Co dělají Češi na dovolené, že se za nás stydí i delegáti? Smějí se nám i Slováci, a to už je co říct

Dovolená v nás vyvolává představy o zaslouženém odpočinku, moři, slunci, bufetových hodech a nekonečných večerech v baru. My Češi zkrátka milujeme cestování a každým rokem nás vyráží do zahraničí víc a víc. Jenže zatímco většina lidí si chce na dovolené hlavně odpočinout, existuje skupina turistů, kteří se na pobyt v cizině připravují s takovou důkladností, až z toho někdy běhá mráz po zádech nejen delegátům, ale i ostatním hostům.

A právě Češi si za poslední roky vybudovali pověst národa, za který se na dovolené často stydí i vlastní delegáti. Smějí se nám Slováci, Poláci i tamní personál – a to už je co říct.

„Aby naši neprohráli…“

Jedním z nejčastějších „českých“ prohřešků, který zmiňují delegáti i zaměstnanci hotelů v zahraničí, je vynášení jídla z hotelových bufetů. Zatímco v některých zemích je běžné vzít si s sebou na pláž kousek ovoce nebo sendvič, Češi často pojmou hotelový bufet jako výzvu k zásobování celé rodiny na celý den. Plastové krabičky, sáčky, dokonce i igelitky, to všechno se ráno plní šunkou, sýrem, pečivem, zeleninou a sladkostmi, které pak putují do batohů a tašek.

„Nejhorší je, když někdo přijde s igelitkou a začne do ní balit půlku bufetu. To už je trochu moc,“ svěřuje se delegátka Jana, která pracuje v Řecku.

„Jednou jsme museli řešit situaci, kdy si česká rodina odnášela z bufetu nejen jídlo, ale i příbory a talíře. Když jsme je upozornili, že to není dovoleno, začali se hádat, že si to zaplatili a mají na to právo.“

Právě přehnané stížnosti a hádky o každý detail jsou další kapitolou, která dělá českým turistům nelichotivou reklamu. Češi mají pověst hostů, kteří si stěžují i na drobnosti, které by jiní přešli s úsměvem.

„Stížnosti na to, že je moře studené, že při otevřených dveřích na balkon nechladí klimatizace, že v hotelu nejsou české programy v televizi nebo že je v bufetu málo druhů jogurtů, jsou na denním pořádku,“ popisuje delegát Tomáš, který pracuje v Egyptě.

V některých případech se stížnosti mění v hádky, které sleduje celý hotel a delegáti pak mají plné ruce práce s uklidňováním situace.

Vypij co můžeš, když je to zadarmo!

Nadměrné pití alkoholu a hlučné chování v noci je další oblast, kde jsou Češi často „viditelnější“ než ostatní národy. All inclusive programy, které nabízejí neomezenou konzumaci alkoholu, jsou pro některé české turisty synonymem pro „vypít, co se dá, co nejrychleji a co nejvíc“. Výsledkem jsou hlučné večery u bazénu, zpěv na balkonech, hlasité debaty na chodbách a někdy i konflikty s ostatními hosty nebo personálem.

„Češi nejsou jediní, kdo se na dovolené napijí, ale často jsou slyšet nejvíc,“ říká delegátka Petra z Turecka.

„Když se sejde větší skupina, dokážou udělat takový randál, že si na ně stěžují i Slováci nebo Poláci. A to už je co říct.“

Češi jako specialisté na rezervace místa

Samostatnou kapitolou jsou hádky o lehátka u bazénu a na pláži. Zatímco Němci jsou pověstní tím, že si lehátka „rezervují“ ručníkem už v šest ráno, Češi se často pouštějí do sporů, když jim někdo obsadí místo, které si vyhlédli. Nechybí ani „boj o stůl“ v hotelové restauraci, kde někteří hosté neváhají přesunout cedulky s rezervací, jen aby mohli sedět u okna nebo blíž k bufetu.

Češi jsou také známí tím, že často ignorují místní zvyklosti a pravidla. Chodí do restaurací v plavkách, vstupují do hotelových prostor promočení od moře, neřeší dress code na večeři nebo si pouštějí hudbu na pláži tak nahlas, že ruší ostatní.

„Někdy mám pocit, že někteří Češi si myslí, že když jsou na dovolené, všechno je dovoleno,“ říká delegátka Lucie.

„Ale ostatní hosté to vnímají velmi negativně a často se stydím za to, jak se někteří moji krajané chovají.“

Samozřejmě, že ne všichni Češi se na dovolené chovají nevhodně. Většina turistů je slušná, ohleduplná a umí si užít dovolenou bez konfliktů. Jenže ti, kteří jsou nejvíc vidět a slyšet, vytvářejí obraz, který pak platí pro všechny. Delegáti se shodují, že s českými klienty mají často víc práce než s jinými národnostmi – ať už jde o vysvětlování základních pravidel, řešení stížností nebo uklidňování konfliktů.

Proč tomu tak je?

Možná je to dané tím, že Češi jsou zvyklí „vybojovat si své“, možná je to kombinace touhy po co největším komfortu a neochoty přizpůsobit se jiným pravidlům. Někteří odborníci říkají, že Češi mají silný smysl pro spravedlnost a neradi se smiřují s tím, že něco nefunguje podle jejich představ. Jiní vidí příčinu v tom, že dovolená je pro mnoho lidí stále velkou událostí, na kterou šetří celý rok – a proto chtějí za své peníze maximum.

Češi si na dovolené zkrátka často neuvědomují, že jsou hosty v cizí zemi a že jejich chování je vizitkou nejen jich samotných, ale i celého národa. Když se pak delegáti musejí omlouvat personálu nebo ostatním hostům za chování svých klientů, není to příjemné pro nikoho. A když se nám smějí i Slováci, kteří nás dobře znají, je to jasný signál, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak chceme být v zahraničí vnímáni.

Možná je čas začít brát dovolenou nejen jako odměnu, ale i jako příležitost ukázat, že Češi umí být skvělými hosty – slušnými, ohleduplnými a otevřenými novým zážitkům. Protože když se za nás stydí i naši delegáti, je to už opravdu co říct.