Vypadají mladě, žijí déle a nejsou nemocní. Japonci si každý den dávají tohle a dožívají se 100 let

Když se řekne dlouhověkost, jen málokomu neprobleskne hlavou Japonsko, konkrétně Okinawa. Tento ostrovní ráj není známý jen nádhernými plážemi, ale především výjimečně vysokým počtem lidí, kteří se dožívají více než stovky. Nejde přitom jen o to, že žijí déle. Japonci z Okinawy si udržují bystrou mysl, aktivní tělo a překvapivě mladistvý vzhled i v devadesáti. Jak je to možné? Klíčem je životní styl, a především jejich způsob stravování.

Základem okinawské kuchyně nejsou smažená jídla, těžké omáčky ani nadbytek masa. Hlavní roli zde hrají celozrnné obiloviny, ječmen, hnědá rýže, pohanka a batáty. Právě sladké brambory jsou symbolem tamějšího jídelníčku. Obsahují vysoké množství antioxidantů, vitamínu A a vlákniny a zároveň mají nízký glykemický index. Díky tomu zasytí na delší dobu a nevyvolávají prudké výkyvy cukru v krvi, což prospívá jak postavě, tak celkovému zdraví.

Na rozdíl od západní kuchyně, která si potrpí na bílou mouku a cukr, Japonci preferují pomalé sacharidy. Nehladoví, ale ani se nepřejídají. Navíc dodržují zásadu hara hachi bu, tedy jíst jen do 80 % sytosti. Tělo tak není přetěžováno a může se lépe regenerovat.

Sója, mořské řasy a zdravé tuky

V tamější stravě prakticky nenajdeme plnotučné mléčné výrobky. Místo nich Japonci konzumují fermentované sójové produkty jako miso, natto nebo tofu. Jsou bohaté na bílkoviny, obsahují přírodní fytoestrogeny a napomáhají rovnováze střevní mikroflóry. Luštěniny, ať už sójové boby, mungo nebo černé fazole, se v jídelníčku objevují téměř denně.

Rovněž mořské řasy, které se u nás teprve dostávají do širšího povědomí, patří v Okinawě mezi základní potraviny. Obsahují jód, vápník, železo i omega-3 mastné kyseliny, které podporují zdraví srdce a mozku. Maso se jí pouze výjimečně a spíše jako doplněk, ne jako hlavní chod. A když už, tak v podobě ryb a mořských plodů.

Cukr jen jako sváteční host

Jedním z největších rozdílů mezi okinawskou a evropskou kuchyní je přístup k cukru. Zatímco v našich končinách se přidává téměř do všeho, Japonci ho konzumují velmi střídmě. Sladkosti si dopřávají výjimečně a často sahají po přirozeně sladkých potravinách, batátech, dýních nebo ovoci. Sladké čaje nebo nápoje s cukrem prakticky neexistují. Tento jednoduchý krok výrazně snižuje riziko obezity, cukrovky 2. typu i chronických zánětů.

Okinawská dieta ale není jen o tom, co se servíruje na talíři. Jde také o způsob života. Stravování je vnímáno jako rituál, nikoli spěšné „do něčeho zakousnutí“. Japonci jedí pomalu, s vděčností a ve společnosti. Navíc jsou velmi aktivní, ať už jde o procházky, tanec, práci na zahradě nebo každodenní jógu. Věří, že duševní rovnováha a silné mezilidské vazby jsou stejně důležité jako výživa.

V Okinawě je běžné, že se lidé zapojují do komunitních skupin moai, přátelských spolků, které se pravidelně scházejí, vaří spolu, slaví nebo si prostě jen povídají. Sociální podpora a smysl pro sounáležitost prokazatelně prodlužují život a snižují výskyt depresí i demence ve stáří.

Stylová inspirace i pro náš stůl

Přestože česká kuchyně stojí na zcela jiných základech, prvky okinawské stravy se dají snadno začlenit i do našich jídelníčků. Začněte postupně: Vyměňte bílou rýži za hnědou, zařaďte jednou týdně tofu nebo miso polévku, místo koláče si dejte pečený batát. Omezte smažení, vsaďte na zeleninu vařenou v páře a zkuste jíst tak, abyste byli příjemně sytí, ne přeplnění.

Okinawská kuchyně není o odříkání, ale o rovnováze. A to je možná ten nejlepší recept na dlouhý život – mít na talíři pestrost, v duši klid a kolem sebe komunitu, která nám dává smysl.

Zdroje: bbc.com, nativetribe.info, health.com