Tohle jedli gladiátoři v Římě každý den. Až dnes vědci odhalili, proč byli tak silní

Byli silní, byli mocní a denně bojovali v aréně. Dokázali ustát i velká zranění a jejich těla vzbouzela obdiv. Co stálo za neuvěřitelnou silou gladiátorů a čím se vlastně udržovali v kondici? Odpověď, ale i pravý vzhled gladiátorů, vás pravděpodobně překvapí.  

Neuvěřitelná síla a výdrž. To je něco, co definuje dávné gladiátory. Po odhalení kostí z Efezu a jejich detailní analýze ale došlo k překvapivému objevu. Gladiátoři měli tvrdý režim, to se dalo předpokládat, jejich strava ale byla jiná, než si většina lidí myslí. A jejich těla byla také odlišná, než nám představují americké filmy. Kosti totiž nelžou, a tak se díky nim přišlo k překvapivému odhalení – a to nejen o těle gladiátorů, ale i o jejich stravě.

Objevené pozůstatky odhalily nečekanou pravdu

Kosti z Efezu, na jejichž základě proběhla analýza s překvapivými výsledky, pochází z 2.–3. století našeho letopočtu. Na základě jejich rozboru bylo zjištěno, že gladiátoři ve skutečnosti neměli vyrýsované tělo a nejedli každý den steaky. Skutečnost je zcela jiná. Díky objeveným kostem bylo zjištěno, že gladiátoři jedli převážně rostlinnou stravu s vysokým podílem obilovin a luštěnin. Naopak živočišných bílkovin přijímali minimum.

Jejich strava ale byla pečlivě promyšlená a sestavená. Jednalo se nejen o palivo, ale i o důmyslnou taktiku. Důvod byl jednoduchý. Gladiátor neměl mít vyrýsované tělo, měl mít odolné tělo. Bylo požadováno, aby na něm byla vrstva tuku. Ta dopomohla nejen k lepší podívané, ale i rekonvalescenci. Gladiátor, který měl na těle tuk, měl mnohem menší zdravotní následky, a rány, které si odnesl z arény, se lépe hojily. Jeho zranění ale byla také méně závažná. Pokud jej totiž soupeř zasáhl do vrstvy tuku, neohrozilo ho to na životě, a přesto to způsobilo krvavou podívanou, pro kterou si diváci přišli.

Speciální nápoj podporoval energetickou rovnováhu

Strava gladiátorů byla převážně rostlinná. Základem jídelníčku byla kaše z ječmene a fazolí. Tato kombinace totiž dokázala nejen zasytit, ale i dodat energii. Toto jídlo neznamenalo, že gladiátoři pochází z chudších vrstev, ale jednalo se o cílený záměr, jak gladiátora připravit na boj i tvrdý trénink. Jejich jídelníček ale nebyl postaven jen na rostlinné stravě, denně dostávali také speciální nápoj.

Nápoj složený z vody, octa a popela z kostí. Ten jim sloužil jako velká vzpruha po každém zápase a nahrazoval dnešní minerální vody. Podpořil regeneraci jejich kostí, hojení ran a do těla doplnil hlavně vápník. Jedná se ale o historické informace, tento nápoj rozhodně nepatří do aktuální zdravé stravy a neměli bychom jej zkoušet. Může totiž obsahovat nejen nečistoty, ale i toxické látky. Jeho konzumaci potvrdil i Fabian Kanz, profesor Lékařské univerzity ve Vídni.

„Popel se evidentně konzumoval k posílení těla po fyzické námaze a k podpoře lepšího hojení kostí.“

Tvrdý režim s sebou nesl i stinnou stránku

Kromě samotné stravy ale gladiátoři procházeli tvrdým výcvikem. Denně tloukli do kůlů dřevěnými zbraněmi, aby podpořili růst svalů. Žili v uzavřeném komplexu, středobodem jejich života byl boj s druhým gladiátorem. Dostávalo se jim nadstandardní lékařské péče. Pro jejich regeneraci byly používány lázně, speciální ošetřovny a v jejich ubikacích byly vytápěné podlahy. Přesto každého z nich život gladiátora poznamenal.

Tvrdá práce v aréně i jednotná strava se podepsala hlavně na délce jejich života. Průměrná délka života gladiátora byla kolem 22 let, možná i méně. Na náhrobky se totiž psaly údaje jen těch gladiátorů, kteří byli v boji úspěšní. Pokud někdo padl hned při svém prvním boji, informace o něm se nedochovaly ani na náhrobcích. Pokud byl gladiátor úspěšný, po 3–5 letech se mohl této aktivity vzdát. Často ale zdi arény neopouštěli, stali se z nich trenéři jejich následovníků.

Zdroje: Koktejl.cz, Atlasobscura.com, Bbc.com, Livescience.com, Pmc.ncbi.nlm.nih.gov, Nationalgeographic.de, Meduniwien.ac.at