Čistíte si uši správně? Pozor na tyto časté chyby

Čištění uší je aktivita, kterou mnozí z nás dělají pravidelně. Ačkoli je tato činnost zdánlivě jednoduchá, některé metody nejsou právě nejvhodnější. A mohou být dokonce potenciálně nebezpečné.

Ušní maz (odborně cerumen) není dvakrát estetický a někomu se může zdát odporný. Naše tělo jej nicméně neprodukuje pro nic za nic. Tato tělní tekutina se nevyskytuje pouze u lidí, ale také u dalších savců, přičemž má za úkol chránit citlivou pokožku, vytvářet ochranu proti infekcím a udržovat v uchu vhodné prostředí. Přesto nám může ve větším množství i škodit. Příznaky ucpání ucha ušním mazem zahrnují jeho bolest, dále zvuky v uchu či zhoršený sluch, ale třeba také závratě nebo kašel. Jeho eliminace tedy není tak úplně od věci.

Mohlo by vás zajímat: leckoho překvapí, že dle antropologů existují dva typy ušního mazu. Suchý typ, který je našedlý a vločkovitý, mají většinou Asiaté a původní obyvatelé amerického dvojkontinentu. Vlhký typ přísluší bělochům a Afričanům. Ten tedy není nutné představovat, sami víme, jak vypadá.

Jak často si čistit uši?

V současné době se používají k čištění uší nejrůznější metody. Použít lze obyčejné vatové tyčinky, ale také vatové tyčinky specifiky tvarované. K dispozici máte rovněž speciální oleje či spreje, stejně jako ušní svíčky. Někteří lidé dokonce používají i peroxid vodíku. Ještě než se ale zaměříme na jednotlivé metody, upozorněme, že čistit uši si není třeba často, právě naopak. Jak už jsme uvedli výše, ušní maz má svou důležitou funkci, takže bychom se jej neměli úplně zbavovat.

„Tenká vrstva ušního mazu je velice důležitá pro ochranu před nečistotami a bakteriemi, a to zejména v případě ušního bubínku. Proto stačí ušní maz vyčistit jedenkrát týdně. Občas se ale stává, že je produkce mazu vyšší, potom se může zvyšovat i frekvence čištění,“ uvedla pro Denik.cz lékárnice Ivana Lánová.

Metody čištění uší: pro a proti

Čistit uši si skutečně můžete rozmanitými způsoby. Sluší se ovšem doplnit, že některé z nich nejsou příliš vhodné, zatímco další mohou být dokonce nebezpečné. Zaměřme se tedy na pro a proti.

• Asi nejvíce lidí používá vatové tyčinky. Musíme ovšem doplnit, že je mnozí odborníci nedoporučují. Při neopatrném postupu mohou poškodit ušní kanál či bubínek, přičemž ušní maz lze daným způsobem zatlačit dovnitř zvukovodu, což může mít za následek např. zánět.
• Pokud se tohoto postupu nechcete vzdát, použijte specifiky tvarované vatové tyčinky. Ty mají speciální tvar, díky němuž nemohou proniknout hlouběji do ucha. K dispozici přitom máte i ekologické varianty z biobavlny či z bambusu. I s nimi byste ale měli postupovat opatrně.
• Aktuálně lze použít také ušní svíčky, které si získaly jistou oblibu, protože jejich použití může být poměrně příjemné. Na druhou stranu se k jejich funkčnosti někteří odborníci staví skepticky, takže kdo ví, jestli má jejich využívání vůbec většího smyslu.
• Rozhodně byste se měli vyvarovat používání peroxidu vodíku (H₂O₂). Ten může v některých případech vést i k protržení ušního bubínku. Když se pro něj přesto rozhodnete, určitě nepoužívejte peroxid vodíku s koncentrací několika desítek procent. Ten může způsobit vážné poleptání a další potíže.
• Odborníky je naopak obecně doporučované čištění za pomoci speciálních olejů či sprejů. Ty stačí aplikovat, čímž ušní maz změkčíte, takže se bude snáze uvolňovat. Nemusíte přitom používat žádné nástroje. Po krátkém působení stačí naklonit hlavu a daná tekutina sama vyteče.

Jak vidno, možností máte celou řadu. Ať už se ale rozhodnete pro jakoukoli z nich, měli byste vždy postupovat opatrně. Na tomto místě ještě doplňme, že se můžete zaměřit i na některé netradiční metody, minimálně na Západě. Patří mezi ně např. japonský ušní čistič zvaný mimikaki. Ten ušní maz nezatlačuje dále do zvukovodu, ale vytahuje jej. Rodiče přitom mají k dispozici i variantu se zabudovaným světlem, kterou lze použít při čištění uší dětí. V ČR se nicméně hůře shání.

Tip na závěr: uši si můžete nechat preventivně vyčistit i u odborníka, který vám je šetrně vypláchne a následně vyčistí. Stačí si pouze zajít na nejbližší ORL, tedy na ušní, nosní, krční.

Zdroje: Deník. Lékárna, Wikipedia