Když postava působí roztekle, problém nemusí být v tuku ani ve věku. Tohle tělu škodí víc než sladkosti

Pocit, že tělo ztrácí tvar, nemusí být vždy výsledkem nadbytku tukové tkáně. U mnoha žen i mužů vzniká tento dojem navzdory normální hmotnosti a dostatečné pohybové aktivitě. Jde o důsledek změn, které společně ovlivňují napětí svalů, vnitřní oporu trupu i celkový vzhled postavy.

Na vině bývají narušené funkce hlubokého stabilizačního systému a chybného dechového stereotypu. Správné držení těla je dynamický proces, který vyžaduje souhru svalů, kloubů a nervového systému. Pokud je tato rovnováha porušena, tělo mění rozložení sil, snižuje se tonus hlubokých svalů a ovlivňují tělesné proporce.

Hluboký stabilizační systém

Pevnost a kompaktnost těla nejsou dány pouze množstvím svalové hmoty. Zásadní roli hraje takzvaný hluboký stabilizační systém trupu, který tvoří bránice, příčný břišní sval, pánevní dno a hluboké zádové svaly. Tyto struktury společně udržují optimální nitrobřišní tlak a stabilizují páteř.

Dlouhodobé sezení, jednostranné zatížení či stres vedou ke ztrátě koordinace mezi těmito svaly. Bránice je méně pohyblivá, pánevní dno ztrácí pružnost a břišní stěna ochabuje. V důsledku toho se mění tlakové poměry v trupu a páteř přebírá větší zátěž, než je schopna dlouhodobě unést.

Vizuálně se tento stav projevuje povolením břišní oblasti, zvýrazněním bederní lordózy, nebo naopak kulatými zády. Hrudník se uzavírá, ramena se stáčejí vpřed a těžiště těla se posouvá mimo střed. Přestože váha zůstává stejná, postava působí širší a méně pevně. Bez obnovení funkce hlubokého stabilizačního systému pak nelze dosáhnout trvalé změny tvaru těla.

Vzhled postavy ovlivňuje držení těla

Držení těla není statická poloha, ale neustále se měnící proces, který reaguje na gravitaci a pohyb. V ideálním případě je pánev, hrudník a hlava v jedné ose, což umožňuje efektivní přenos sil od dolních končetin směrem vzhůru. Jakmile se osa těla vychýlí, dochází k řetězové reakci v celém pohybovém aparátu.

Podsazení pánve či předsunutí hlavy mění napětí v bederní i hrudní části páteře. Tělo potom reaguje tak, že určité svalové skupiny se přetěžují – a jiné se zase nezapojují. Tato nerovnováha se projeví nejen bolestí, ale také změnou vnějšího vzhledu. Postava působí asymetricky a ztrácí pevnost.

Při pohybu se tyto odchylky dále prohlubují. Každý krok, každý nádech a každý předklon probíhá s neefektivním rozložením sil. Namísto plynulého přenosu energie dochází k jakémusi kolapsu v určité části těla (nejčastěji v oblasti beder nebo hrudníku). To se navenek projevuje právě onou „rozteklostí“.

Zlepšení držení těla proto není pouze otázkou estetiky, ale i nervosvalové koordinace. Trénink zaměřený na správné postavení pánve, hrudníku a hlavy dokáže výrazně ovlivnit vnímání těla i jeho proporce.

Zaměřte se také na dýchání

Zásadní význam má v systému tělesné stability mimo jiné dýchání. Bránice je v tomto případě důležitý stabilizátor trupu. Při správném dechu klesá dolů, vytváří nitrobřišní tlak a spolupracuje s pánevním dnem a břišními svaly. Tento mechanismus stabilizuje páteř a umožňuje tělu zachovat pevný tvar i při pohybu.

V praxi však většina lidí dýchá jen povrchově, převážně do horní části hrudníku. Takové dýchání snižuje aktivitu bránice a vede k přetížení krčních a prsních svalů. Dlouhodobé dýchání do hrudníku má i vizuální důsledky. Břišní stěna je neaktivní, nitrobřišní tlak klesá, čímž se pas opticky rozšiřuje, pánev ztrácí stabilitu a celé držení působí měkčeji.

Nácvik bráničního dýchání je proto základem každé terapie držení těla. Dech by měl být rozváděn do všech směrů, tedy dopředu, do boků i do zad. Takto vytvořený tlak působí jako takový vnitřní korzet, který tělo stabilizuje a navrací mu přirozené proporce.

zdroje: sciencedirect.com, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, idnes.cz