Pokud plánujete dovolenou snů, tato destinace vás zklame. Cestovky nechápou, co sem Čechy stále láká

Hezké pláže, teplé moře a nízké ceny. V dobách socialismu Čechoslováci tuto oblast přes léto brali útokem, dnes však budí spíše smíšené pocity a dobrovolně sem jede jen málokdo. Potenciál měla tato země přitom velký. 

Cestování v dobách socialismu rozhodně nebylo jednoduché a běžní občané neměli moc možností. Pokud chtěli přes léto vyrazit na dovolenou, museli si vybrat jen ze seznamu spřátelených zemí. Ten přitom nebyl nijak obsáhlý. Rozhodně ale nejezdili jen do tehdejší Jugoslávie, jak si spousta lidí myslí. Časy velké slávy totiž prožilo i Rumunsko a jeho letoviska u pobřeží Černého moře. 

Komplikovaná cesta

Nízké ceny v Rumunsku sice víceméně přetrvaly a moře má v letních měsících příjemnou teplotu. Tím ovšem výčet pozitiv prakticky končí. Už jen samotná doprava je poměrně komplikovaná. Z České republiky se letecky bez přestupu do Rumunska nedostanete. Přímé lety je ale možné realizovat například z Vídně. I tak se ale dostanete do Bukurešti, hlavního města, odkud je to ještě minimálně 3 hodiny vlakem k přímořským letoviskům. 

V dobách socialismu lidé pochopitelně nejvíce využívali svá auta či spojení vlakem či autobusem. Tehdy však existovala přímá spojení. Ani ta ale v dnešní době nenajdete. Cesta je tak extrémně dlouhá a náročná i finančně. Jediným vhodným řešením je tak jízda autem. 

Atmosféra socialismu

Všechna letoviska se nacházejí poblíž přístavního města Constanţa, konkrétně jde o letovisko Mamaia, které bylo pravděpodobně nejznámější, dále pak Eforia a Mangalia. Doba jejich největší slávy je ale dávno pryč. Nejvíce se sem lidé hrnuli k moři od 60. do 80. let. Právě v té době zde byly postaveny i velké socialistické hotely. O žádný luxus ale rozhodně nešlo. Na první pohled spíše připomínaly v té době extrémně populární „paneláky”. A právě tyto budovy zde stojí dodnes. Mnohé z nich ale zejí prázdnotou. 

Společně pak vytvářejí dojem, jako byste se nacházeli na klasickém sídlišti, avšak s přístupem k moři. Za socialismu si ale lidé s ubytováním hlavy nijak nelámali. Spousta z nich si poblíž pobřeží zkrátka postavila stan a pobývala v něm. 

Špína a toulaví psi

Pláže nejsou nijak čisté, pobíhají po nich toulaví psi, kteří sice nejsou nijak nebezpeční, ale zároveň atmosféru nijak nezlepšují. U pobřeží pak lze najít opuštěné prostory, ve kterých se kdysi dávno konaly diskotéky, nebo oprýskané restaurace. I ty mají ovšem svá nejlepší léta dávno za sebou. Některé z nich jsou prázdné, jiné stále fungují, ale vkročit se do nich opováží jen odvážlivec. 

Přestože se zde dá najíst za poměrně příjemné ceny, neočekávejte žádný gastronomický zážitek. Jídlo neurazí, zároveň ale ani nijak nenadchne. Objednat si ho pak budete muset nejspíš ukazováním prstem přímo na položky v menu. Téměř nikde se nedomluvíte anglicky ani německy. 

Ulice měst jsou špinavé, zábradlí u moře zrezivělé a schody dolů z promenády k moři jsou na mnoha místech už kompletně rozpadlé. 

Jako vetřelci

Pro někoho může být výhodou, že jsou pláže takřka liduprázdné, a tak je máte celé pro sebe. To ale pouze v případě, kdy se sem vydáte mimo hlavní sezónu, která trvá od konce června do začátku září. V té době jsou totiž pláže pro změnu kompletně obsypané Rumuny, mezi kterými si člověk může připadat tak trochu jako vetřelec, který zde nemá co pohledávat. 

Cestovat do Rumunska k moři se zkrátka nevyplácí. Cesta je dlouhá, drahá a vyčerpávající. Pobyt u moře namísto radosti vyvolává spíše pocity úzkosti a opuštění. Více se tedy rozhodně hodí vsadit na klasiku v podobě Chorvatska, Itálie anebo třeba Bulharska a zbytečně neriskovat, že si z dovolené odvezete nehezké vzpomínky. 

Zdroje: idnes.cz, fotrnatripu.tv, maro-travel.webnode.cz