Gurmáni z celého světa si klepou na čelo. Tohle Češi lijí na všechno a jsou tím úplně posedlí. Chuť to úplně zabije

Návštěva české restaurace nebo rodinné kuchyně může být pro cizince zážitkem, na který jen tak nezapomenou. Nejde ale o jedinečné české speciality jako svíčková nebo bramborák – šok přichází, když do hry vstoupí dvě neodmyslitelné stálice českých stolů. Tyto tekuté ikony české kuchyně jsou totiž naší národní posedlostí a objevují se na tak široké škále jídel, že to zahraniční gurmány často přivádí k úžasu, ne-li k bezradnosti.

V Česku platí nepsané pravidlo: Téměř každé jídlo může být vylepšeno trochou červené nebo bílé. Ať už jde o klasické hranolky, obložené chlebíčky nebo i tak nepravděpodobné pokrmy, jako jsou těstoviny s parmazánem, pizza nebo dokonce steak.

Tahle obliba má samozřejmě hlubší kořeny. Oblíbená dochucovadla se stala populárními v dobách, kdy česká kuchyně nebyla zdaleka tak mezinárodní, jako je dnes. Byla jednoduchou cestou, jak dodat chuť jídlům, která možná postrádala koření nebo pestrost, na kterou byli Češi zvyklí. A tento zvyk se prostě přenesl do současnosti.

České chlebíčky: Když majonéza vládne

Kdo by neznal české chlebíčky? Vypadají krásně, jsou fotogenické, a pro nás, Čechy, neodmyslitelně patří na každý slavnostní stůl. Ale zeptejte se cizince, co si myslí o tom, že každá druhá ingredience na chlebíčku je doslova utopená v majonéze. Ve Francii by na něco podobného možná hleděli jako na kulinářský zločin – tam se totiž saláty raději ladí jemnou zálivkou z olivového oleje a citronu. Ale u nás? Čím víc majonézy, tím líp!

Často je to právě množství těchto dochucovadel, které zahraniční návštěvníky šokuje. Co je u nás standardem, může být jinde považováno za „zabití“ samotné chuti jídla. Třeba na zmíněných chlebíčcích by měla dominovat chuť čerstvé šunky, vajec nebo zeleniny. Jenže v české realitě všechno přebije právě hutná vrstva majonézy, která si nekompromisně bere hlavní slovo.

Česká pizza: Když kečup nahradí rajčatovou omáčku

Pizza a kečup, to je téma, které vyvolává nejeden vášnivý spor. V tradičních pizzeriích v Itálii by se kečup na stole neobjevil ani omylem, natož na pizze samotné. Proč taky, když je těsto dokonale křupavé, rajčatová omáčka plná bylinek a sýr lahodně roztékavý? Ale Češi mají svoji vlastní logiku. Pizza po česku se neobejde bez pořádného „čůrku“ kečupu – často sladkého a s chutí, která s původní pizzou nemá nic společného.

Proč se to ale děje? Možná za to můžou zvyky z 90. let, kdy se pizza jako novinka objevovala na českém trhu. Ne každý pekař tehdy věděl, jak správnou pizzu připravit, a kečup byl rychlým způsobem, jak dodat těstu vlhkost a sladkost, kterou Češi milují. Dnes už sice v každém větším městě najdeme kvalitní pizzerie, ale staré návyky přežívají.

Kečup a řízek? Proč ne!

Jedním z nejbizarnějších příkladů, který zahraniční gurmány zaručeně rozesměje (nebo vyděsí), je kombinace smaženého řízku a kečupu. Pro mnoho Čechů je to ale naprosto běžné – když se smažený řízek objeví na talíři, kečup na něj často zamíří jako první. Přitom jde o jídlo, které by si samo o sobě zasloužilo vyniknout – vždyť šťavnaté maso a křupavá strouhanka jsou kombinací, která nepotřebuje žádnou další pomoc. Ale pro české chuťové buňky je kečup něco jako jistota – jídlo s ním prostě nikdy není suché nebo nudné.

Na posedlost kečupem a majonézou se dá dívat dvěma způsoby. Na jedné straně jde o zvyk, který leckdy opravdu zastiňuje přirozenou chuť jídla. Na druhé straně ale není na škodu mít v kuchyni něco, co nám jednoduše dělá radost. Češi milují jednoduchost a kečup s majonézou k tomu prostě patří.

A co na to zahraniční gurmáni? Ti možná dál budou kroutit hlavou, ale třeba po návštěvě Česka skončí u hranolků s tatarkou a zjistí, že na tom vlastně něco je. Možná je to celé jen o zvyku, který máme každý jiný. Ať už tedy patříte do tábora milovníků kečupu a majonézy, nebo raději necháváte chutě vyniknout samy, jedno je jisté – v Česku tohle téma nikdy nezestárne.

Zdroje: lidovky.cz, idnes.cz