Zapomeňte na Krkonoše: Nejlepší jarní turistiku zažijete tady. Navíc s prázdnými stezkami a polovičními cenami

Jarní turistika je fenomén, který rok od roku nabývá na síle. Dny se prodlužují, příroda se probouzí a hory, které byly v zimě pod náporem lyžařů, se na pár týdnů promění v místa takřka magická. Jenže je tu jeden problém: Všichni chtějí do Krkonoš. To samo o sobě není špatně. Krkonoše jsou krásné, bez debat. Jenže pokud se vydáte na Sněžku nebo do Špindlu, může se stát, že místo ticha uslyšíte především šustění outdoorových bund, cinkání trekových holí a občasné výkřiky: „Franto, počkej!“

Ne každý ale touží po tom, aby mu jarní pohodu narušovaly davy dalších výletníků. Pokud i vy patříte mezi ty, kteří chtějí zažít klid, prostor a opravdový kontakt s přírodou, existuje lepší varianta. A hlavně: Většina lidí ji ještě neobjevila. Představte si místo, kde se na jaře ještě nedávno srážel sníh s prvními křehkými kvítky. Kde potoky zurčí z roztátých ledovců a nad vámi se tyčí vrcholy tak divoké, že se v nich i dnes snadno ztratíte. A přesto tu nepotkáte živáčka. Zní to jako utopie? Jen do chvíle, než zjistíte, že tenhle kout světa neleží na druhém konci Evropy, ale přímo uprostřed Moravy. Kousek od míst, kde se vyrábí nejchutnější tvarůžky a kde se víkend tráví po svém – v rytmu přírody, ne podle fronty na lanovku.

V jiném světě

Když poprvé projdete těmito horami, zarazí vás jedna věc: ticho. Ne to děsivé, prázdné ticho, ale to živé, šumivé, plné ptáků a větví a kroků na měkké půdě. Cesty jsou široké, nenáročné, a přesto vás vedou k místům, kde se i zkušenému turistovi zatají dech. Můžete tu vystoupat na nejvyšší vrcholy, dojít k vodopádům, ztratit se v rašeliništích nebo jen tak sedět na horské louce a pozorovat svět. A to všechno bez nutnosti rezervovat si ubytování dva měsíce dopředu nebo obcházet selfie tyče u každého výhledu.

Jedna z největších předností tohoto místa? Ceny. Oproti přecpaným horským resortům si tady připadáte jako ve zcela jiném světě. Kafe za třicet, pivo za čtyřicet, poctivá borůvková bublanina od paní domácí a ubytování, za které neutratíte půlku výplaty. A co víc? Majitelé chalup a penzionů si vás váží. Nepřistupují k vám jako k „dalšímu z řady“. Jsou rádi, že jste přijeli, a rádi vám doporučí trasu, kde právě kvetou bledule nebo kde je nejlepší rozhled na celé pohoří.

Je divoký, rozmanitý, přístupný a přitom neokoukaný

Zmiňovaným místem je Hrubý Jeseník. Možná si ho vybavíte ze školních lavic jako „to druhé nejvyšší pohoří Česka“. Ale tohle označení mu zoufale křivdí. Ve skutečnosti je to kraj, který dýchá divokou krásou, jakou jinde jen tak nezažijete. Je neokoukaný, přístupný a přitom si pořád drží svou hrdou horskou drsnou tvář.

Najdete tu všechno: horské pláně, kde se ztrácí signál i starosti. Široké cesty vhodné pro výlet s dětmi i ostré hřebeny pro zkušené turisty. Dominantní Praděd, zurčící Bílou Opavu, tajemné rašeliniště na Rejvízu, léčivé prameny v lázních Jeseník, malebnou Karlovu Studánku, ale taky stovky míst, která v turistických brožurách nenajdete. A právě ta vás pohltí nejvíc.

A proč právě na jaře?

Na rozdíl od léta, kdy už i tady stoupne počet návštěvníků, je jaro ideálním obdobím. Sníh roztál, příroda ožívá, ale turistická sezóna ještě nezačala. Stezky jsou suché, počasí svěží a ceny zůstávají nízko. Je to čas, kdy můžete mít hory téměř jen pro sebe. Jarní Hrubý Jeseník má svoje kouzlo. To světlo, ta vlhká země, to probouzení života… To všechno z něj dělá místo, které si zamilujete. A budete se sem chtít vracet, i když už to nebude takové tajemství jako teď.

„Tisíce tváří má krajina nejvyšších moravských hor – Hrubého Jeseníku. Za krásného počasí čaruje dalekými výhledy a hrou miliónů barev,“ rozplývá se nad krásou Hrubého Jeseníku spisovatel Miroslav Kobza, který o tomto místě napsal knihu Za tajemstvím Hrubého Jeseníku.

Tip redakce

Pokud plánujete výlet na Praděd, připravte si čepici, i když je předpověď bezvětří. Vrchol Pradědu je totiž jedním z největrnějších míst v Česku. Díky své nadmořské výšce (1491 m) a exponované poloze se tu často setkáte se silným větrem, který v zimních měsících dosahuje rychlosti přes 100 km/h, ale nezřídka potrápí i jarní turisty. Meteorologická stanice na vysílači Praděd pravidelně měří extrémní povětrnostní podmínky, které jsou srovnatelné s alpskými vrcholy. I v květnu tu můžete zažít počasí jako v listopadu, a o to větší kouzlo má, když se slunce konečně opře do okolních hřebenů. Vítr na Pradědu není vada, ale zážitek. A hlavně důvod proč si po túře dát horkou polévku v restaurační chatě.

Zdroje: csu.gov.cz, aopk.gov.cz, jeseniky.cz, ceskatelevize.cz