Jste připraveni na výzvu? Kolik českých přísloví doplníte správně? Jen skuteční borci dají 8/10

Česká přísloví představují stabilní součást jazykové kultury, která přetrvává napříč staletími. V mnoha případech se jedná o stručné, rytmicky vyvážené věty s přeneseným významem, jejichž obsah vychází ze zkušeností každodenního života, často už dnes zapomenutého. Přestože některé výrazy mohou působit archaicky, jsou stále běžně používané a rozpoznatelné napříč generacemi.

Mnohá přísloví mají kořeny v období středověku nebo raného novověku, kdy sloužila jako prostředek k předávání pravidel chování, morálních poučení nebo životních postřehů. Jejich podoba a význam se přizpůsobovaly dobovému kontextu i společenskému vývoji, a díky tomu se staly součástí jak mluveného jazyka, tak i psaných textů, kazatelské literatury a školní výuky. Některá mají dokonce přesahy do dalších jazykových oblastí a potvrzují tak univerzální zkušenosti evropské kultury.

Přísloví se často považují za obecnou lidovou moudrost, ale málokdo ví, že mnoho z nich má doložitelný původ v písemných pramenech středověku. Jedním z nejstarších sběratelů těchto ustálených výrazů byl český humanista Beneš Optát, který se v 16. století podílel na překladu Bible kralické. Už v té době se přísloví a rčení objevovala nejen v lidové mluvě, ale i v literatuře, například u Mistra Jana Husa nebo později v barokních kázáních.

Z hlediska jazykovědy patří přísloví mezi tzv. frazeologismy, tedy ustálená spojení slov, která mají přenesený význam. Ten je často odvozený od konkrétního kontextu v době vzniku. Například přísloví „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“ vychází z reálné zkušenosti s keramickými nádobami, které měly náchylné ouško a při častém používání se lámaly.

Odkud se vzala přísloví?

Některá přísloví vyvolávají mnoho otázek, například „Kovářova kobyla chodí bosa“. Na první pohled působí nelogicky. Proč by právě kovář, který umí vyrábět podkovy, nechal svou kobylu bez nich? Právě v tom je ironie rčení. Poukazuje na nedůslednost odborníků, kteří péči o vlastní věci zanedbávají. Analogicky bychom dnes mohli říci, že IT specialista má nejpomalejší počítač nebo lékař zanedbává vlastní zdraví.

Toto přísloví je doloženo v češtině už v 17. století, ale jeho obdoby existují i v jiných jazycích. Například v angličtině najdeme rčení „The shoemaker’s children go barefoot“, tedy „Ševcovy děti chodí bosy“. Podobné výrazy najdeme i v němčině nebo francouzštině. To naznačuje, že jde o univerzální poznatek, který si různé národy formulovaly po svém.

Jak se přísloví šířila?

Šíření přísloví nebylo v minulosti výhradně otázkou ústního podání. Velkou roli hrály kazatelé, učitelé a později i autoři učebnic. Církevní kázání hojně používala přísloví jako součást výkladu biblických témat. Například známý barokní kazatel Antonín Koniáš si v 18. století zapisoval přísloví jako pomůcky pro mravoučné příběhy.

Ve školách pak bývalo běžné učit se přísloví zpaměti. Tento trend přetrval až do počátku 20. století, kdy se přísloví objevovala i v prvních čítankách a učebnicích českého jazyka. Mnohá z nich si udržela popularitu i v moderním jazyce, jiná upadla v zapomnění. A jak jste na tom s jejich znalostí vy?

Ověřte si své znalosti v kvízu

Hodnocení:

80–100 % správně: Přísloví ovládáte s přehledem. Máte výborný cit pro jazyk i smysl pro významy, které se dědí po generace.

50–70 % správně – Většinu znáte, ale některá méně známá přísloví vám unikla. Není to ostuda, ale prostor pro vylepšení tu je.

0–40 % správně: Tak toto byl slabý výkon, je třeba si trochu osvěžit paměť.