Guláš jinak: Chlebový trik, který povýší váš recept na další úroveň

Guláš patří mezi pokrmy, které se na našem území konzumují po staletí. Připravuje se přitom na mnoho rozmanitých způsobů. Jednou ze základních ingrediencí byl kupříkladu v minulosti obyčejný chléb, který je navíc možné využít více způsoby.

Guláš je pokrm, který se dnes konzumuje na mnoha místech světa. Jeho obliba se tedy neomezuje pouze na evropský kontinent, ale připravuje se rovněž na severu Afriky či v Severní Americe. Na našem území jej přitom lze bezpochyby zařadit mezi poklady české kuchyně, byť se u nás určitě „nenarodil“. Jeho původní domovinou ostatně nemusí být ani Maďarsko, kam se jeho vznik tradičně klade. Vydejme se tedy nejprve proti proudu času, abychom si osvětlili historii tohoto široce oblíbeného pokrmu. Možná vás v lecčem překvapí.

Kde se vzal, tu se vzal

Samotné slovo „guláš“ zřejmě pochází z maďarského výrazu gulya a tureckého výrazu asker. První slovo znamená „stádo hovězího dobytka“ a druhé „vojsko“. Guláš se tedy prapůvodně připravoval jako „maso pro vojáky“. Traduje se, že si jej Maďaři vařili již v 9. století, kdy pronikli do Karpatské kotliny. Původně se přitom jednalo o ugrofinské národy. Navíc existuje teorie, že samotní Maďaři guláš nevymysleli, ale přejali jej od Turků (turkických národů), k čemuž ostatně může odkazovat i směsice slov z názvu.

Pokud bychom tedy chtěli guláš označit za staročeský pokrm, tak jedině s vědomím, že se skutečně nejedná o jídlo, které vzniklo na našem území. Jeho původní domovinou ostatně možná ani není Evropa a určitě jej nevymysleli Indoevropané. Buď jak buď, na tomto místě se můžeme pokusit rovněž osvětlit důvod samotného vzniku guláše. Původně se totiž zřejmě jednalo o pokrm, který měl nakrmit velký počet vojáků. Do většího kotle se tak naházelo nakrájené hovězí maso, různá zelenina a koření a vše se uvařilo. Doplňme, že se výsledné jídlo už od počátku zřejmě podávalo s pečivem.

Chlebový guláš

V současné době máte k dispozici recepty na rozmanité druhy gulášů. Můžete si tak jednoduše připravit i bezmasé varianty jako např. guláš z hlívy ústřičné, který je nejen chutný, ale také zdravý. My se ovšem na tomto místě zaměříme na tradičnější pokrm, jímž je chlebový guláš. Vzhledem k tomu, že maso bylo dříve nedostatkovým zbožím, představoval jednu z podstatných surovin právě chléb. Ten se tedy k danému pokrmu pouze nepřikusoval, ale tvořil jednu z hlavních ingrediencí, která se používala už při samotném vaření.

Chléb měl ostatně tu vlastnost, že guláš rovněž zahušťoval. K tomuto účelu jej ostatně můžete používat dodnes. Do guláše stačí najemno rozdrobit střídku, což mu navíc dodá zajímavou chuť. Pochopitelně je vhodné použít pečivo bez kůrky a případně i bez semínek. Někdy je doporučováno chléb předem namočit a rozmixovat. K zahuštění se tradičně používá i mouka, využít ovšem můžete rovněž perník na strouhání, bešamel, pastu z pečené papriky nebo obyčejný strouhaný brambor. Možností tedy máte opravdu mnoho. Stačí si vybrat.

Chlebový guláš podávaný v chlebu

Vzhledem k tomu, že je na zahuštění vhodné použít chléb bez kůrky, nabízí se otázka, co se zbytkem. Pokud vnitřek bochníku „vydlabete“ správně, můžete použít kůrku na místo talíře! Jak postupovat? V době, kdy se guláš ještě vaří na plotně, stačí do (ideálně kulatého) chleba vyříznout otvor, a to např. podle misky. Vnitřek, tedy střídku dejte v závěru vaření přímo do guláše. Až budete mít hotovo, můžete daný pokrm servírovat ve zbylém chlebu. Připravíte si tak nevšední zážitek nejen pro své chuťové buňky. Výraz „chlebový guláš“ může mít zkrátka a dobře větší množství významů.

Tip na závěr: chcete-li si guláš připravit zdravěji, použijte celozrnný chléb.

Zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, The Chilli Doctor