Hnusný přežitek, který děsí zahradní architekty: Pokud ho máte doma, raději ho zalejte betonem

Na první pohled může působit jako nenápadný detail, ve skutečnosti se však jedná o prvek, který nejednou rozdělil názory odborníků a běžných majitelů zahrad. Zatímco jedni si ho nemohou vynachválit, druzí v něm vidí rušivý zásah do přirozenosti prostoru a především nekonečný zdroj starostí. A právě ten druhý tábor dnes nabírá na síle.

Harmonický prostor zahrady není jen o estetice. Je především o funkčnosti, udržitelnosti a promyšlené práci s prostředím. Moderní přístup k venkovnímu designu klade důraz na propojení se zelení, zohlednění klimatu, ale také na to, co se děje s prostorem během jednotlivých ročních období. Prvek, který byl ještě před několika lety symbolem péče a trendového řešení, dnes ztrácí půdu pod nohama. Často bohužel i doslova.

Zahradní architekti čím dál častěji upozorňují, že se jedná o řešení, které je nejen technicky nepraktické, ale také zbytečně náročné na údržbu. Navíc je tu ještě něco, co z něj dělá jeden z nejvíce diskutovaných přežitků současné doby. Co přesně vadí těm, kdo se profesionálně věnují tvorbě venkovních prostor?

Víc škody než užitku

Zahradní cestičky vysypané štěrkem nebo barevnými oblázky bývaly kdysi oblíbeným řešením pro své přírodní vzezření a snadnou dostupnost. Dnes se na ně však řada zahradních architektů dívá kritickým okem. Na pohled mohou vypadat upraveně a nenáročně, v praxi se ale často ukáže pravý opak. Tyto povrchy se velmi rychle zanášejí, ať už listím, hlínou, pískem nebo dalšími nečistotami, které vítr přináší z okolí. Bez pravidelného hrabání a doplňování štěrku se z čistého chodníčku rychle stává neudržovaný pás, který ztrácí tvar i účel.

Nezanedbatelný problém představuje i migrace drobného materiálu do okolí. Kamínky končí v trávnících, kde komplikují sečení a mohou poškodit techniku. V záhonech zas narušují půdní profil a mění podmínky pro pěstování. Místo aby cestičky přispívaly k pořádku a usměrnění pohybu po zahradě, působí spíš jako zdroj neustálého nepořádku, který si s sebou nese víc práce než radosti.

Záludnosti, které nelze ignorovat

V letních měsících se tento typ povrchu často přehřívá. Místo, které mělo sloužit k příjemným procházkám či posezení, se stává doslova rozpálenou pastí. Sálající teplo se odráží zpět do prostoru a zvyšuje celkovou teplotu zahrady, čímž zhoršuje podmínky nejen pro rostliny, ale i pro lidi. Tento efekt přitom bývá přehlížen až do chvíle, kdy si ho uživatelé začnou uvědomovat na vlastní kůži.

Zima situaci neulehčuje. Povrch, který v létě pálí, se s příchodem mrazů promění v nebezpečné kluziště. Nestabilní podklad způsobuje uklouznutí a zranění a jeho údržba v zimním období je složitá a často kontraproduktivní. Ošetření solí nebo štěrkem je zcela nevhodné, protože snižuje jeho životnost a zhoršuje vzhled. Nejde tedy o celoroční řešení, ale spíše o komplikaci, která se časem vymkne kontrole.

Pocit, že něco nesedí

Mnoho lidí si neuvědomuje, jak zásadní roli hraje povrch v celkové atmosféře zahrady. Drobné sypké úpravy často působí chladně a technicky. Místo přirozeného začlenění do okolí se stávají cizorodým prvkem, který narušuje plynulost prostoru. Současní architekti stále častěji zdůrazňují význam takzvaného měkkého vnímání zahrady, tedy přístupu, který klade důraz na materiály působící příjemně a přirozeně.

Zásadní je i zvukový vjem. Křupání pod nohama může působit rušivě, zejména pokud si člověk představuje tichou zahradu jako místo klidu a relaxace. Nejde jen o fyzickou stránku věci, ale o vnímání prostoru všemi smysly. A právě v tom tento typ povrchu selhává. Zatímco vizuálně může působit přijatelně, z pohledu celkového komfortu je to krok vedle.

Čím nahradit nefunkční řešení

Moderní zahradní architektura směřuje k návratu k přirozenosti. Preferují se povrchy, které se dokážou organicky zapojit do prostředí, nejsou náročné na údržbu a zároveň respektují roční období i potřeby uživatelů. Přírodní materiály jako je kůra, trávník, případně nenápadná dlažba se stávají novým standardem. Důraz se klade na prodyšnost, bezpečnost a jednoduchost.

Změna takového prvku samozřejmě není levnou ani jednoduchou záležitostí. Přesto však přináší dlouhodobé výhody. Nejen v podobě menší údržby, ale především ve vyšším komfortu a estetickém dojmu. Architekti doporučují při plánování zahrady vždy myslet několik let dopředu a ptát se, zda zvolené řešení obstojí v čase a proměnách počasí. U některých prvků totiž čas nehraje ve váš prospěch. Spíš naopak.