Jediný znak v dětství, který odhalí budoucí obezitu. Ve stáří se budete dívat do zrcadla s bolestí v očích

Zatímco většina rodičů se ráda utěšuje představou, že nadváha u dětí je jen dočasná etapa a z baculatého předškoláka vyroste štíhlý teenager, věda má v tomto ohledu jasno. Dětství je období vytváření naprosto zásadních návyků, které si neseme po celý život a dětské BMI není pouze nevinná známka toho, že má dítě dobrý apetit. Právě naopak: Už ve školkovém věku je jedním z nejspolehlivějších varovných příznaků, že v dospělosti bude dítě bojovat s nadváhou– a následně i řadou chronických zdravotních komplikací.

Rodiče často říkají, že dítě je prostě jen oplácané, ono se vytáhne… Jenže statistiky ukazují, že až 80 % dětí, které mají nadváhu mezi 4. a 7. rokem, si tento hendikep nese dál do dospívání a v dospělosti bojuje s obezitou. Dětský tuk totiž není dočasná záležitost. Pro tělo je signálem k metabolickým změnám, které se ukládají v tukových buňkách navždy. Riziko cukrovky, vysokého krevního tlaku, bolestí kloubů i psychických problémů pak přichází výrazně dříve. Lidé, kteří byli odmala „baculatí“, velmi často ve stáří přiznávají, že pohled do zrcadla je s věkem stále těžší – fyzicky i psychicky.

Co se v mládí naučíš…

Moderní studie dokládají, že dětská obezita většinou nevychází pouze z genetiky, ale především ze životního stylu. Nevinná „rozkošná buclatost“ přerůstá v realitu ve chvíli, kdy dítě tráví více času u obrazovky než na hřišti, preferuje energeticky vydatná, ale nutričně chudá jídla a pohyb mu začíná být cizí už od školky. Výzkumy v řadách českých školáků ukazují, že až tři čtvrtiny z nich nemají dostatek každodenní pohybové aktivity a polovina nesportuje pravidelně vůbec.

Experti doporučují, aby dítě trávilo průměrně 60–90 minut fyzickou aktivitou denně, ideálně formou hry, procházek, plavání nebo cyklistiky. Alespoň 3× týdně by mělo být dítě fyzicky opravdu aktivní (běh, sport, tanec), a každý den by mělo zvládnout 12–15 tisíc kroků, což je hodnota, jež má spolehlivě zabránit rozvoji nadváhy i v pubertě. Pohybová aktivita v předškolním a mladším školním věku přitom není jen prevencí obezity, ale také způsobem, jak rozvíjet motoriku, psychickou pohodu a sebevědomí.

A co hrozí těm, kdo mají vysoké BMI už v dětství a rodina to přehlíží? Jsou to lidé, kteří v dospívání zápasí s výsměchem, mají horší vztah ke sportu i kolektivním aktivitám, hůře navazují vztahy a v dospělosti mají nižší sebedůvěru. S přibývajícími roky nastupují zdravotní komplikace jako cukrovka 2. typu, chronická únava, bolesti kloubů jakožto následek jejich nadměrné zátěže, bolesti zad, metabolické syndromy, ale i deprese z vlastního vzhledu a pocit izolace.

Klíčová je proto prevence

Rodiče by měli včas rozpoznat, že vyšší BMI v předškolním věku není porušením jakési normy, ale varovným signálem. Místo konejšení by měli hledat cesty jak motivovat dítě k pohybu, společnému sportování, zábavné aktivitě venku a omezení času u obrazovek. Ve školním věku jsou ideální organizované sporty, procházky, tanec, cyklistika, týmové hry – prostě cokoliv, kde dítě získá radost z pohybu a nastaví si metabolické procesy zdravě.

Největším darem, který můžeme svému dítěti dát, je ukázat mu, že pohyb a zdravé tělo nejsou povinnost, ale radost a běžná součást života. V dětství vzniká vztah k sobě samému, ke sportu i pohybu – a kdo sám poznal pocit „oplácaného“ dítěte bez jakýchkoliv pohybových návyků, často s věkem sklízí hořké plody v podobě celoživotního boje s hmotností i sebevědomím.

zdroje: prolekare.cz, ipvz.cz, sancedetem.cz