Evropa zvedá varovný prst: Tahle křivka děsí experty. Už teď je jisté, že Česko se nevyhne tvrdému nárazu

Zní to jako změna, kterou málokdo čekal. Dlouho se o ní mluvilo jen šeptem, ale nyní se přetavila do nepopiratelné skutečnosti. Nejde o trend, který by přišel náhle, ale o tichého protivníka, který roky nabíral sílu a dnes ukazuje svou pravou tvář. Jeho dopad bude hluboký, zasáhne každodenní život i samotné základy společnosti. Zprvu nenápadné signály se proměnily ve varovné křivky, které sledují odborníci napříč Evropou se stále větším znepokojením.

To, co ještě nedávno působilo jako abstraktní statistika, se dnes vtěluje do konkrétních obrysů. Proměna, kterou právě procházíme, není jen číslem ve výkazech. Ovlivní naši budoucnost, naše rodiny, naše možnosti i rozhodování. A jak potvrzují demografové i ekonomové, Česko nebude výjimkou. Právě naopak.

Jedna z nejvýraznějších změn v novodobé historii

Na první pohled se může zdát, že se vlastně nic nemění. Ve městech je stále rušno, parky jsou plné dětí a školky stále nabírají nové přihlášky. Pod povrchem se ale odehrává zásadní posun. Počet nově narozených dětí v Evropě totiž klesá rychleji než kdykoli v moderní historii. Co dříve naznačovala jen jednotlivá čísla, dnes potvrzují celé demografické křivky. Odborníci mluví o největším poklesu porodnosti od začátku šedesátých let. V roce 2023 se v Evropské unii narodilo jen 3,67 milionu dětí, což je o dvě stě tisíc méně než v předchozím roce. Pokles o 5,4 % je největší zaznamenaný od roku 1961. A nejde o jednorázový výkyv. Úhrnná plodnost, tedy průměrný počet dětí narozených jedné ženě, klesla v EU na 1,38. Pro srovnání, v roce 2022 to bylo ještě 1,46.

Největší propad zaznamenaly Malta, Španělsko a Litva, kde se hodnoty pohybují těsně nad hranicí jednoho dítěte na ženu. Ani státy s nejvyššími čísly, jako Bulharsko nebo Francie, se nepřiblížily potřebné hodnotě 2,1, která by zajišťovala přirozenou obnovu populace. Evropa se tak dostává do bodu, kdy už nestačí mluvit o trendech. Situace se stává strukturální výzvou s dlouhodobými dopady.

Když realita překoná obavy

V Česku je situace ještě dramatičtější. V roce 2024 se narodilo pouhých 84 311 dětí, tedy nejméně od počátku oficiálního sledování v roce 1785. Prognóza pro rok 2025 není optimistická. Podle údajů Českého statistického úřadu se počet narozených může propadnout až na 73 tisíc. Přitom ještě v roce 2021 patřilo Česko k evropské špičce, pokud jde o úhrnnou plodnost. Hodnota 1,83 tehdy vzbuzovala v odborných kruzích naději. Dnes je na hodnotě 1,37 a klesá dál.

Podle demografky Dany Hamplové jde o propad, jaký tu nikdy nebyl. Kromě ekonomických faktorů, jako je krize bydlení a propad reálných příjmů, sehrála roli i změna věkové struktury. Silná generace Husákových dětí ze sedmdesátých let už své potomky odrodila. Dnes žije méně potenciálních rodičů, a to se v číslech projevuje rychle a neúprosně. Na situaci se podepisuje také odkládání rodičovství do vyššího věku, což často znamená, že rodiny nakonec naplní jen část svých původních představ.

Nejistota jako neviditelný rozhodčí

Výzkumy ukazují, že lidé dnes své rodičovské plány přehodnocují nejen podle svých možností, ale i podle svého vnímání budoucnosti. Studie publikovaná v Journal of Population Research dokládá, že právě v zemích střední a východní Evropy je plodnost silně citlivá na ekonomickou nejistotu. Výrazný vliv mají inflace, ceny potravin, nedostupnost bydlení i obecná nálada spotřebitelů. V západní Evropě tak výrazná závislost pozorována nebyla.

Zajímavé je, že některé tradiční faktory stále hrají roli. Například míra sňatečnosti má ve střední Evropě podle výzkumu pozitivní dopad na porodnost. Oproti tomu proměnné jako výše rodinných dávek nebo daňové zvýhodnění dětí zůstávají bez prokazatelného efektu. Vliv má i vyšší dosažené vzdělání žen, které v Česku překvapivě s plodností nekoliduje, ale naopak s ní může souviset pozitivně. Důležitá je totiž schopnost zajistit stabilitu, ne jen časové možnosti.

Dopady, které tu s námi zůstanou

To nejpodstatnější však možná teprve přichází. Podle socioložek Naděždy Křečkové Tůmové a Sylvy Höhne bude důsledkem současného vývoje výrazné stárnutí populace. To s sebou ponese tlak na důchodový systém, zdravotní péči i kapacity sociálních služeb. Uvnitř rodin může ubývat schopnosti mladších generací starat se o ty starší, a společnost tak bude muset hledat nové formy solidarity.

Zároveň se změní i samotná struktura společnosti. Menší počet dětí oslabí mezigenerační vazby a promění způsob, jakým se přenášejí hodnoty, zkušenosti i zvyky.

„Dochází k poklesu počtu obyvatel nebo se k němu schyluje. Zároveň obyvatelstvo stárne. Teprve v budoucnu se však uvidí, zda to bylo dobře, nebo špatně, a z jakého úhlu pohledu konkrétně. Důsledky tak mohou být nejen negativní, ale i pozitivní,“ uvedl demograf Tomáš Kučera.

Jedno je však jisté už teď. Staré jistoty přestávají platit.