účesů. Děti se učily improvizovat a vytěžit maximum z minima, což se jim později často hodilo.

Doba improvizace a vynalézavosti

Osmdesátky se neproslavily jen účesy. Kreativita byla nutností téměř v každé domácnosti. Chybělo-li v obchodě čistítko na uši, vyrobilo se ze sirky a kousku vaty. Igelitová taška byla téměř symbolem statusu a domácí džíny s plísňovým efektem se vyráběly pomocí sava. Dětské hry a módní experimenty odrážely dobu, která kladla důraz na schopnost poradit si za všech okolností.

Kadeřnictví v té době sloužila nejen jako místo pro úpravu vlasů, ale také jako společenská centra. Zamluvit si termín nebylo vždy snadné a šikovná kadeřnice byla v každé čtvrti pojmem. Pokud se do salonu nedostal, improvizoval každý doma, často s nejistým výsledkem.

Fotografie z osmdesátých let jsou dnes důkazem doby, která byla sice méně dokonalá, ale o to více autentická. Lidé si z ní odnesli nejen pár traumat z dětských účesů, ale také schopnost zasmát se sami sobě a vzít život s větším nadhledem.