Nejhorší jídlo dětských táborů zvoleno: Je nechutné a měli by ho zakázat. Snad ho nevaříte dětem doma

Dětské tábory jsou plné nezapomenutelných zážitků, her, dobrodružství i nových přátelství. Jenže zatímco na střelbu z luku nebo noční bojovky budou děti vzpomínat s nadšením, vzpomínky na některé chuťovky z místní jídelny by nejraději vymazaly z paměti. A podobně je to i s jídlem v mateřské nebo základní škole.

Před odjezdem dítěte na tábor vás možná ani nenapadne, že tam nebude mít co jíst. Vždyť dostane pět jídel denně, nemůže mít hlad. Doma sní všechno, a tak není důvod k obavám, že bude většinu jídel odmítat. Opak je však pravdou. Zatímco doma si na hovězím mase s dušenou zeleninou pochutná, na táboře může jít o “blaf”.

„Mami, to se nedalo jíst!“ aneb Když se oběd stává noční můrou

„Mami, tati, prosím, přijeďte si pro mě! Včera jsme měli k obědu rýžový nákyp, to jsem radši nejedl vůbec.Dneska dušenou mrkev a ta byla tak odporná, že jsem se skoro rozbrečel. Smrděla jako plesnivá tráva, byla úplně rozvařená a k tomu nám dali gumové a tlusté maso. Myslel jsem, že to nějak přežiju, ale zítra prý budou fazolové lusky na smetaně. To by by snad měli úplně zakázat.“

Takové a podobné zoufalé pohledy rodičům píší děti, které na táboře zažívají první střet s tím, že jídlo nemusí chutnat tak, jak jsou zvyklé z domova. Dušená mrkev patří k nejnenáviděnějším pokrmům vůbec. Děti obecně některé druhy zeleniny, navíc v tepelně zpracované podobě, moc nemusejí. O to je to horší, když tyto pokrmy jídelna neumí chutně připravit.

Ačkoliv někteří učitelé nebo vedoucí na táborech namítají, že děti jsou zvyklé jen na sladkou chuť, paradoxně se na pomyslném žebříčku nejhorších jídel ze školních jídelen umístily i buchtičky s vanilkovým krémem, krupice nebo právě sladký rýžový nákyp.

Proč dětem nechutná jídlo mimo domov?

Je zvláštní, že mnoho těchto „strašných“ táborových jídel děti doma jedí bez problémů. Dušená nebo vařená zelenina je běžnou součástí jídelníčku, ať už je ve vývaru, omáčce nebo jako příloha k masu. Jakmile se však děti k těmto pokrmům dostanou mimo domov, stávají se z nich největší nepřátelé.

Důvod je mnohem prozaičtější, než si většina lidí myslí. Jídla v těchto zařízeních prostě nemají dobrou chuť, často jsou špatně připravená a chybí ingredience, které pokrmu dodají ten správný “šmrnc”. U dušené mrkve to může být například dostatek másla či silný hovězí vývar.

Podobnou roli však hraje i očekávání. Dítě se těší, že jídlo bude vypadat přesně tak, jak ho doma servíruje maminka. Když ale na talíři najde jinou verzi pokrmu, může to vnímat jako něco cizího a automaticky to odmítne. Důležitý je i vliv okolí. Děti obvykle neochutnávají nové věci jinde než doma nebo s rodiči. Je to zcela přirozené, člověk se zkrátka nových věcí může obávat a některé děti tento strach z neznámého bez rodiče překonávat nechtějí.

K tomu všemu se ještě přidávají názory ostatních dětí. Pokud kuchařky naservírují dušenou mrkev na talíře a několik dětí spustí, že to je “fakt hnus”, tak se od jídla rázem odvrátí polovina stolu. Děti i dospívající se často nechají ovlivnit názory svých vrstevníků, a i kdyby jim třeba daný pokrm ani nevadil, vlivem sociálního tlaku ho raději vynechají.

Stravovací návyky se učí odmalička

Velkou roli v tom, co děti ve školce, ve škole nebo třeba na táboře snědí, hrají i celkové stravovací návyky. Rodiče by měli od útlého dětství nabízet různé druhy potravin, různé varianty úprav pokrmů, snažit se jídla servírovat pokaždé jinak a naučit děti, že by měly alespoň ochutnat a neříkat na jídlo “fuj”.

Čím rozmanitější má dítě jídelníček, tím větší šance, že nebude mít problém se změnou chutí nebo konzistence ve školní jídelně. S těmito návyky mohou pomáhat třeba i prarodiče nebo další příbuzní. Každá domácnost má trochu jinou kuchyni a pokud děti zavítají pravidelně na oběd k babičce nebo tetě, budou mít možnost opět vyzkoušet něco jiného než doma.

Zdroje: Maminka.cz, Psychologie.cz, Svetcestovatele.cz