Dědictví a dluhy: Jak se vyhnout finanční zátěži po smrti blízkého

Smrt někoho blízkého je sama o sobě nepříjemnou životní etapou. Ještě horší pak může být situace, pokud měl nebožtík nějaké dluhy. V některých případech totiž mohou připadnout na dědice.

Jak ukazují skutečně tvrdá data, Češi na konci loňského roku dlužili 3,31 bilionu korun. Ačkoli se to zdá jako enormně vysoká suma, stačí doplnit, že cca 640 tisíc lidí bylo v exekuci a další jedinci měli „pouze“ dluhy. V případě, že takový dlužník zemře, přecházejí jeho finanční závazky na dědice. Tomu lze sice ve většině situací předejít, na druhou stranu je třeba postupovat správně, jinak může být zaděláno na problémy, jež mohou být někdy i likvidační. Platí ovšem, že není ihned nutné dědictví odmítat jako celek.

Dluhy zemřelého a zodpovědnost dědiců

Předně je nutné definovat pojem „pozůstalost“. Ačkoli by se mohlo zdát, že se dědí pouze majetek, není to pravda, protože její součástí mohou být i dluhy. Zde je na místě uvést, že dědic odpovídá za dluhy zemřelého (zůstavitele) v plné výši. Tak tomu přitom nebylo vždy. Dříve totiž platilo, že pozůstalí mohl odpovídat pouze za dluhy do výše nabytého dědictví. Nemohlo se tedy stát, že byste zdědili tisícovku a nefunkční hodinky a museli jste zároveň platit milionové dluhy. Od roku 2014 tomu už je nicméně jinak.

Dále je nutné upozornit, že v případě existence většího množství dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. Na druhou stranu musíme dodat, že je pouze na věřiteli, po kterém z dědiců bude danou částku vymáhat. Na tomto místě je také třeba uvést, že k informacím o majetku zemřelého a jeho dluzích se jen tak nedostanete. Veškerá data by vám však měl sdělit notář, který si „projede“ banky, pojišťovny, katastr nemovitostí či obchodní rejstřík a zjistí, jak na tom nebožtík finančně byl.

Možnosti ochrany proti dluhům zemřelého

Dobrou zprávou je, že existuje několik možností, jak se může dědic chránit před dluhy z dědictví. Pokud tedy zjistíte, že zemřelý dlužil nebo měl dokonce exekuce, postupovat lze jedním z následujících tří základních způsobů.

• Předně je možné se zřeknout dědického práva. Musíme ovšem ihned doplnit, že to lze učinit ještě za života zůstavitele, a to smlouvou, která musí mít formu notářského zápisu. Není-li ustanoveno jinak, vztahuje se daný krok i na potomky budoucího dědice.
• Další kroky již lze učinit po smrti dlužníka. Dluhů se lze kupříkladu vzdát ve prospěch jiného dědice. Pochopitelně však platí, že daná osoba s tímto vaším krokem musí souhlasit. Doplňme, že daným způsobem se je možné vzdát celku, ale i části dědictví.
• Asi nejjednodušší možností je odmítnutí dědictví kvůli dluhům, ovšem jako celku a nevratně! V tomto případě je třeba vědět, že takový krok lze učinit jako prohlášení vůči soudu, přičemž platí časové období jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice informoval.

Upozorňujeme: existuje ještě možnost odmítnutí dědictví s výhradou povinného dílu, což je výjimka, kterou mají pouze nepominutelní dědicové, tedy potomci zemřelého. Povinný díl činí čtvrtinu toho, co by dané osobě náleželo, pokud by dědictví neodmítla. Vypočítává se přitom z hodnoty majetku zůstavitele, tzn. po odečtení dluhů.

Výhrada soupisu pozůstalosti

Na tomto místě ještě uveďme, že existuje něco jako výhrada soupisu pozůstalosti, kterou lze uplatnit rovněž ve lhůtě jednoho měsíce. Pokud k ní dědic přistoupí, odpovídá sice za dluhy zemřelého, nicméně pouze do výše hodnoty svého podílu. Cílem tohoto kroku je omezit rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele, aniž by přišel o možnost dědictví převzít.  Musíme ovšem doplnit, že tato možnost není zadarmo a hrazena je ze samotného dědictví, takže ji je třeba dobře zvážit.

Co platí v případě manželů?

Na úplný závěr se ještě sluší upozornit na skutečnost, že problematická může být smrt manžela či manželky, a to při společném jmění manželů. V takovém případě nelze žádný z výše zmíněných kroků uplatnit a pozůstalý partner se stává spoludlužníkem. Abychom však nekončili tak pesimisticky, dodejme, že i v případě manželů je jinak možnou obranou odmítnutí dědictví či výhrada soupisu pozůstalosti. Jak je nicméně patrné z předešlých řádků, jde o velmi ožehavé téma.

Zdroje: Portál veřejné správy, Exekuceinfo, Notářská komora České republiky