Designerům praská cévka: Tento nábytek je výsměch dobrému vkusu. Přesto ho má každý z nás doma

Kdysi býval pýchou domácností. Symbolizoval vkus, pořádek a do určité míry i společenské postavení. Přesto právě on dnes kazí jinak promyšlené interiéry a naprosto neladí s moderním přístupem k bydlení. Mnoho lidí se ho drží z nostalgie, ze zvyku nebo prostě proto, že ho mají rádi. A to je v pořádku. Přesto může být zajímavé podívat se na něj novýma očima a zamyslet se, zda jeho přítomnost odpovídá dnešnímu pojetí útulného domova.

Změnil se vkus, proměnily se potřeby i nároky na prostor. Současné interiéry vyhledávají vzdušnost, klid a funkčnost. Vizuální harmonie a lehkost jsou mnohdy důležitější než snaha o efekt. A právě tady přichází ke slovu otázka, zda některé prvky, které si neseme z minulosti, nejsou v dnešním prostředí spíše na překážku. Nemusíme se jich zbavit. Ale můžeme je přehodnotit, zjemnit nebo jim nabídnout nové uplatnění, které bude ladit s dnešním stylem života.

Překvapení, které zanechává otazníky

Na první pohled může působit elegantně. V některých interiérech dokonce majestátně. Přesto právě její přítomnost často narušuje celkovou atmosféru místnosti. Vitrína plná skleniček, hrnečků, malovaných talířů a porcelánu byla kdysi vnímána jako symbol prestiže. Dnes se však stává spíše přežitkem, který prostor uzavírá a opticky zmenšuje. Je to typický příklad nábytku, který vypadá lépe v paměti, než ve skutečném prostoru dnešních domovů.

Není pochyb o tom, že jde o předmět, který v sobě nese spoustu emocí. Sbírky, památky po prarodičích, suvenýry z cest nebo křehká krása skla mohou být velmi cenné. Problém však nastává ve chvíli, kdy se vitrína přestane řídit vkusem a stane se jen přeplněným skladištěm. Mnoho interiérů díky ní ztrácí rovnováhu a lehkost. Co bylo kdysi znakem pečlivosti, se dnes snadno může změnit v zátěž. Možná ale stačí najít citlivější způsob, jak tyto poklady uchovat.

Když pohodlí přehluší vkus

Jsou pohodlné, měkké a známé. V mnoha domácnostech stále tvoří středobod obývacího pokoje. Přesto čalouněné sedačky s výraznými vzory, ozdobnými tvary nebo masivními opěrkami často působí jako relikt jiné doby. Zatímco dříve navozovaly dojem luxusu a útulnosti, dnes mohou opticky zahlcovat a rušit klidnou atmosféru prostoru. Jejich vizuální tíha převažuje nad smyslem pro rovnováhu.

Moderní nábytkový design klade důraz na čistotu tvaru, jednoduchost a snadnou kombinovatelnost. Starší čalouněné sedačky do tohoto konceptu často nezapadají. Jejich přítomnost může narušit kontinuitu prostoru, působit těžkopádně nebo jednoduše zbytečně dominantně. Samozřejmě, pohodlí je důležité. Ale pokud je cílem harmonie, možná je čas přemýšlet o kompromisu mezi komfortem a estetikou. Dobrým začátkem může být například nový potah nebo jiné rozmístění v místnosti.

Vzory, které neuhnou pohledem

Jsou nepřehlédnutelné. Mají odvahu, osobitost a často i historii. Dalším příkladem jsou vysoké koberce s výraznými vzory, které bývaly považovány za šperk každé místnosti. Byly teplé, měkké a okamžitě přitahovaly pozornost. Jenže právě v tom může být problém. Místo aby interiér sjednotily, rozbíjejí ho a odvádějí pozornost od celku. A často také narušují vizuální tok prostoru, který jinak mohl působit příjemně otevřeně.

Dnešní interiéry staví na jednoduchosti a lehkosti. Koberce se volí spíše jednobarevné, s jemnou texturou nebo velmi decentním vzorem. Velkoplošné a divoké motivy v kombinaci s vysokým vlasem často působí neklidně. Navíc se hůře udržují a opticky zmenšují prostor. Přesto není nutné je zcela zatracovat. Stačí jim dát nové místo. Třeba v menší míře, jako akcent nebo originální artefakt. Výrazný koberec může být zajímavý doplněk, pokud zbytek prostoru necháme jednoduše dýchat.

Zvyk jako překážka změny

Někdy si ani neuvědomíme, jak moc jsme na určité věci zvyklí. Jsou doma tak dlouho, že už je nevnímáme. Ale právě ony mohou být důvodem, proč náš interiér nepůsobí tak, jak bychom si přáli. Nejde o radikální proměny ani o to, abychom se vzdali všech vzpomínek. Spíš o jemné přeladění, které nám pomůže cítit se lépe. V některých případech pomůže jen drobná úprava nebo přehodnocení, kam daný prvek v prostoru patří.

Každý prostor má totiž svůj charakter a svůj příběh. A právě proto si zaslouží, aby byl utvářen vědomě. S respektem k minulosti, ale vnímavostí k současnosti. I ten nejtradičnější kousek může v moderním interiéru zazářit, pokud mu dáme šanci nadechnout se jinak. Vkus se mění, ale cit pro vyváženost a smysl pro detail zůstává. A právě to je cesta, jak propojit historii s přítomností bez zbytečných kompromisů.